Hlas minulosti - 3. kapitola

29. dubna 2008 v 11:35 |  Dies irae
Další kapitola k Dies irae, vím, že to trvalo dýl a omlouvám se. I když...nevím, jestli to čtete. No nic. Přeju pěkné čtení pro ty, kdo naše povídky čtou.

"Nymfadoro, kde bydlí," vyjel na ženu Pošuk. Ta doslova zčervenala vzteky. Temné vlasy jí trčely na všechny strany. V očích jí lítaly blesky.
"Neříkej mi Nymfadoro!" vykřikla a postavila se. "Nikdy vám to neřeknu, rozumíte? Nikdy!" S posledním výkřikem vybouchly některé z nejbližších skleniček. "Je to jeho věc a vy nemáte právo ho nutit k tomu, aby vám to řekl."
"Máme právo, je u něj Harry."
"Bez urážky Moly, ale myslím, že je mu tam líp než kdekoli jinde." Tonksové vlasy měnili barvy. Žádná tam nezůstala déle, než minutu. Všechny byli tmavé. Odrážely její vztek.
"Nymfadoro, Alastore, posaďte," zasáhl Brumbál. Sundal si brýle a promnul si kořen nosu. "Nymfadoro, pokud nezměníš svůj postoj, budu nucen tě dočasně vyloučit, dokud nezměníš názor." V Tonksnových očích se objevil údiv, ale také vzdor.
"Pak tedy sbohem," rozloučila se ledovým hlasem bez emocí. Než zavřela dveře, slyšela, jak se v kuchyni strhla hádka. Rozeznala Remuse, který ji bránil, ale nedbala na to. Musela jít varovat Zacharyho.
***
"Co se děje Tonks?" Dveře otevřel Harry. Za nimi stála žena s očima barvy ledu a vlasy jako nejhlubší tma. Kdyby nevěděl, že ona je jediná, kdo zná adresu, nepoznal by ji.
"Kde je Zach?" Byla naštvaná, ale její hlas byl pořád ledový.
"Co potřebuješ?" Ozvalo se od schodů. Ty scházel Zachary s Amy-Lee.
"Jsem dočasně vyloučena z Fénixů." Harry se zamyslel. Proč by jí vylučovali? Jedině, že nechtěla něco říct a oni to chtěli za každou cenu vědět. Žena vešla do domu a v obývacím pokoji si sedla na křeslo. Oba, chlapec i muž, ji napodobili.
"Neřekla jsi jim ji," konstatoval Zach. "Měla jsi to udělat."
"Chtěli adresu, že jo?" Ujišťoval se Potter. "Co po nás chtějí, nebo jinak. Co chtějí po tobě, Zachu?"
"Chtějí znát moji minulost, Harry, a já na ni nerad vzpomínám." S touto odpovědí se Potter musel spokojit, prozatím.
"Co budeš dělat, Tonks?" obrátil se na bystrozorku. Ta pokrčila rameny. Pomalu se jí vracela její obvyklá, přátelská podoba.
"Jsem bystrozorka. Budu chytat zlý mužský a kastrovat je... Nic zvláštního."
"Ouč, ještě, že jsem hodnej bratránek," zazubil se Zach. Tonksnová zůstala i na večeři, kterou jako vždy uvařil Harry s obvyklým Nymfiným komentářem: "Co by bez tebe Zach dělal." Když už Dora odešla, Zach chvíli seděl u krbu a přemýšlel. Bylo to obvyklé a tak si Harry vzal knížku a četl si.
"Zejtra půjdem navštívit Brumbála, Harry." Oslovený chlapec zvedl hlavu od knihy.
"Jsi si jistý?" Zach rázně přikývl.
"Dora pro mě udělala hodně a nemusel. Nezaslouží se být vyloučena od Fénixů."
***
Druhý den vstávali dřív než jindy. Rychle se nasnídali a oblékli se.
"Harry, uslyšíš o mně věci, za které se stydím. Je to moje minulost a patří ke mně. Ale neodsuzuj mě hned." Potter už byl s Amy v krbu, když odpověděl: "Každý má druhou šanci." Pak zmizel v plamenech. Vypadl v Brumbálově pracovně v Bradavicích.
"Harry!" Vykřikl překvapeně. Chlapec kývl na pozdrav a odstoupil od krbu, ze kterého po chvíli vypadl Zach. Ředitel byl ještě víc překvapený.
"Pane Brumbále, přišel jsem vám dát odpovědi." Za pár okamžiků už všichni seděli v křeslech a čekalo se, až přijde Moody. Přišel i se Snapem. Harry podrážděně zavrčel. Amy-Lee z jeho náruče přelezla k Zachovi. Moody si jako první všiml Harryho.
"Pottere, odejděte," přikázal.
"Chci, aby to Harry slyšel," Zachary vstal. V tu chvíli Snape zpozorněl.
"Bell," štěkl tónem, který měl určený pro Harryho.
"Á Severusi, rád tě vidím," řekl Zach, ale neznělo to moc potěšeně.
"Říkal jsem, že je to on, Brumbále," vykřikl Snape, ale z očí nespustil hnědovlasého muže.
Za chvíli už měl Moody Zachovu hůlku u sebe a mířil na něho svou. Amy-Lee se ocitla v Brumbálově náručí, protože Harry stál vedle Zacha s tasenou hůlkou. V pokoji bylo hmatatelné napětí. Dítě se rozplakalo. Zach si přestal měřit Moodyho a Snapea zlostným pohledem a pomalu k ní vztáhl ruce.
"Maličká, pojď ke mně, hm? Pojď sem. Všechno je v pořádku. Nic se neděje, zlatíčko," mluvil pomalým, uklidňujícím hlasem. Amy opravdu po chvíli přestala brečet a usmívala se na Zacha a Harryho, který stále stál v pozoru.
"Nevím, co jsi jim napovídal, Severusi, ale už nejsem zachary Bell," při svém minulém jméně muž zvedl hlavu. "Jsem Zach Tonks, opatrovník Amy-Lee."Snape si nenávistně měřil oba dva. Když promluvil, byla v jeho hlase znát očekávání.
"Až se o něm všechno dozvíte, Pottere, už ho nebudete bránit." Harry zamyšleně pokýval hlavou.
"Možná, ale každý člověk si zaslouží svou druhou šanci. Některým se ale nedává ani první," nechtěl, aby zněl tak zahořkle, ale nešlo to ovlivnit.
"Myslím, Zachu, že bystě nám měl odpovědět na pár otázek. Severusi?" Profesor lektvarů vytáhl ze svého hábitu flakonek s průhledným lektvarem. Zach ho pozoroval a Harry také. Snape přešel k Tonksnovi a podal mu ho.
"Dík, Severusi. Nikdo nedělá lepší než ty," usmál se a strčil ho do kapsy. Na Snapeovi bylo vidět, že se musí držet, aby nevybouchl. Albus se pousmál.
"Mohl byste se napít, Zachu?"
"Jo, trochu čaje bych si dal."
"Napij se toho lektvaru, hlupáku," vyštěkl Snape
"Tak to prr, pánové. Jednou jedinkrát jsem svolil a napil se Veritaséra. Víckrát to nehodlám opakovat." V očích, mu zlostně blýsklo. "Řeknu vám, jak jsem se dostal tam i ven, ale ne s lektvarem."
"Myslím, že nemáš na výběr." Pošuk už zase držel hůlku.
"Ale mám. Myslíte, že jsem se nepojistil? Mohu odsud odejít a vy mi v tom nezabráníte. Jsem zde jen z vlastní vůle. Buď si vyslechnete můj příběh a uvěříte, nebo ne. Je to na vás."
"Pak tedy prozatím, Zachu, vyprávějte," pokynul mu ředitel. Všichni se posadili do křesel a čekali.
"Moje pravé jméno je, bohužel, Zachary Bell. Narodil jsem se v Irsku rodině čistokrevných kouzelníků. Rodiče sympatizovali s Pánem Zla, ale nebyli Smrtijedi. Pouze ho podporovali, převážně penězi. Když padl, byli rozzuření, ale radovali se s ostatními. Doufali, že se vrátí. Pak se to stalo," trpce se usmál. "Nabídl mi, abych se dostal do jeho řad. V té době jsem byl pyšný. Přijal jsem. Zasvěcení bylo na konci června. Dva týdny po jeho znovuzrození," nevědomky si sáhl na levé předloktí. "Byla to jedna z největších chyb mého života. Tři měsíce jsem mu věrně sloužil. Dokonce jsem přemluvil i několik svých přátel, aby se k němu připojili. Další velká chyba. Nesplnili úkol a on mě přinutil je zabít. Nechtěl jsem, ale přinutil mě. Mučil mě i je. Nemohl jsem ho nechat, aby je umučil k smrti. Vzal jsem hůlku a všechny tři je zabil. Poprvé jsem použil Avadu. Od té chvíle jsem Pána nenáviděl. Sabotoval jsem jeho úkoly. Dokonce jsem mu v jeho sídle zabil smrtijeda. Jednoho z nejlepších," na tváři se mu objevil spokojený úsměv. "Tehdy jsem se z toho vyvlékl, ale Malfoy větřil. Musel jsem pryč," vzdychl. "Zašel jsem za Tonksnovou a poprosil ji o pomoc. Nevěřila mi, samozřejmě. Tehdy jsem poprvé byl pod vlivem Veritaséra. Nakonec mi pomohla. Koupil mi dům a pomáhala mi s jeho zabezpečeními. Nakonec mi začala věřit tak, že mě přijala do rodiny a stanovila mě Strážcem jejího domu. V prosinci, při jedné z bitev jsem zmizel. Ještě před tím jsem stihl vyřadit Malfoye ze hry, ale on mě poznal a vše vyslepičil Pánovi, že Severusi," nečekal na odpověď a pokračoval. "Začali po mě jít, ale nemohou mě jen tak najít. Nevím jak se ti Smrtijedi dostali do města, ale nešli po mně. To vím. Tak jsem se jim vymazal z paměti."
"Aha, takže jsi Smrtijed a už sedm měsíců se schováváš před ostatními, zkráceně."
"Jo, tak nějak Harry."
"Bezva, myslím, že už mě nic nepřekvapí. Jedině snad, kdyby naše Amy-Lee byla Snapeova dcera," podíval se z dítěte ve svém náručí na Snapea. "I když pochybuju."
"Nebuďte drzý, Pottere," zavrčel Snape.
"Pokud je to pravda, pane Belle, pak byste nám mohl pomoci. Potřebujeme popsat vnitřek hradu, ve kterém Voldemort sídlí." Zach jen pokrčil rameny.
"V pohodě. Máte Milánku? Můžu vám hned dát svoje vzpomínky." Brumbál postavil na stůl misku s ornamenty. V očích mu přece jen dychtivě blesklo.
"Ale musíte mi slíbit, že vezmete Doru zpátky k Fénixům."
"Neřekla nám, to co jsme chtěli. Chránila Smrtijeda," odmítal Alastor.
"Vy vedle jednoho Smrtijeda stojíte, pane Moody," ozval se Harry.
"Tomu ty nerozumíš."
"Neprovokujte mě, Belle. Můžu vás z fleku dát ministerstvu. Budou vás vyslíchat a stejně z vás všechno dostanem," Pošuk vyhrožoval. Vyvedl ho z míry Zachův smích.
"Byl bych mrtvej, jakmile bych vstoupil," smál se ironicky. Pak něco zamumlal a pomocí hůlky si z hlavy vytáhl stříbrný pramínek. Vložil ho do misky a vstal k odchodu. "A jsem Tonks."
"Děkujeme, Zachu. Myslím, že Nymfadora bude moci přijít na příští poradu," poděkoval Brumbál, který se do jejich hovoru moc nevměšoval. Neměl to v povaze. Tonks přikývl a počkal, až se Harry odletaxuje a pak se otočil k Snapeovi.
"Měl bys spolknout svou nenávist, Severusi," řekl a zmizel v zelených plamenech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí naše povídky?

Jo, jsou dobré 58% (105)
Nejsou špatné, ale tolik mě nezaujali 26.5% (48)
Hrůza, smažte to! 15.5% (28)

Komentáře

1 Tlouie Tlouie | 29. dubna 2008 v 17:21 | Reagovat

Tak zlatíčko, já tvoje povídky čtu (to sis jistě všimla xD) a tadle se mi líbí strašně moc. Myslim si, že je to nejlepší kapča celý tý povídky...

2 Ar-lee Ar-lee | 29. dubna 2008 v 18:00 | Reagovat

Já vím. To je na ostatní.

3 Hallten Hallten | E-mail | Web | 1. května 2008 v 16:24 | Reagovat

je to super, tešim se na další:)

4 Lisa Lisa | 4. května 2008 v 17:59 | Reagovat

Pěkná povídka,bude další kapitola??

5 Ar-lee Ar-lee | 5. května 2008 v 15:02 | Reagovat

Lisa: Jasně. Jen se to musí přepsat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama