3. Kapitola

18. března 2008 v 19:08 | Tlouie |  Dáno osudem
3. Kapitola (Dáno osudem)

3. Kapitola
Když Susannah vycházela ze záchodů, vrazila do Paula. Jen se mu omluvila a snažila se co nejdřív zmizet pryč, ale Paul jí dohonil a hned se zeptal: "Už jsi slyšela o tý malý holce?"
"Ne," odsekla Suze a přidala do kroku, on ovšem taky zrychlil podle ní a mluvil dál: "Jmenovala se nějak Sheryl, nebo Sheena, srazilo jí auto, když šla včera večer domů, bylo jí teprv 12 roků," v tu chvíli to Susannah došlo, byla to ta dívka, která ji dneska tak brzo ráno vzbudila, Paulovi ale neřekla, že o ní ví, jenom řekla:" Jmenovala se Sheron" zabouchla svou skříňku a zapadla do své učebny, naštěstí Paul potřeboval do jiné učebny, a proto už dal pokoj.
Suze celou hodinu myslela na tu malou dívenku, prý chodila do této školy. Musela tedy chodit do třídy s Davidem, možná by o ní mohl něco vědět. Možná by jí mohl pomoct i Jessie, teda pokud se objeví. V tu chvíli už na Sheron zapomněla a v duchu si probírala možnosti, kde by Jessie mohl být a najednou se před ní objevil. Stál vedle její lavice a díval se na ni s tázavě zvednutým obočím. Susannah se rozhlédla po celé učebně, jestli si jí někdo všímá, ale všichni byli zabráni do dokumentu, který jim právě pouštěla profesorka na hodině historie. Usoudila tedy, že žádné nebezpečí nehrozí a co nejtižšejí se Jessieho zeptala: "Co tady děláš?"
"Vždyť jsi mě volala," odpověděl a mile se na ni usmál.
"Ou, aha no promiň, já jsem si to neuvědomila, ehm teda nechtěla jsem tě volat… promiň," vykoktala ze sebe a cítila jak jí rudnou tváře.
On se usmál ještě víc než před tím a mávl rukou jako by chtěl říct: " Nech to plavat", Susannah si oddechla, že se jí neptá proč o něm tak usilovně přemýšlela, ale najednou jí něco napadlo: "Kde jsi včera byl, hledala jsem tě úplně všude a pořád sem tě volala a ty nic," řekla vyčítavě.
"Stalo se snad něco?" Zeptal se Jessie se starostí v hlase.
"No vlastně nic, ale bála jsem se, že se něco stalo tobě, když jsi nepřišel…"
"Měl jsem moc práce querida, pomáhal jsem té dívce, která včera zemřela," řekl konejšivě a pohladil ji po hřbetu ruky. Při tom dotyku jí naskočila husí kůže, ale snažila se dělat, jako že se nic neděje. Zhluboka se nadechla a zeptala se: "Takže jsi jí za mnou poslal ty? A to jsi nemohl přijít s ní?" Výčitky v jejím hlase byly tak znatelné, že se nad tím musel usmát.
"Věděl jsem, že je na tebe příliš časně querida, chtěl jsem tě nechat sp-spát" řekl trochu nejistě. Susannah na něj zděšeně koukala, nevěděla co se děje. Jessie se před jejíma očima začal mihotat a byl stále světlejší, jako by splýval s okolím.
"Co se děje?" Zeptala se stále šeptem, ale v jejím hlase byl slyšet strach.
"Jako by mě něco táhlo pryč, myslím, že musím jít…"
V tu chvíli Suze přesně pochopila co se děje, ale nemohla tomu uvěřit, nedokázala pochopit, proč se to děje právě tady a teď. Jemně jí položil ruku na tu její, chtěl jí tím utěšit, ale mělo to spíš opačný účinek. Uvědomila si, že se jí po tvářích dolů kutálejí slzy, snažila se je skrýt tím, že koukala do lavice, ale když opět zvedla hlavu k místu, kde před tím stál Jessie, nikdo tam nebyl. Rozhlédla se po celé místnosti s nadějí, že akorát přešel do jiného kouta, ale místo toho viděla své spolužáky, kteří na ní upírají své udivené pohledy.
Aby taky ne, když se tu z ničeho nic rozbrečela uprostřed hodiny. Její kamarádka Cee cee, která seděla před ní, se k ní nahnula a zeptala se: "Suze co se ti stalo?"
"Jessie…" řekla trhaně mezi vzlyky. Cee cee se na ni starostlivě podívala: "Co je s Jessiem?"
"O-on je pryč, už se nevrátí."
Cee cee chtěla své kamarádce nějak pomoct, ale nevěděla jak, neměla ani tušení co by měla dělat. V tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře a ve dveřích se objevila hlava Otce Dominika, ředitele této akademie, který je také mediátorem. Pozdravil se s profesorkou a poprosil ji, aby mohl Susannah odejít z hodiny a mávl na ní, aby jí naznačil, aby šla za ním.
Susannah si otřela slzy z obličeje, vzala svojí tašku a vyšla na chodbu za otcem D. Vešla do jeho kanceláře a otec Dom se začal přebírat v papírech na svém stole a aniž by se na Susannah podíval, se zeptal: "Tak co nového mezi tím co jsem tady nebyl?"
"Co nového otče?!?" Řekla rozhořčeně. "Podíval jste se na mě vůbec? Myslím, že ne, protože jinak byste se nezeptal jen tak mimochodem: Co nového…" Byla naštvaná, ale neměla být na koho. Věděla, že Otec D. za nic nemůže, ale nemohla si pomoct. Potřebovala prostě někoho, koho by z toho mohla obvinit, ale nikdo takový nebyl. Nevěděla, co se na jednou stalo, že když Jessieho duch tady byl jeden a půl století, najednou jen tak zmizel. Věděl, že to muselo být něco velkého a důležitého, ale nedokázala si představit, co by to mohlo být.
Otec Dom se na Susannah konečně podíval a uviděl její ubrečenou tvář.
"Proboha Susannah, co se stalo?"
Mladá dívka se pokusila trochu uklidnit a převyprávěla mu, co se právě stalo v učebně a celé to zakončila větou: "A ještě ke všemu se něco děje s tátou, dneska ráno za mnou přišel, že se mnou musí naléhavě mluvit a nakonec mi vlastně jenom řekl, jak mě má rád, což bylo od něj sice hezký a tááák, ale bylo to taky dost divný…"
Otec Dominik ji během celého jejího vyprávění ani jednou nepřerušil, jen seděl ve svém pohodlném křesle a tiše poslouchal. Když ale Suze domluvila, zhluboka se nadechl a řekl: "Myslím, že je to tak dobře, nevím sice, co to zapříčinilo, ale nebylo by správné ho tady držet. Vím, že ho máš velice ráda, ale nedá se nic dělat, bohužel je to přesně to, před čím jsem se tě vždy snažil varovat." Řekl smutně, ale pak ho něco napadlo: " A nemůže to mít něco společného s tvým otcem?"
Dívka na něj vytřeštila své velké smaragdové oči: "Dyť zemřel před 150 ti lety, jak by to mohlo mít něco společného se mnou nebo mým tátou? Nepraštil ste se takhle náhodou do hlavy Otče D.?" Otec Dominik se na ni zamračil, ale její poznámku přešel.
"No možné to je, zkus svého otce zavolat, třeba o tom bude něco vědět." Susannah se na něj nechápavě a tak na vysvětlenou dodal: "Ne o mé hlavě, ale o Jessiem…"
"Jo aha, pardon, sem to blbě pochopila," řekla a hned začala co nejusilovněji myslet na svého tátu. V duchu si stále říkala: "Tati, přijď sem, prosím přijď, potřebuju tě tady," ale on stále nepřicházel.
Podívala se bezradně na Otce Doma a ten jen pokrčil rameny. V tu chvíli už Susannah ale dostala opravdový vztek a zakřičela: " Co to proboha s těma duchama je, každou chvíli vám lezou do soukromí a otravujou vám život, a když je fakt potřebujete, tak se vypařej…" A když si všimla tázavého pohledu otce Dominika, dodala na vysvětlenou: "No Jessie to tak taky dělá… teda dělal" zašeptala spíš pro sebe, ale Otec D. to slyšel až příliš zřetelně. Nevěděl však jak by se měl zachovat. Raději koukal do země a předstíral, že si nevšiml těch pár osamocených slz, které se jí kutáleli po tváři. Věděl, že s by se slušelo jí obejmout a říct jí: " To bude zase dobrý." I když by oba věděli, že to tak není, ale na tyto věci on nikdy nebyl. Nikdy mu nešly tyhle rodičovské záležitosti, nejspíš to bylo dáno tím, že to nikdy neměl zapotřebí. Jako kněz stejně nikdy nemohl mít děti, prostě v tom neměl cvik. Chvíli tam jen tak seděli a ticho přerušovali jen tiché vzlyky, když se najednou zazvonilo na přestávku, Otec D. si odkašlal a řekl: "Myslím, že by ses měla jít naobědvat" a s těmito slovy jí podal krabici s papírovými kapesníky, aby si mohla otřít slzy. Přijala je, osušila si oči, vzala svou tašku s učením a zamířila ke dveřím, ale než odešla, otočila se ještě na Otce D., ten je tázavě zvedl obočí.
"Děkuju, že jsem se vám mohla vypovídat, ostatním bych toho moc říct nemohla, však víte, zmíním se o duchovi a pošlou mě do blázince," usmála se trochu, ale její oči zůstávali stále smutné. "A vítejte zpátky doma," zamumlala potichu, otočila se na podpatku a odešla z ředitelny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí naše povídky?

Jo, jsou dobré 58% (105)
Nejsou špatné, ale tolik mě nezaujali 26.5% (48)
Hrůza, smažte to! 15.5% (28)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama