Moje první diskotéka

12. dubna 2008 v 16:44 | Tlouie |  Jednorázové
Mám tady pro vás jeden den z deníku Adély Kosařové, doufám, že se bude líbit a nějaký ten komentář určitě potěší nejen mě, ale určitě i Adélu, aby věděla, že vás zajímá, jak si užívá noční život.

Dnes jsem vyrazila na svou první diskotéku v životě. Protože jsem si nebyla jistá jak se obléknout a jak se tam chovat, koupila jsem si časopis Popcorn, ve kterém byl článek První diskotéka. Přesně jsem se řídila radami, které mi autorka tohoto článku předala.
Protože jsem se dočetla, že bych tam měla jít oblečená výzavěji, než chodím normálně, šaty s límečkem, které jsou ke kotníkům jsem hned zavrhla. Myslím, že sukně pod kolena a k tomu rolák budou dostatečně vyzívavé. Dále jsem si připravila věci do kabelky, to jsem se také držela pokynů. Vzala jsem si občanku, peněženku, holčičí KPZ, ale když jsem zjistila, že bych si měla vzít s sebou mobilní telefon, trochu jsem zazmatkovala, žádný totiž nemám. Rodiče tvrdí, že mi ho koupí k osmnáctým narozeninám, takže už se moc těším. Optala sem se raději maminky, jestli bych si s sebou do kabelky neměla vzít normální telefon, ale ona mi vysvětlila, že mi budou stačit drobné do telefonní budky.
Kamarádky se pro mě stavili v devět hodin večer, přiznávám, že se mi už chtělo jít do postele a doufala jsem, že budu do deseti opět doma, ale jim jsem to samozřejmě neřekla. Společně sme se vydali na nejoblíbenější diskoteku v našem okolí. Uvnitř mi mé kamarádky hned někamzmizeli, ani nevím jak se to mohlo stát, řekli že na mě počkají hned za rohem a když jsem to došla, nikde nebyli, no ale asi to byl jen nějaký omil nebo nedorozumnění, mají mě přece velice rády. Vždy si mě ze srandy dobírají, ale já vím, že je to jen takové kamarádské provokování.
Rozhlédla jsem se po parketu a zjisila, že je uplně prázdný, zatím ještě nikdo netancoval, nenašla jsem v sobě dost odvahy jít tam tancovat sama, zvlášť když tancovat neumím, proto jsem se udadila u baru na stoličku a objednala jsem si pivo. Výčepní mi ho s úsměvem nalil, ale když jsem mu podávala peníze, všiml si, že mám na ruze náramek, díky kterému pozná, že mi ještě nebylo osmnáct. Zamračil se na mně a oznámil, že mi to pivo neprodá. V tu chvíli se mi chtělo brečet, nevěděla jsem co bych mu měla odpovědět, co když mě udá policii za to, že jsem po něm ten alkohol chtěla? S tím jsem žádné zkušenosti neměla, vlastně jsem chtěla poprvé v životě vyzkoušet, jak alkohol chutná. Nedala jsem na sobě ale nic znát a objednala si místo toho kolu.
Nějakou dobu jsem vysedávala sama u baru a nudila se, protože mé kamarádky se stále neobjevili, začali mě přepadat obavi, jestli se někde nestratili, nebo je někdo nepřepadl, když v tu chvíli si vedle mě sedl takový simpatický kluk, mohlo mu bít asi 19 nebo 20 let, začal si se mnou povídat a po chvíli mi nabídl, že mě pozve na panáka vodky, tak jsem mu mile vysvětlila, že v časopise popcorn píšou, že bych neměla pít žádný silný alkohol, abych si svou první dikotéku pěkně užila a pamatovala si všechny zážitky a ne ji strávila na záchodě, protože mi bude špatně. Ten kluk se na mě nejdřív trochu překvapeně a zhnuseně podíval, ale pak se mu na tváři objevil úsměv. "To byl jenom vtip, že jo?" Optal se.
"Ne," oplatila jsem mu úsměv, ale nejspíš byl moc křečovitý, nebo jsem měla něco mezi zuby, protože, ten simpaťák se zvedl a už jsem ho tam neviděla, to by mě zajímalo, co jsem udělala špatně, vždyť jsem se řídila radami popcornu. Ani jsem si nestihla vyzkoušet balící praktiky, které tam byli napsané, to je k vsteku.
Po nějaké chvíli mě to na baru přestalo bavit, tak jsem se rozhodla, že si trochu zatancuji, došla jsem na parket, který se mezi tím už zaplnil a začala jsem napodobovat herce, kteří ve filmech tancují na diskotékách, myslím, že tím jsem zabodovala, protože po chvíli už se na mě koukala většina lidí kolem. Dál jsem předváděla své skvělé taneční kreace, když ke mně přišel jeden muž asi kolem třiceti. Nejspíš mu nebylo dobře, protože se trochu motal, nejspíš měl horečku, ale i přes to měl v ruce pivo, jak byl nepoučitelný. Trochu se ke mně naklonil a zašeptal mi do ucha: "Děvenko, s tímdle si di někam jinam, takhle se tancovalo asi před dvaceti lety."
Zarazila jsem se a nevěděla jsem co mám dělat, je pravda, že ty filmy, ze ktrých jsem to měla, byli trochu starší, ale říkala jsem si, že se to přece nemohlo tak změnit, no asi jsem se trochu spletla. Nevěděla jsem co bych tedy měla dělat, na baru se mi sedět nechtělo a tancovat už jsem dál také nemohla. Vyšla jsem na horu, kde jsem ještě nebyla azahlédla mé kamarádky, došla jsem k nim a zeptala se, jestli už nechtějí jít domů, když zjistili že je půl jedenácté, jedna z nich řekla: "To si uhodla, nikam nejdu."
Tak jsem zavolala tátovi, aby pro mě přijel a jela jsem domů sama. Byl to pro mě ten nejúžasnější zážitek na světě. Moje první diskotéka, na to nikdy nezapomenu a už se těším až půjdu zase.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí naše povídky?

Jo, jsou dobré 58% (105)
Nejsou špatné, ale tolik mě nezaujali 26.5% (48)
Hrůza, smažte to! 15.5% (28)

Komentáře

1 Adéla Kosařová:D:D Adéla Kosařová:D:D | 12. dubna 2008 v 16:57 | Reagovat

Krásné, krásné:D úúplně jak vytažené z mého deníčku, kterej mám pečlivě schovanej v tašce do školy, aby ho nikdo nenašel:D:D:D...dobrýý, zasmála jsem se:D

2 Tlouie Tlouie | 12. dubna 2008 v 18:43 | Reagovat

No ty o tom ještě nevíš, ale ono to je z tvýho deníčku, sem se do něho dostala včera ve škole:D Ne jako já vám musim říct, že ona taková samozřejmě vůbec není;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama