5. Kapitola

27. března 2008 v 20:31 | Tlouie |  Dáno osudem
Už je tady pátá kapitola mojí povídky, Dáno osudem, no já jenom doufám, že se vám to líbí, nebo spíš že to čtete, no snad jo, takže přeju příjemný počtení….

5. Kapitola
Paul zavezl svojí společnici ke svému domu, zaved jí dovnitř a usadil jí na gauč v obývacím pokoji. Objednal pizzu a začal vybírat film, který si pustí.
Susannah stále jen seděl a strnule koukala do země. Přemýšlela o tom, co teď bude dělat, jaké to bude bez Jessieho a nedokázala si to představit. Přála si, aby se tam objevil její táta, vždy jí uměl dobře poradit, ale ten si někam zmizel.
Ticho přerušil až výkřik: "Tak a dost!" Susannah při těchto slovech vyskočila skoro až ke stropu a rozhlédla se po místnosti a teprve v tu chvíli si uvědomila kde a s kým to vlastně je, Paul se na ní trochu pobaveně šklebil.
Susannah se na něj tázavě podívala a on jí objasnil své rozčílení: "Hele holka, myslím, že to bude chtít něco silnějšího než jenom kolu, co takhle, že bych donesl tequilu?"
Dívka jen souhlasně přikývla a mezi tím co její hostitel zmizel vedle pro skleničky a pití ona se dala do vybírání filmu. Po chvíli se Paul vrátil se slovy: "Myslíš, že nám to bude stačit?" A ukázal na plnou láhev alkoholu, v očích mu pohrávali pobavené jiskřičky, když se dívka na pití zamyšleně podívala a odpověděla: "No snad jo no."
Když někdo zazvonil, Paul stále s plnýma rukama řekl: "To bude pizza, došla bys tam prosím? Tady na stole sou peníze."
Hnědovláska přikývla, vzala peníze a šla ke dveřím. Když je otevřela, přála si, aby byla někde pryč. Přede dveřmi stál Somna, její nevlastní bratr a v ruce držel 2 krabice. Díval se na ni dost zaskočeně, což bylo oboustranné, pak se najednou vzpamatoval, nahodil tatínkovský výraz a povídá: "Hej, co ty tady, jak to že nejsi ve škole?"
"Skončili sme dřív," vypálila tak rychle, až jí to samotnou zaskočilo, jak rychle dokáže vymyslet docela dobrou lež.
Zdálo se, že Jack na to skočil, protože jen přikývl a podal jí pizzu, vzal si peníze a už se chystal vrátit do auta, když se najednou zarazil: "Počkej a co vlastně děláš v tomdle baráku, tady přeci bydlí ten Slater ne?"
"No, děláme společně na jednom projektu do školy,"
To ale neměla říkat, protože Jack akorát pobaveně pozvedl obočí a povídá: "Hele na todle ti neskočim, jestli máš rande, stačí to říct rovnou, já tě neprásknu," s těmito slovy odešel k autu a dojel.
Susannah zabouchla dveře a došla do obýváku, Paul se na ní se zájmem otočil: "Co ti tak dlouho trvalo, ste hráli s poslíčkem monopoly?"
"Brácha," odpověděla prostě, položila pizzu na stůl a praštila s sebou na gauč.
Chlapec jen přikývl a pustil DVD, dívali se na komedii Hele vole, kde mám káru. Podal jí skleničku a než k ní stihnul přisunout sůl a plátky citronu, ona už měla sklenku prázdnou.
Paul se jen pobaveně usmál a dolil jí, ona to opět vypila samotné najednou, ale pak už se začala krotit, vzala si pizzu a koukala na televizi.
Zato Paul do sebe klopil jednoho panáka za druhým. Po chvíli už mu oči doslova svítili a při mluvení si šlapal na jazyk.
Nejednou si Susannah všimla, že jí chlapec vedle ní zvláštně pozoruje, koukla se dolů, jestli není někde špinavá, ale ničeho se nevšimla, ale on se na ni dál díval. Nedalo jí to a vyštěkla: "Co je? Proč na mě civíš?"
Chlapec neodpověděl, ale pomalu se k ní začal naklánět, u toho se jí stále upřeně díval do očí. Chtěl jí políbit, přál si to udělat už od chvíle, kdy jí poprvé uviděl a teď byl její přítel pryč, měl tedy naprosto volnou cestu.
Zdálo se mu, že ona cítí to samé, protože když se k ní blížil, neuhnula pohledem ani na chviličku, ale v ten moment, kdy lehce přitiskl své rty na její ho od sebe odstřila.
"Co si sakra myslíš, že děláš?" Vyjela na něj naštvaně.
"Já… no víš… promiň. Jen jsem si nemohl pomoct," vykoktal ze sebe, a když si všiml, že se stále tváří naštvaně, sklopil oči k zemi, a co nejtišeji zamumlal: "Protože jsem se do tebe zamiloval."
Susannah se na něj nevěřícně podívala, nevěděla, co by měla říct, nebo udělat, pak ale omluvným tónem řekla: "Ale já miluju Jessieho."
"Aha," řekl Paul smutně, "takže ty o tom už víš…"
Susannah se na něj nechápavě podívala: "O čem?"
"No přeci o tom, že se pro něj můžeš vrátit do minulosti," prohodil s naprostou samozřejmostí, jako by to bylo naprosto normální.
"Cože??? Jak to myslíš vrátit se do minulosti?" V jejím hlase se objevila nová naděje, ale když se na něj podívala, zjistila, že usnul. Nebylo se vlastně čemu divit, vypil toho totiž fakt hodně.
No to je gól, pomyslela si. Teda jak může někdo usnout uprostřed tak závažného rozhovoru?
Chtěla vědět, o čem to vlastně Paul mluvil, ale čím víc přemýšlela o těch nových informacích, tím víc se jí to zdálo absurdní.
Nedalo jí to však, zvedla se z pohodlného gauče a vydala se o patro výš, kde byl Paulův pokoj. Hned jak vešla dovnitř, klekla si k posteli a podívala se pod ní. Našla přesně to, co hledala. Malou krabici, nacpanou výstřižky z novin, úryvky z knih nebo prostě jen zápisky na kusech papírů. Začala se těmito papíry probírat, aniž by věděla, co přesně hledá. Zastavila se až u papíru, který byl napsán Paulovým písmem. Nahoře bylo napsáno ČTVRTÝ ROZMĚR (ČAS) pod tím bylo menším písmem potřeby: věc dotyčného, místo kde se v tu dobu vyskytoval, osobní vztah.
Suze na to vykuleně koukala a přemýšlela, co to všechno znamená. Byla do toho tak zabraná, že si ani nevšimla, že někdo stojí ve dveřích.
Když na ní promluvil, upustila celou krabici s ústřižky na zem a v ruce jí zůstal jenom ten jeden papír, přitom neudělal nic, díky čemu by se musela tak leknout, řekl pouhé: "Co tady děláš?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí naše povídky?

Jo, jsou dobré 58% (105)
Nejsou špatné, ale tolik mě nezaujali 26.5% (48)
Hrůza, smažte to! 15.5% (28)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama