Zach Tonks. Těší mě... - 1. Kapitola

18. března 2008 v 18:15 | Ar-lee |  Dies irae
Zach Tonks. Těší mě... (Dies irae)

"Sakra," zavrčel a mrštil knihou proti zdi. Byl frustrovaný, protože nemohl zjistit jak najít tu ženu. Ženu, která mu před měsícem dala do náruče malou holčičku a poslala ho pryč z vesnice. Byl tam jen na návštěvě a nevěděl co se děje. Když se tam potom druhý den vrátil, z domů zbyli jen trosky a mezi nimi ležela mrtvá těla. Do přítomnosti ho vrátil vzlykot z jeho ložnice. Uvědomil si, že probudil Amy-Lee. Málem si nafackoval.
"Amy, holčičko, nebreč. No tak. Ššš." Snažil se roční dívenku uklidnit. Nakonec usnuli v jedné posteli.
Probudil se spíš k poledni a první co uviděl, byla usmívající se holčička, která se chytala střídavě za jednu a druhou nožičku. Pousmál se.
"Tak co Amy-Lee, co budeme dneska dělat, hm?" Zvedl dítě do výšky. Ztichlým domem se rozezněl hlasitý šťastný dětský smích. S Amy v náručí šel dělat snídani. Žili si tady docela v klidu, daleko od lidí, kteří by byli zvědaví, daleko od světa, kde jeden člověk druhého zabíjí. Jen oni dva. Zatím žili z peněz, co měl po rodičích. Šetřil s nimi, aby mu zbyli co nejdéle. Nechtěl chodit pracovat a nechat Amy samotnou doma, nebo ještě hůř jí dát do školky. Lidi by měli zbytečné otázky. Ptali by se, jak může sedmnáctiletý kluk mít roční dítě. Dřív vypomáhal dole ve městě, ale teď nemohl.
Úplně zapomněl, že jednou za měsíc k němu chodila sestřenka, aby mu dala nějaké peníze. Uvědomil si to, až když mu někdo klepal na dveře.
"Do háje," potichu zanadával. Přenesl dítě do ložnice a položil ho na postel.
"Amy, miláčku, teďka tady budeš v klidu ležet a budeš potichu ano?" Dívenka se jen usmála a zavřela oči. Chlapec si oddychl, bude spát. To vydrží celý den.
"Ahoj Dory!" Pokusil se úsměv, když otevřel dveře, ale byl stále udýchaný z toho, jak běžel ze schodů. Poodstoupil a pustil ženu s růžovými vlasy dovnitř.
"Čauky Zachu. Přinesla jsem ti nějaký jídlo a vybrala několik galeonů. Mělo by ti to vydržet. Dneska se tady chvíli zdržím, nevadí?" Vychrlila ze sebe. Chvilku se na ní díval, než mu došel význam jejích slov.
"Jo jasně, pojď dál." Zavedl jí do obývacího pokoje a modlil se, aby byla Amy-Lee potichu. Měl Doru rád, ale nechtělo se mu to vysvětlovat.
"Jak to jde? Na ministerstvu a tak," zeptal se nevinně. Okamžitě mu začala vyprávět co je nového.
"…no a jak toho chlapa pokousala židle, tak majitel hostince zavolal nás…" Doléhali k němu slova, ale nerozuměl jim.
"Zachu, ty mě vůbec neposloucháš," vyjela na něj a vlasy změnily barvu z růžové na černou.
"Poslouchám. Dory, tebe něco trápí? Nějak se ti to vymyká."
"Jen mě štve Remus. No a máme takový menší problémy s Harrym. Nechápu to. Je uzavřenej. S nikým se nebaví," zamračila se. Zach se oddychl, že si nevšimla odvedení řeči jinam.
"Umřel mu kmotr, co byste chtěli? Musí se s tím sám vyrovnat. Možná by to chtělo ho vzít od příbuzných někam, kde by se zabavil." Řekl, už se nadechovala, že něco navrhne, ale Zach jí zadřel. "Ne na Grimaudovo náměstí. To není dobrej nápad," odmlčel se. "Doupě taky ne. Spíš někam, kde ještě nebyl." Dora se na něj zamyšleně dívala. Pak se praštila do čela.
"Pošleme ho sem!"
"Cože?" Zhrozil se chlapec.
"No, tady ještě nebyl. Práce by bylo dost a tady je to i dobře chráněný. Byli byste tady sami dva. Mohli byste si promluvit a tak."
"To není dobrej nápad."
"Ale je. Navrhnu to. Moc by se tady měnit nemusel. Rozšířila by se ložnice a nastěhoval by sis tam knihovnu. Z ní by se udělal pokoj pro Harryho." Vstala a začala dál plánovat, co se kam dá. Zach se na ni pořád díval nechápavě.
"Sakra Nym, nech toho," vyjel, když otevřela dveře do ložnice, ale bylo už pozdě.
"Zachu, co je to za dítě!"
"To je Amy-Lee, viď Amy," usmál se na dívenku, která se pustila postele, které se přidržovala a rozešla se k němu. Byla skoro u něj, když začala padat.
"Teda Amy, ty jsi šikovná," zachytil ji chlapec a vzal do náruče. "Tohle je teta Nymfadora, Amiku," ukázal na mladou teď už zase růžovovlasou ženu. Ta se na něj dívala s otevřenou pusou. Zach si povzdechl.
"Je tady se mnou měsíc. O té doby, co jsem byl navštívit Andyho. Tenkrát v noci je napadli Smrtijedi a jedna žena mi ji strčila do náruče a poslala mě pryč. V tašce s věcma měla i rodnej list a kus pergamenu, kde bylo něco jako povolení k adopci. Druhej den jsem se tam vrátil a našel všechny mrtvý. Tak jsem si ji nechal," vysvětlil.
"Mohli by tě zažalovat za únos," zamumlala a natáhla ruce směrem k dítěti. To se zamračilo a víc se přitisklo k Zachovi. Ten se mírně usmál.
"Já ji adoptuju, jenom jsem čekal, jestli se někdo neozve. Pomohla bys mi to zařídit?" Hodil psí oči, které uměl lépe než kterýkoliv pes, na Tonksnovou.
"Dobře," vydechla. "Zejtra bude u mě v baráku sociální pracovnice. Když to uspíším, mohly by ti přijít papíry do týdne."
"Děkuju, dáš si buchtu?" Nym pozvedla obočí. "Kupovanou," dodal.
***
"A teď bychom měli nějak dořešit Harryho. Co mi můžeš říct Remusi?" Zeptal se Brumbál.
"Pořád nevychází z domu. Už dva týdny je zavřený v pokoji. Musíme něco udělat, Albusi." Ředitel přikývl.
"No, měli bysme ho přesunout," ozvala se Tonksnová. Všichni se na ni otočili.
"Ale ne sem," pokračovala. "Připomínalo by mu to Siriuse. Napadlo mě, že by se mohl poslat k jednomu mému známému…"
"To nemyslíš vážně, Tonks." Přerušil ji Remus.
"Ale ano, byl by v bezpečí a pomohlo by mu to. Ten známý má dobře chráněnej dům. Už rok se schovává před Malfoyem. Fideliovo zaklínadlo je to nejlehčí kouzlo, které ho chrání." Ani si nevšimla, kdy vstala. Stále u stolu a byla o něj opřená dlaněmi.
"Jak máme vědět, že není smrtijed? Nebo že pro ně neslouží," zavrčel Moody.
"Ručím za něj."
"Věříš mu bezmezně? Tak, že by si složila Neporušitelný slib, že nezradí?" Zeptal se Kyngsley. Tonksnová se mu pevně podívala do očí.
"Ano." Pak se podívala na Brumbála. "Nezradil by mě."
"Dobře, myslím, že bychom se měli zeptat Harryho. Zítra se u něj zastavíme," odloučil se. "Teď zpátky k Voldemortovi. Změnil se postoj ministerstva, ale…
***
Harry ležel na posteli. Právě skončil s úklidem domu. Teta Petunie si zlomila ruku a tak to teď dělal on. Naštěstí Dursleyovi odjeli na nějakou večeři. Zvenku se ozvalo hromadné přemístění. Za chvíli slyšel, jak klaply dveře. Rychle popadl hůlku a potichu seběhl schody.
"Potichu." Zavrčel někdo.
"Klid, Moody. Všichni jsou zticha, jen ty tady vrčíš." Harry se usmál a rozsvítil. V chodbě stáll Brumbál, Moody, Tonksnová, Lupin a Pastorek.
"Dobrý podvečer." Pozdravil slušně. Pohledem se vyhýbal řediteli, styděl se za to co se stalo na konci roku.
"Ahoj Harry," usmála se Tonks. Ostatní také pozdravili.
"Pottere, pojďte si sednout. Máme na vás otázku." Zabručel Moody. Harry jen trochu překvapeně pokynul do obývacího pokoje na pohovku. Chvíli bylo ticho.
"Harry, rozhodli jsme se, že tě přesuneme. Teď se musíš rozhodnout kam. Na ústředí, nebo k známému Tonksnové, který…" Chtěl pokračovat Brumbál, ale vyrušilo je prásknutí z ulice. Všichni vyskočili s připravenými hůlkami. Slyšeli, jak se otevřely venkovní dveře a pak jedny kroky. V otevřených dveřích se objevil asi 180 cm vysoký chlapec s hnědými vlasy a tmavě modrýma očima. Překvapeně se zastavil ve dveřích. Všichni na něj okamžitě namířili hůlkami.
"Teda Dory, neřekla jsi mi, že tady bude celá eskorta," zasmál se.
"Taky jsi mi mohl dát vědět, že seš to ty," zavrčela Tonksnová. Jeho úsměv se ještě víc rozšířil. "Můžete dát hůlky dolů. To je Zach," obrátila se k ostatním.
"Až nám řekne co má v tý ruce za zádama," vyzval ho Moody. Harry jen přeskakoval očima z jednoho na druhého. Zachovi nezmizel úsměv z tváře.
"Nestyď se Amy. To je teta Dory s kamarády," mumlal a zpoza zad vytáhl malé dítě, které se drželo blízko něj. Modré oči mělo vykulené. Zvedl ji do náruče a holčička se ho chytila kolem krku.
"Kdo jste?" Vypálil Pošuk.
"Zach. Zach Tonks. Dořin bratránek z otcovy strany," odpověděl poslušně. Přešel směrem k Harrymu a vrazil mu do náruče Amy se slovy: "Podrž ji na chvíli." Přešel k dospělým.
"Vy musíte být Alastor Moody, Remus Lupin, Kyngsley Pastorek a profesor Brumbál. Dora mi o vás vyprávěla." Postupně si se všemi potřásl rukou a Tonksnovou objal. Potom se otočil na Harryho, který držel Amy v natažených rukou před sebou. Tonks jen nechápavě zavrtěl hlavou a převzal ji.
"Vaše dcera?" Zeptal se s jiskřičkami v očích Brumbál.
"No jo, teď vlastně asi už jo," přisvědčil Zach. Tonksnová se rozzářila.
"Takže to dopadlo dobře? Věděla jsem, že to bude v pohodě, McAlistrová je chápavá."
"Hlavně je ze sociálky," uvědomil si Kyngsley.
"Jo, dneska jsem Amy-Lee adpotoval." Všichni na chlapce vykulili oči.
"Ado-co? Co že jsi to udělal?" zavrčel výhružně Moody. Když Harry viděl ty z části nechápavé a z části rozzlobené obličeje, musel se rozesmát. Z očí mu tekly slzy a nepřestával se smát. Zach s Nym se za chvíli taky začali smát a Amy-Lee se spokojeně uculovala a tleskala ručičkami.
"Moody, vy mě zabijete," vysoukal ze sebe Harry, "Zach ji adoptoval. To znamená, že je teď něco jako její rodič. Bude se o ni starat a tak." Utíral si slzy a posadil se na křeslo. "Tohle bylo fakt dobrý. Takhle jsem se nenasmál od… no už dlouho."
"Takže, když jsme se zasmáli a představili se, měl by ses rozhodnout, jestli půjdeš na to vaše ústředí, nebo ke mně Harry," zvážněl Zach.
"Myslím, že na ústředí by ti to nesvědčilo. Běž s panem Tonksnem," ozval se Remus, který až do teď vše jen sledoval.
"Takže rozhodnuto. Potter jde s Tonksnem a hotovo," zvedal se Alastor. Zach, Harry i Nym jenom zírali. Přece chtěli nechat Harryho rozhodnout samotného.
"Ale..."
"Běž si sbalit Harry," přerušil ho Lupin.
"To snad…" začal Zach, ale teď ho zase přerušil Brumbál.
"Budeme moci Harryho navštěvovat nebo mu budeme muset psát dopisy?"
"Obávám se, že ne. Dům je chráněn Fideliovým zaklínadlem, nedá se zapsat, skoro ničím vyhledat. Trvalo mi dva měsíce, než jsem to udělal a čím míň lidí zná adresu tím lépe. Zatím ji znaj dva lidi. Já a Nym."
"Tak jsem tady. Ale nechtěli jste…" objevil se Harry s kufrem.
"My už budeme muset jít. Zatím Harry," zavelel Brumbál a v domě osaměli Harry, Zach, Tonkinová a Amy-Lee, která právě prozkoumávala obývací pokoj. Chvíli byli všichni zaražení z rychlého ústupu.
"No tak… asi půjdem, ne? Osmělila se Nym. Podala Harrymu papírek. "Zapamatuj si to. Pak to spal a popel rozmetej." Harry tak udělal.
"Bezva, tak se mě chyť a přemístíme se. Doro, vezmeš Amy,jo?"
"Ale ona mě nemá rádal."
"Houby. Musí si zvyknout." Zach se přemístil s Harrym i jeho kuframi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí naše povídky?

Jo, jsou dobré 58% (105)
Nejsou špatné, ale tolik mě nezaujali 26.5% (48)
Hrůza, smažte to! 15.5% (28)

Komentáře

1 Thessaloniki(Aranea) Thessaloniki(Aranea) | E-mail | Web | 18. března 2008 v 19:48 | Reagovat

Je to dobrý a hlavně je to nový podobnou sem ještě nečetla takže chválím a těím se na další kapitolku :-)

2 werusenka werusenka | 19. března 2008 v 15:30 | Reagovat

moc se ti povedla těším se na další kapitolu

3 charlot charlot | Web | 21. března 2008 v 19:34 | Reagovat

dáál

4 Sherina Sherina | 30. března 2008 v 10:02 | Reagovat

téda..koukám, že mu dali opravdu velký prostor aby mohl říct jestli vůbec někam chce :-D

5 Rossian Rossian | 1. dubna 2008 v 8:45 | Reagovat

Takže taky přečteno. Na přednášce ze ZMNG a byl jsem spokojen. Přednášku jsem vůbec nevnímal:-D

6 enif enif | Web | 17. května 2008 v 12:36 | Reagovat

ůžasnej nápad, krásně napsaný    moc se mi to líbilo

7 Patrik Patrik | E-mail | Web | 25. června 2012 v 17:56 | Reagovat

Tady je to velmi zajímavé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama