4. Kapitola

23. března 2008 v 20:10 | Tlouie |  Dáno osudem
Je tady další kapitola, je trochu kratší, než sem původně čekala, ale nějak se mi nepodařilo to líp rozdělit. No snad se to vynahradí tou další

4. Kapitola
Zamířila rovnou ven na lavičku pod velkým dubem, kde sedávala společně se svými dvěma kamarády každý den o polední přestávce. Její přátelé Cee cee a Adam už tam seděli a netrpělivě ji vyhlíželi. Lehce se usmála, když uviděla jejich veselé mávání a přisedla si k nim. Cee cee se na ní starostlivě podívala, vzala ji kolem ramen, ale nic neřekla. Vyčkávala, jestli začne Susannah mluvit sama, protože se nechtěla vyptávat. Seděli tam takhle skoro 5 minut, jenom Adam pořád něco mlel, ale ani jedna z dívek ho nevnímala, jemu to ovšem zjevně nevadilo. Poté si to k jejich lavičce zamířil blond chlapec s pronikavě modrýma očima, zastavil se před Susannah a líně protáhl: "Zdar Simonová, copak uletěli ti včely?"
Dívka zvedla hlavu, aby se podívala, kdo to na ní mluví. Když si uvědomila kdo to je, začala v ní vřít krev, potřebovala se vykřičet a on byl příhodnou obětí. Ale když se nadechla s tím, že si z něj udělá obětního beránka, uvědomila si, že vlastně není žádný důvod bejt na něj naštvaná, teda alespoň ji žádný nenapadal.
"Odprejskni Paule," zavrčela na něj nenávistně.
Chlapec se zarazil, takovou odpověď rozhodně nečekal, ale během pár vteřin změnil svůj výraz zpět do toho posměšného úšklebku jako vždy. S jiskřičkami naděje se zeptal: "Copak v ráji Jessieho a Suze se objevil zádrhel? Nějak brzo ne?"
"Ty kreténe, proč mluvíš o věcech, kterým nerozumíš?" Řekla rozčíleně, na todle přesně čekala, až jí Paul vyprovokuje, aby nemusela řvát bezdůvodně. Ale najednou si uvědomila, že už ani nechce tolik křičet, spíš by se ráda někomu svěřila se svým trápením a bylo jí docela jedno, kdo to bude. A proto už klidněji dodala jedno jediné slovo, které ale mluvilo za vše: "Zemřel."
Paul si pohodlně sedl do trávy naproti Susannah a znuděně se zeptal: "Kdo zase?" Znělo to spíš, jako by se ptal, kolik je hodin, naprosto lhostejně a bez zájmu.
Susannah se na něj zhnuseně podívala, nedokázala pochopit, jak může někdo být tak bezcitný. Zhluboka se nadechla a u toho si v duchu slibovala, že pokud bude nucená to ještě někomu vysvětlovat, nakope mu pr… no raději zadek.
"Jessie zamřel," řekla s hraným klidem a s těmito slovy vzala svojí taška a chystala se odejít, chtěla být konečně na chvíli sama. Zarazila ji, ale Paulova reakce. Ten vyprskl limonádu, kterou právě pil a vyděšeně koukal na Suze.
Adam se mezi tím svíjel smíchy, kvůli tomu jak Paul vypadal. V tu chvíli mu totiž z nosu tekli kapičky limonády, z očí proudy slz a měl triko celé poprskané.
Paul ale Adamovi nic neřekl, ani ho nezpražil pohledem, jako to vždy dělal, jenom dál seděl na zemi s plechovkou v ruce a s otevřenou pusou zíral na hnědovlásku.
Asi po půl minutě se konečně vzpamatoval, vyskočil na nohy, trochu si otřel obličej a řekl dost naléhavým tónem: "Suze, můžeš na chvíli jít se mnou kousek stranou?"
Dívka pouze přikývla, zvedla se a šla dál od lidí. V zádech cítila upřený pohled Cee cee, která zjevně netušila co se to s Paulem děje, že je najednou vážný.
Paul se zastavil až u kašny, otočil se a se znatelnou starostlivostí v hlase se zeptal: "Suze, seš v pohodě, jak ti je?"
Dívka se na něj nejdřív zmateně podívala, ale pak jí v mysli vyplynula slova, která jí řekl předešlou noc: "Tobě bych nikdy neublížil, tobě ne…" třeba na tom něco bude, pomyslela si. Možná o mě má vážně starost.
Jak o tom všem přemýšlela, ucítila něčí ruku kolem svých ramen, která ji táhla dál od školy směrem k parkovišti. To ji konečně vrátilo do přítomnosti a zmateně se podívala na vlastníka ruky na jejich ramenou, ten se jen povzbudivě usmál a prohlásil: "Simonová, potřebuješ se sebrat, den se někam odreagovat," Susannah se snažila vyvléknout a vrátit se zpět do školy, ale Paul jí chytil pevněji a moudře prohlásil: "Hele Simonová nedělej drahoty, oba víme, že seš úplně mimo, dyť ti ani nevadilo, když jsem ti řekl Suze, jindy kvůli tomu běsníš… prostě pojď se mnou, pustíme nějakej film, dáme se pizzu a kolu a ty aspoň na chvíli budeš myslet na něco jinýho." Než stačila zaprotestovat, už seděla na sedadle spolujezdce Paulova stříbrného bavoráku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí naše povídky?

Jo, jsou dobré 58% (105)
Nejsou špatné, ale tolik mě nezaujali 26.5% (48)
Hrůza, smažte to! 15.5% (28)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama