7. Kapitola

19. dubna 2008 v 16:55 | Tlouie |  Dáno osudem
Tak jsem se konečně zase dokopala k tomu, abych přepsala do počítače další kapitolu, no snad se bude líbit.

7. Kapitola
Když se probudila, byla už tma
"Do háje, já usnula," ulevila si a rychle vyběhla ven.
Když se dostala do tehdejšího penzionu, v kterém měl být Jessie, zjistila, že už tam vše začíná hořet, bylo tam hrozné horko a Susannah se ihned rozkašlala díky kouři.
Všimla si ale, že oheň se ke schodům stále ještě nedostal. Vyběhla rychle schody a přesně jak předpokládala, našla Jessieho na zemi, protože ho jeho úhlavní nepřítel omráčil. Rychle k němu přiběhla a snažila se ho probrat, ale on stále nereagoval.
Dívka už pomalu začala propadat panice, když si všimla nádoby plné vody, která měla nejspíš sloužit jako umyvadlo. Vzala jí a vylila ji na muže na zemi. V tu chvíli se Jessie probral, zamrkal svýma černýma očima a pohledem utkvěl na dívce, oblečené v džínách a upnutém tričku. Její hnědé vlasy jí ve vlnách spadali na ramena. Trochu zmateně se na ní podíval, takové oblečení na dívce moc často neviděl.
"Teď není na vysvětlování čas," prohodila, když uviděla jeho zkoumavý pohled. "Musíme odsud vypadnout, za chvíli to tady bude celý v plamenech." Podala mu pomocnou ruku, aby se zvedl ze země. On se zvedl bez pomoci a překvapeně si dívku měřil pohledem.
Ta jen pokrčila rameny a vyběhla z pokoje a koukla se směrem ke schodům: "Á jé, máme problém," zavolala směrem do pokoje. Jessie vyběhl za ní a podíval se stejným směrem.
"Nombre dios," zvolal, "co budeme dělat?"
"Okno," řekla stručně a rozeběhla se zpět do pokoje, otevřela okno a usmála se úlevou. Střecha verandy byla dělaná stejně jako u jejího pokoje. Hbitě slezla na střechu a z té seskočila na zem.
"Tak pojď Jessie," zvolala na muže stojícího v okně. Ten ještě nepatrnou chvíli váhal, protože mu stále pořádně nedocházelo, co se to tu děje, ale nakonec usoudil, že ta dívka má asi pravdu a skočil také.
Dopadl vedle Suze, ale protože byl stále malátný, neudržel rovnováhu a spadl na ní, tím jí povalil na zem a octl se na ní.
Když na ní takhle ležel, připadalo mu, jako by to už někdy zažil. Zdála se mu tato situace hodně známá a měl velké nutkání ji políbit, ale z jeho myšlenek ho vytrhl hlas pod ním.
"Hej, můžeš ze mě slízt, nejseš zrovna nejlechčí, jestli víš, co tím myslim," usmála se na něho omluvně a dodala: "totiž, blbě se mi dejchá."
"Oh, pardon madam," zvedl se Jessie a natáhl k ní ruku, aby jí pomohl vstát, ale ona udělala to samé co před chvílí on. Odmítla nabízenou ruku a vyšvihla se na nohy.
Všimla si tázavého pohledu tmavých očí, které na ní upíral, a zase jen pokrčila rameny, jako by se snažila říct no co, to já ne.
Jessie se tomu zasmál, připadalo mu to jako klišé, i když nemohl přijít na to, odkud tu zvláštní dívku zná. Nebyla jako ty ostatní z jeho okolí, takhle se zde žádná dívka nechovala, nebyli tak vychované. Ona byla prostě jiná, tak zvláštní, tak… Tuto myšlenku už nedokončil, když ho Susannah čapla za ruku a utíkala s ním pryč.
"Kam to běžíme madam, neměli bychom to uhasit?"
"Pojď už, nebo si budou myslet, že sme to podpálili my anebo tady na tebe z poza rohu vyskočí Diego a něco ti udělá…" táhla ho pořád za sebou.
"Proč Diego, o čem to hovoříte, nedostal jste ránu do hlavy, když jsem na vás spadnul?"
Tohle pro ni byla poslední kapka. Prudce se zastavila tak, že do ní vrazil a málem jí znovu povalil. Na poslední chvíli jí však zachytil kolem pasu a přitáhl k sobě, aby se jí nic nestalo. Když konečně nabrala ztracenou rovnováhu, neochotně se od něho odtáhla a spustila:
"Tak hele Jessie, buď teď půjdeš se mnou, společně najdeme nějaký vhodný místo, kde se schováme a já ti to pak všechno vysvětlím, nebo se tam teď vrátíš a s největší pravděpodobností tě Diego zabije, vyber si…"
"Ale proč by mě chtěl zabít? Odkud znáte mé jméno? A proč bych měl věřit ženě, která se nechová zrovna podle zdejších mravů," řekl a pohledem sjel na její oblečení.
"Moc otázek najednou, hele slibuju ti, že ti to všechno vysvětlím, jenom se musíme někde schovat," slíbila s beznadějí v hlase. Měl vlastně pravdu, ani si pořádně nepromyslela, co udělá a teď si o ní Jessie myslí, že je blázen, uvědomila si.
"Tak dobře, kousek odtud je pequeña srub, pojďte," s těmito slovy se dal opět do běhu a Susannah se s úlevou rozběhla za ním.
"No tak, slíbila jste mi, že mi vysvětlíte, co se tady děje," byla první věta, kterou řekl, když konečně doběhli do srubu.
"OK, tak jo, asi by sis měl sednout… bude to pro tebe asi docela síla…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí naše povídky?

Jo, jsou dobré 58% (105)
Nejsou špatné, ale tolik mě nezaujali 26.5% (48)
Hrůza, smažte to! 15.5% (28)

Komentáře

1 Appy Appy | Web | 27. dubna 2008 v 23:32 | Reagovat

zajímavý námět na povídku... moc se mi to líbí! Rychle další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama