Pozvání - 5. Kapitola

20. dubna 2008 v 20:56 |  Zakázané ovoce
Tak dneska jsem konečně dopsala novou kapitolu k Zakázanému ovoci. Doufam, že když ste na ní čekali tak dlouho, tak se vám bude aspoň líbit. Sice sama nemám ráda, když to někde bejvá, ale nedáváte mi jinou možnost. Chtěla bych totiž znát váš názor na naše povídky, proto na zkoušku u této povídky zavádím poviné komentáře. Takže další kapitola přibyde, až tedy bude 5 komentářů každý od jiné osoby.

Čas neúprosně běžel dál a než se kdo nadál, září se přehouplo v říjen, následoval listopad a nyní, na začátku prosince už byli celé Bradavické pozemky pokryty peřinou, která je halila do krásné bílé barvy. Vše vypadalo jako z pohádky, kterou někdo kouzlem přenesl k nim.
Uběhla sice dlouhá doba, ale vše zůstávalo při starém. Učitelé zadávali čím dál tím víc úkolů a studenti měli čím dál víc učení. Hlavně studenti šestého a sedmého ročníku toho měli hodně a i přes to, že měli víc volného času, bylo je často vidět po nocích nad úkoly. Tedy až na pár vyjímek, mezi kterými byli asi nejpodstatnější dva chlapci. Oba chodili do šestého ročníku a oba se chtěli stát bystrozory. Byli to nejlepší kamarádi a někdy se zdálo, jako by to byl jeden člověk, jak měli stejné myšlení.
Tyto dva studenty jste nikdy nepotkali v knihovně a večery tedy rozhodně netrávili nad učením, vlastně se většinou vytratili někam pryč ze společenské místnosti a nikdy nikdo nevěděl kam.
Jednoho večera, bylo už dávno po večerce, se ti dva zase vrátili do společenské místnosti celý vysmátí, čímž na sebe upoutali pozornost všech studujících. Ti je pak za to probodávali naštvanými pohledy, protože by se taky rádi bavili, ale nezbýval jim na to čas.
"Tak co ste dělali?" Zeptal se natěšeně obtloustlý kluk, když se ti dva usadili do křesel u krbu.
"Ále nic zajímavýho červíčku," odbyl ho James.
"Tak čemu ste se teda smáli?" Nedal se.
"No vidíš, to byla sranda, ale měl si jít s námi, takhle už to tak vtipný není."
"Já sem tady musel zůstat s Remem a dělat úkoly, který vy dva ještě nemáte hotový."
"Kdo říká, že je nemáme hotový," skočil mu do řeči Sirius.
"A kdy ste je teda udělali, když ste byli celou dobu pryč?"
"Nooo…" Dělal zamyšleného James. "Tak například, když ses cpal a my jsme odešli, protože už nás nebavilo na tebe čekat." Řekl s potlačovaným smíchem.
"A pak taky, když si tady usnul v křesle po obědě," doplnil ho Sirius a zašklebil se na Dvanácteráka.
"Pokud si dobře pamatuji, tak když šel Petr do kuchyně, protože dostal znovu hlad, tak jste taky něco dělali ne?" Zakončil to celé Remus a všichni tři vyprskli smíchy, díky nechápavému pohledu jejich kamaráda. Měl trochu pootevřenou pusu a jeho malá očička byla dokořán otevřená. Neměl tušení, jestli je to pravda, nebo si z něho jen dělají legraci. Pak pouze pokrčil rameny a vrátil se ke svým úkolům, které už měli všichni ostatní hotové.
***
"Už máte partnerky na vánoční ples," zeptal se jednoho rána při snídani Sirius.
"No já už jo," vypískl ihned červíček nadšeně, jako by celé věky čekal, až se ho na to někdo zeptá a on se bude moct pochlubit. Nikdo tomu ale tak velkou pozornost nevěnoval, protože už o tom věděli. Po celé škole kolovali řeči o tom, jak prý prosil dívku ze čtvrtého ročníku, aby s ním na ten ples šla.
"Já už jsem si také někoho našel," obeznámil je se situací Remus a dál si četl v knize, kterou měl rozevřenou před sebou na stole.
Tichošlápek se otočil na posledního zbývajícího, ten si jeho pohledu všiml a smutně se otočil na rusovlásku, sedící kousek od nich: "Ještě nikoho nemám. Doufal jsem, že se s tím blbcem rozejde a já jí budu moct pozvat."
"No já taky pořád nenašel žádnou holku, která by ještě nebyla zadaná, tak budeme hledat spolu, jestli chceš.
"Já sem slyšel, že Meaghan Fidentiovpi ještě nikdo nepozval," vyhrkl Petr s plnou pusou tak, že nahodil stůl svou snídaní. Lidé sedící okolo, se znechuceně odsunuli o kousek dál. Sirius si toho ale nevšímal a s šibalským úsměvem se otočil na Meg. Věděl moc dobře, že je malá naděje, že by jí někdo pozval, protože jí lidi nemají zrovna v lásce, takže jeho nabídku jistě přijme. A on se jí alespoň během toho večera bude moct pomstít za to, jak o něm mluvila tenkrát na hodině.
Rychle se zvedl a šel přímo k ní, cítil na sobě pohledy svých kamarádů, kteří vůbec nevěděli, co má v úmyslu. Došel až k ní a poklepal jí na rameno. Otočila se a se zaraženým a překvapeným pohledem se na něj podívala.
"Ahoj Meg, jak se dneska máš," optal se jí se zářivým a svůdným úsměvem. U toho si ještě prohrábl rukou vlasy, díky čemuž víc vynikly jeho šedé oči.
"No, ehm, mám se dobře, dík za optání," vykoktala ze sebe nervózně.
"To je bezva," hodil po ní zase jeden ze svých úsměvů. "Nešla by si se mnou na vánoční ples?"
"No…" zdálo se, že o tom dost přemýšlí, ale byl si jistý, že jí taky nebude představa, že by šla na ples sama zase tak volná. Po chvíli těkání z jedné části místnosti na druhou a mnutí si článků prstů nakonec dodala. "Tak jo, půjdu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí naše povídky?

Jo, jsou dobré 58% (105)
Nejsou špatné, ale tolik mě nezaujali 26.5% (48)
Hrůza, smažte to! 15.5% (28)

Komentáře

1 P@paja P@paja | Web | 21. dubna 2008 v 14:12 | Reagovat

Holky, moc ráda se spřátelím.

2 Ar-lee Ar-lee | 21. dubna 2008 v 14:52 | Reagovat

Dobrý. Tak jo, nemám první koment, ale to nevadí :-D Moc hezká kapča.

3 Charisse Charisse | Web | 23. dubna 2008 v 19:02 | Reagovat

Páni, miluju povídky o Pobertech a sem zvědavá na ten ples...

4 Appy Appy | Web | 7. května 2008 v 19:38 | Reagovat

tak přidávám komentář aby tu další kapitolka co nejdřív byla..... moc se na ni těším!:)

5 Ar-lee Ar-lee | 7. května 2008 v 22:51 | Reagovat

No nevím, tady to vypadá, jako byste ani tu další kapitolu nechtěli...

6 Hanďa Hanďa | 11. května 2008 v 12:50 | Reagovat

bezva kapitola.už aby byla další

7 Jenisej Jenisej | 11. května 2008 v 13:41 | Reagovat

Tak šup! Už jsem 7. komentář a 6. člověk, co píše... Takhle to nechat rozdělaný... Nojo, ta moje zvědavost :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama