Ochránce II.

30. března 2008 v 10:06 | Tlouie |  Jednorázové
No tak jelikož se na mojí jednorázovku Ochránce ozvali ohlasy typu: A proč za ní nešel? a taky mi často kamarádi psali, že vlastně pořádně nepochopili o co tam šlo, tak sem se rozhodla napsat druhý díl z pohledu toho kluka... No snad to bude stačit... Jinak bych byla strááášně moc vděčná za komentáře, protože si toudle povídkou nejsem zrovan moc jistá, takže nějaký ten názor by se hodil.

Mladý blonďák se procházel městem, nevěděl kolik může být hodin, ale byla tma a nepotkával moc lidí. Ulice byli v podstatě prázdné a za to byl rád, chtěl si utřídit myšlenky a na to potřeboval klid. Šel kam ho nohy nesly a ani v nejmenším nad tou zvolenou cestou nepřemýšlel. Možná to byla nějaká tajná síla, která ho dovedla až na místě, kde teď stál.
Byl opřený o výlohu krámku a stále nemohl uvěřit tomu, že jí po tak dlouhé době vidí. Naproti přes ulici stála jeho dávná známá, jeho nejlepší přítelkyně a opora ve všem co dělal, tedy byla jí do jisté doby než se jejích cesty rozdělili. Přemýšlel, co tam asi dělá tak sama a pozdě, nejdříve chtěl jít za ní a pozdravit jí, podívat se zblízka do jejích zelených očí a obejmot jí, ale pak zahlédl jak se jejím směrem blíží parta mladých opilých kluků.
Raději zůstal na druhé straně a vyčkával na chvíli, kdy by měl zasáhnout. Tušil z té party potíže a Lauře už dávno slíbil, že jí bude před takovými lidmi chránit.
Vzpoměl si na dobu, kdy byli ještě ve škole, bývala tak plachá a zranitelná, když jí poznal, sice se to snažila nedávat najevo, ale zase tak dobrá herečka nebyla. Teď byla jiná, nejspíš si ani to nebezpečí neuvědomovala a začala se s jedním z chlapců vybavovat.
Nechápal co to s ní je, spíš čekal, že jako vždy začnem pohledem bloudit po okolí a hledat pomoc, která by jí vysvobodila, ale ne, byla klidná a zdálo se, že je za jeho přítomnost ráda. Nechápal to, vždyť to byla ona, kdo měl s jedním podobného typu zkušenost. Nikdy to sice neřekla přímo, ale z jejích poznámek a chování to poznal. Zase si vzpoměl na dobu kdy byli spolu.
"Můžu se tě na něco zeptat?"
"Hmmm," zvedla hlavu od učení a se zájmem se na svého kamaráda podívala, měla ráda ty chvíle, kdy si spolu povídala, bylo jí jedn,o o čem byla řeč, s ním se jí povídalo dobře.
"Co ti tenkrát udělal ten tvůj bejvalej," všiml si, že najednou znejistěla a měl pocit, že nejradši by asi zalezla pod křeslo na kterém právě seděla. Už zase těkala pohledem všude kolem, jako to dělává když má z něčeho strach. Věděl, že ona není typ člověka, který se hned svěřuje, ale měl jí rád a chtěl jí prostě pomoct.
"Já ti to nemůžu říct..." Vyhrkla a trochu se u toho otřásla, další z jejích zvyků, když nevěděla co dělat.
"Dobře, dobře, klídek, já tě nechám na pokoji, klidně se dál uč," řekl, ale na pokoji jí rozhodně nenechal, dál se na ní upřeně díval, čekal, že uvidí buď lítost, nebo úlevu z toho, že to tak rychle vzdal. Nevěděl totiž, jestli mu to opravdu nechce říct, nebo spíš ani neví jak začít. Ona na sobě ale nedala nic znát, nepozna,l nad čím přemýšlí.
"Hej, vždyť víš, že nesnášim, když si mě někdo prohlídží ty trubko..."
Sám pro sebe se nad tou vzpomínkou usmál, měl jí pořád tak rád. Do chvíle než jí tady zase uviděl si to ani neuvědomil, ale teď už mu bylo jasné proč nikdy nebyl s žádnou dívkou spokojený a brzo to skončil. Žádnou z nich doopravdy nechtěl, čekal stále jenom na ní.
Ale nevěděl co by měl dělat teď, co by asi chtěla ona, vypadala docela v pořádku. Možná se s těmi lidmi znala a proto jí nebyli nepříjemní. Ale na druhou stranu mu bylo divné, že právě Ona by se přátelila s někým takovým.
Najednou vyšel z domu, před kterým stála, muž jen v pyžamu a bačkorách a začal hulákat na celou ulici.
"Co tady k sakru děláte, neřekl sem vám snad jasně, že už se nemáte přibližovat k mému baráku ani na krok? Mazejte pryč!" A kupodivu ho poslechli, netušil, jak je možné, že banda rozjařených puberťáků poslouchá chlapa v pyžamu, nejdřív spíš čekal, že se mu vysmějí, ale nebylo to tak. Muž zašel opět zase domů, nejspíš si lehnout do postele a ona tam osaměla.
Už zase s sebou začala ošívat a rozhlížet se na všechny strany, ale nechápal proč, vždyť byla sama. Pak mu to došlo, ona se bála jeho! Myslela si, že to on jí chce ublížit. Zabolelo ho u srdce, že ho nepoznala a má z něho strach. Možná na něho úplně zapomněla, třeba pro ní vlastně vůbec nic neznamenal.
Přijel autobus. Dívka, kterou celou dobu pozorova, do něho nastoupila a usadila se k okýnku. Nestihl to! Měl na sebe vztek, že tam tak dlouho stál a jenom na ní zíral. Nepormluvil s ní ani slovo, kdo ví, jestli jí ještě někdy uvidí. Vztekle si serval kšiltovku a prohrábl si vlasy, což dělával vždy, když si nevěděl rady. Otočil se a odešel, do odjíždějícího autobusu se nepodíval, rvalo by mu to srdce o to víc...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí naše povídky?

Jo, jsou dobré 58% (105)
Nejsou špatné, ale tolik mě nezaujali 26.5% (48)
Hrůza, smažte to! 15.5% (28)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama