Fluctuat nec mergitur I.

21. března 2008 v 23:58 | Ar-lee |  Jednorázové
Vím, že byste radši viděli další kapitolu k Dies irae, ale mohu Vás potěšit tím, že už se na tom pracuje. Tohle jsme začal psát už dávno, ale pak mi to nešlo. Něco mi v psaní bránilo. Asi to, že člověk, pro kterého je to psané...
Ale nebudu vás tím zatěžovat. Napíši snad už jen: Je to pro Tebe Ceano. Ať se ti to líbí...

"Řekni mi, kde to je a všechno skončí," ozval se ledový hlas místností. Na zemi se krčila dívka v potrhaných šatech. Vlasy měla rozcuchané a slepené. Tvář a ruce měla špinavé od toho, jak ležela na zemi. Už se ani nesnažila pohnout. Celé tělo ji bolelo, oči byli mrtvé. Byla skoro zlomená. Stačilo už jen málo...
"Řekni mi to a já tě zabiju rychle. Nebo chceš dopadnout jako tvá hloupá sestra? Umučena k smrti?" Slova byla vyslovena aby způsobila bolest a zlomila oběť, ale měla opačný následek. Dívka si vzpomněla na svou sestřičku. Bylo ji sedmnáct, statečně se postavila lidem, kteří mučili jejich rodiče. Vylezla ze skrýše a zastavila je, aspoň na chvilku. Tahle vzpomínka ji postavila na nohy, aspoň obrazně. Kate by se nenechala zlomit. Byla silná.
"Nikdy," stěží zašeptala.
"To si ještě povíme," zavrčel Voldemort. Přivolal jednoho Smrtijeda, aby ji odvedl zpět do cely. Nevěděla, jestli šli dlouho, nebo ne. Nevěděla, jestli šli dolů, nebo nahoru. Nevnímala. když dopadla na shnilou slámu, která byla na podlaze cely, schoulila se do klubíčka a ztratila vědomí.

"Reso, dělej. Nestihneme to," křičela vysoká hnědovlasá dívka na druhou. Ta ještě víc přidala a proběhla přepážkou. Těsně před vlakem obě zastavily, hodily kufry do chodbičky a naskočily za nimi.
"To bylo o fous, Kate," oddechla si udýchaná Resa.
"Jo, příště musíme taťku z postele vykopat," přitakala hnědovláska a vzala svůj kufr. "Pojď, zkusíme si najít nějaký relativně prázdný kupéčko." Procházely vlak odzadu ale všechna kupé byla plně obsazená. Až v pátém vagóně narazily na lidi ze své koleje.
"Kate, pojď k nám. Všude jinde musí bejt plno." ozvalo se kousek od nich. Z kupé vykukovala hlava s rozčepýřenými černými vlasy.
"Aleco, ráda tě vidím," usmála se Kate a táhla sestru za sebou k přátelům. Několik párů ochotných rukou jim pomohlo dát kufry nahoru, všichni se zvědavě dívali na rudovlasou dívku, která stála nejistě ve dveřích. Své modrozelené oči upírala na podlahu a snažila se být neviditelná.
"Reso, pojď dál a sedni si," vyzvala ji Kate, pak se dala do představování. "Bando, chtěla bych vám představit svou sestru Theresu. Reso, tohle je Aleco," ukázala na černovlasého chlapce, který je pozval.
"Beca a Benny." Dívka a chlapec, kteří si byli podobní, se usmáli.
"A náš oblíbený Clay." V koutě u okna seděl chlapec, měl zachmuřenou tvář a tmavě modré oči. Lehce kývl hlavou.
"Těší mě," promluvila poprvé Theresa. Popravdě nevěděla jak se má chovat. Její sestra byla o rok starší a teď studovala poslední ročník. Byla sebevědomá úspěšná, krásna, a věděla to. Nebyla pyšná, to ne, ale věděla o svých přednostech. Snažila se chránit svou sestru před vším. Theresa se ve společnosti kamarádů své sestry cítila nejistá. Nevěděla, co si k nim může dovolit. Měla jen pár přátel a v jejich společnosti byla zábavná a sebevědomá.
"Neřekla jsi nám, Kate, že máš tak krásnou sestru. Kde jsi ji schovávala?" Benny pozoroval dívku před sebou rentgenovým pohledem.
"Nebo kudy Theresa chodila, že jsme si ji nevšimli." přidal se Aleco. Resa spíš cítila, než viděla, že se na ni všichni dívají a čekají na odpověď. Kathrin na ni povzbudivě mrkla. Vysvětlila ji, že si bude muset vybojovat své místo. Zhluboka se nadechla.
"Jo jasně, já vám to řeknu a vy mi tam budete lítat na rande." Zavrtěla hlavou.
"Myslím, že tenhle rok budu lítat jen za tebou," usmál se svůdně Aleco a zamrkal svýma uhrančivýma zelenýma očima. Kate se začala smát a Resa také. Nikdo to nechápal.
"Tak to se nalítáš, chlapečku," smála se Theresa, všechen ostych z ní spadl. Vždyť on byl opravdu jen obyčejný děvkař, které vídala ve svém ročníku. "Kate mi o tobě vyprávěla. Jen tak se zeptám, nechodíš teď náhodou s jednou holkou z Mrzimoru?" poťouchle se usmála a sedla si vedle sestry. Ta se na ni usmála.
"Myslím, Aleco, že máš po ptákách," ozval se Clay. Všichni se začali smát.

"Vstávej, špíno. Pán chce s tebou mluvit." Dívku probudilo hrubé kopnutí do boku. Někdo ji chytl a táhl ven, k Velkému sálu. K Temnému pánovi.
"Tak jak jsi se rozhodla, maličká?" zeptal se sladkým hlasem. Měl dobrou náladu. "Řekneš mi, co chci vědět, nebo budeš nechutně statečná? Vybereš si klid nebo bolest?" Pomalu se vytáhla na kolena. Zvedla hlavu a podívala se mu do očí.
"Pokud klid znamená zrazení přátel, pak volím bolest," pronesla rozhodným hlasem. Uvnitř se ale chvěla. Uvnitř prosila o smilování a rychlou smrt.
"Však ty promluvíš," zasyčel a seslal na ni Crucio. "Bolest ti rozváže jazyk."
Křičela bolestí. Už snad hodinu na ni zkoušel různé kletby. Nenechal ji, aby si oddychla. Na nic už se neptal. Trestal ji za to, že se opovážila odporovat, vzdorovat.
"Tak a teď mi odpověz. Kde je schovaný ten artefakt? Nedokážeš mi vzdorovat. Když mi to neřekneš dobrovolně, dostanu to z tebe jinak. Dávám ti poslední šanci," zasyčel dívce do ucha.

"Já to nechtěla říct. Opravdu. Katie, věř mi. Prosím," šeptala malá dívka. Byla opřená ochladnou zeď. Vedle ní seděla druhá dívka. Asi jen o rok starší, šestnáctiletá. Smutně se dívala před sebe.
"Já vím, Resie. Vím to," zašveholily její rty. Theresa dál mluvila, jako by neslyšela.
"Nechtěla jsem, ale on mě vyhrožoval. Psychicky mi ubližoval. Chtěl vědět co děláte..." Kate ji dala prst přes rty.
"Já to vím, sestřičko. Ale nezapomeň, jediné, co může zlomit je tvé tělo. Duši zlomí pouze, když mu to dovolíš." Mladší dívka se na sestru nechápavě podívala. Kate se usmála.
"Jednou pochopíš, co tím myslím. Teď by jsme měli jít a dokončit úkoly, hm?"

"Dobré ráno. Jak jsi se vyspala? Asi moc dobře ne, co?" dovnitř s úsměvem vstoupil ten muž.
"Dobrý, Malfoy." Zarazil se. Pak si jen povzdychl a sedl si k ní na postel.
"Jak jsi na to přišla?"
"Tenkrát v knihovně. V mém šestém ročníku. Řekl jsi mi, že tě vůbec neznám a nevím, jaký jsi. Včera jsi mi to řekl znova." Bolestně se usmál.
"Takovej přehmat. Budu si muset začít dávat větší pozor na to, co říkám." Podal ji kus namazaného chleba. Sám si vzal svůj. Jedli v tichosti, ani jednou o sebe nezavadili pohledem.
"Proč to děláš, Malfoy?" zeptala se.
"Co to změnit na Draca?"
"Dobře, proč to děláš, Draco?" Dala větší důraz na jeho jméno. Pokrčil rameny.
"Ani nevím. Jenom ti chci pomoct," zamumlal.

"Clayi, co si myslíš o Malfoyovi?" zeptala se Resa a přisedla si k mlčenlivému chlapci. Seděli sami v knihovně. Kate sem moc nechodila, stejně jako zbytek jejích přátel. Clay si povolil svou červeno-zlatou kravatu.
"Nemyslíš si, Thereso, že se ptáš někoho špatného? Jsem z Nebelvíru a ten se se Zmijozelem nenávidí." Dívka na něj upřela prosebný pohled. Chlapec se pousmál.
"Zkusím být objektivní,"povzdechl si a pohodlně se opřel o židli. "Draco Malfoy je hodně sebevědomí a sebestředný. Aspoň tak vystupuje. V soukromí je...jiný. Rád vysedává na věži a dívá se do dáli. Každý pátek večer se vytratí ze společenky a jde si zalítat. A nenávidí Harryho Pottera," při posledních slovech se ušklíbl. Resa se rozesmála. Pak ale zvážněla.
"Jak to, že toho o něm tolik víš?"
"Viděl jsem vás před týdnem v knihovně. Už dřív se na tebe zamyšleně díval. Jsi něco jako moje sestra a tak jsem považoval za svou povinnost zjistit o něm co nejvíc," usmál se na ní. Resa vstala a obejmula ho.
"Děkuju, Clayi. Jsme moc ráda, že tě znám," zašeptala mu do ucha. A posadila se zpátky na židli. "Nějak se mi zdá, jako by jsi taky Pottera moc nemusel. To nechápu, vždyť je to náš zachránce. Je Vyvolený k tomu aby zabil Ty-víš-koho. Měl by jsi ho uctívat."
"Já bych spíš založil klub. Antifanoušci Harryho Pottera," zavrčel chlapec.
"A budeš vybírat členský příspěvky? Já bych se přidala..."
"To bych od tebe nečekal, Arthová," ozval se za nimi hlas. Oba se tam otočili.
"A já bych nečekala od tebe, že budeš poslouchat cizí rozhovory. To tě doma neučili, že je to proti etiketě?"
"Když se to týká Pottera, tak nic není proti etiketě," nebezpečně se usmál. Clay je zatím jenom pozoroval, ale teď vstal. Byl stejně vysoký jako Malfoy, ale jeho vzezření nahánělo větší respekt. "Začínáš se mi líbit, Malfoy. Možná nejsi zas tak špatnej, ale stejně se od Theresi drž dál," pak se obrátil na dívku: "Reso, pojď. Máme sraza s Kathrin."

"Právě jsem si vzpomněl na ten váš Anti klub," zasmál se. "Myslel jsem, že si Turner dělá srandu, ale pak přišel. Nečekal jsem, že s někým z Nebelvíru by mohla bejt sranda..."
"Jo, když ho viděli s tebou, stal se z něj vyděděnec. Jeho vlastní kolej ho nenáviděla, stejně jako ty ostatní. Zůstala jsem jen já, Kate, Aleco, Becca a Benny."
"Říkal jsem mu, ať toho nechá. Nechtěl jsem, aby si ztratil přátele,"mluvil potichu, jako by na to nevzpomínal rád.
"Copak to nechápeš? Jemu to vyhovovalo. Rád štval Pottera a byl ještě radši, když se vymykal zvyklostem. Nebelvír a Zmijozel," zakroutila hlavou. "My jsme mu zůstali. Havraspár neopouští."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí naše povídky?

Jo, jsou dobré 58% (105)
Nejsou špatné, ale tolik mě nezaujali 26.5% (48)
Hrůza, smažte to! 15.5% (28)

Komentáře

1 anula16 anula16 | Web | 22. března 2008 v 1:46 | Reagovat

Voldemort a "zeptal se sladkým hlasem" ?

Já jen.. jen si to nedokážu představit.. :-P

2 Ar-lee Ar-lee | 22. března 2008 v 18:22 | Reagovat

To je právě ta ironie...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama