1. Kapitola

13. března 2008 v 19:43 | Tlouie |  Dáno osudem
1. Kapitola (Dáno osudem)

1. KAPITOLA
Byla jasná noc plná hvězd. Jediné, co zde bylo slyšet byly vlny tříštící se o útes. Tento noční klid přerušila až mladá dívka stojící před nádhernou vilou, hazející štěrk do jednoho z oken. V té tmě byla vidět pouze její silueta a vlité kaštanové vlasy lesknoucí se v měsíčním svitu. Najednou se rozsvítilo světlo v jednom pokoji a z okna vykoukl mladý blond chlapec s dokonalým vzhledem a pronikavýma modrýma očima, které v tuto chvíli nebylo díky stínu stromu před vilou vidět. Paul se zahleděl na postavu, která ho právě vzbudila, ale v té tmě nerozeznal, kdo tam stojí, vyčkával tedy, co se bude dít.
"Co jsi mu udělal?!" Ozvala se dívka udýchaně
"Co prosím?" odpověděl Paul i přes to, že tušil, o co jde.
"Co jsi udělal Jessiemu, ty parchante" hlas se jí třásl, ale nebylo poznat, jestli spíše hněvem nebo strachy.
"Á to jsi ty Suze," protáhl líně chlapec. "To ti nikdo neřekl, že ve tři ráno není nejvhodnější doba na návštěvu?"dodal posměšně.
"Přestaň si se mnou hrát a řekni mi kde je, měli jsme přece dohodu, slíbil jsi mi, že ho nezabiješ."
Paul nepatrně zvedl obočí a ironicky se usmál: "No, to by šlo dost těžko, nemyslíš, když je už nějakých 150 let mrtvý."
"Ty víš jak to myslím, měli jsme dohodu," připomínala mu dál Susannah a doufala, že její hlas zní stále pevně i přes to, že měla co dělat, aby se nerozbrečela.
Podle všeho to ale Paul poznal, protože jeho úsměv najednou zmizel a tvářil se vážně "Já mu nic neudělal, přeci jsem ti to slíbil a pojď dovnitř Suze, venku je kosa."
"A kde tedy je, nemůžu ho nikde najít a na moje volání neodpovídá," řekla vyděšeně, "a přestaň mi už konečně říkat Suze, vždyť víš, že to nesnáším", dodala, aby mu dala najevo, že sice je vystrašená, ale stejně si na ní nikdo takový jako Paul Slater nemůže dovolit vůbec nic.
Paul se usmál a jeho hlava se ztratila v pokoji. Susannah se beznadějně posadila na lavičku a složila si svou hlavu do dlaní a rozplakala se. Po chvíli si k ní přisedl Paul, vzal jí kolem ramen a začal jí hladit po vlasech. Chvíli takhle seděli společně, dokud se Susannah neuklidnila. Pak se od něj odtáhla a v tu chvíli jí došlo, s kým to tam vlastně sedí. Zhluboka se nadechla a zeptala se znovu: "Kde je?" už se ani nezabývala tím, že se jí klepe hlas, že je jí zima a že tady sedí venku se svým největším nepřítelem. Byla jediná věc, na kterou se dokázala soustředit: kam zmizel její přítel?
Paul ale zavrtěl hlavou a řekl: "Já opravdu nevím kde je, viděl jsem ho naposledy u vás doma, když mě napadl."
"On tě nenapadl, bránil mě, když jsi mě urazil."
"Říkej si tomu jak chceš, ale to bylo naposledy, co jsem ho viděl," řekl a na chvíli se zamyslel. "Myslel jsem ale, že teď bydlí u Otce Dominika."
"Tam jsem byla, ale on tam není," řekla a slzy už měla zase na krajíčku.
"Tak proč se nezeptáš Otce D.?"
"A jak asi?" odsekla Susannah naštvaně, ale v tu chvíli jí došlo, co vlastně řekla a nejradši by si jednu vrazila. Paul to nechápal, ale na nic se neptal, jen tázavě zvedl obočí.
"No ehm dyť je noc, nemůžu otce D. budit…" snažila se Susannah najít nějakou výmluvu, kdyby se Paul domákl, že otec Dom odjel pryč a netuší, kdy se vrátí, určitě by Jessieho poslal na druhou stranu, teda pokud už není pozdě, říkala si dívka. Při té představě se jí udělalo špatně od žaludku a celá se otřásla.
"Ale mě si vzbudit mohla," řekl Paul posměšně
"No vždyť víš, myslela jsem si, že jsi mu něco udělal."
"Ou, tak to bolí," řekl, ale i v té tmě bylo vidět, jak mu cukají koutky
"Cože?!?" Vypálila překvapeně Suze, neměla ponětí, co tím myslel…
"Zranila jsi mé city, ty mi vážně nevěříš?"
"A proč bych jako měla? Vždyť si se mě pokusil zabít a stále mi vyhrožuješ, že zabiješ Jessieho, to nejsou moc dobrý důvody k tomu, abych ti bezmezně věřila."
"Kolikrát ti Budu vysvětlovat, že jsem tě nechtěl zabít…" to už Paul řekl trochu podrážděně, zvedl se z lavičky a šel zpět k domu, kousek od dveří se zastavil a prohlásil: "Tobě bych nikdy neublížil, tobě ne…" vypadalo to jako by mluvil ke dveřím, ale ona věděla, že ta slova patří jí, nic ale neudělala, seděla dál na lavičce a dívala se za Paulem, dokud nezmizel v domě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí naše povídky?

Jo, jsou dobré 58% (105)
Nejsou špatné, ale tolik mě nezaujali 26.5% (48)
Hrůza, smažte to! 15.5% (28)

Komentáře

1 Muzaffer Muzaffer | E-mail | Web | 16. dubna 2012 v 13:53 | Reagovat

Super, blog......

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama