10. Kapitola

7. května 2008 v 11:56 | Tlouie |  Dáno osudem
A je tady další kapča. Snad se bude líbit. Tu další se pokusim přepsat do počítače co nejdřív, ale v poslední době moc nestíhám, takže se předem omlouvám, za možný zpoždění.

Ucítila, jak jí někdo pevně sevřel ruku. Chtěla otevřít oči a podívat se kdo to je, ale nedařilo se jí to.
Začala jí strašně třeštit hlava, opět se pokusila otevřít oči. Tentokrát to bylo úspěšné.
Podívala se, kdo to stojí vedle ní a křečovitě se jí drží. Stál tam Jessie a zmateně se rozhlížel kolem sebe. Rozhlédla se také a uvědomila si, proč koukal tak vyděšeně. Stáli uprostřed jejího pokoje.
"Jessie?"
"Hmmm"
"Co tu děláš?"
"Vzala jsi mě sem," řek s úsměvem.
Praštila se do čela a zhroutila se do křesla po její pravici.
"Panebože, ty ses mě chytil a já tě díky tomu vzala s sebou. To se nemělo stát, ne. Měl jsi pravdu, ty sem nepatříš a já tě sem teď zatáhla. Ale neboj, ihned tě vrátim do minulosti," řekla a hned začala prohledávat kapsy u kalhot. Věděla, že někam tam dala Jessieho fotku, díky které cestovala časem.
Přešel k jejímu křeslu, dřepl si před něj a chytil ji za obě ruce, aby jí zabránil v hledání té fotky.
"Querida, zadrž, mám to chápat tak, že už tvá nabídka neplatí?" Zeptal se posmutněle.
"Cože?!?" Vypálila zmateně, "o čem to zase meleš?"
"Tvá nabídka, že mohu být zde s tebou…"
"Tak počkej, ty ses mě chytil úmyslně? To nebyl jenom omyl?" Podívala se konečně do jeho krásných černých očí. On se na ni povzbudivě usmál a přikývl.
Lehce se k ní naklonil a políbil ji.
Byl to jen letmý polibek, jako dotyk motýlích křídel, ale i díky tak krátkému polibku se oba rozzářili štěstím.
"Nedokázal bych tam žít bez tebe, querida," zašeptal jí do ucha a u toho jí hladil po jejích kaštanových vlasech.
"Ale kde budu bydlet?" zeptal se najednou.
"Jeden nápad bych měla," usmála se na něj šibalsky, a když si všimla, že se trochu zamračil, dodala: "Ne, já nemyslim u mě, ale u jednoho našeho známého, bydlel bys na faře."
"Myslíš, že by to otci Dominikovi nevadilo?"
"Ne, myslim, že to bude…" větu ale nedořekla, "počkat, já neřekla, jak se jmenuje."
Jessie, se na ni usmál a v očích mu tančili pobavené jiskřičky.
"T-ty si to pamatuješ?"
"No tak trochu."
"Takže tys celou dobu věděl co sem zač a dělal si mrtvýho brouka?"
"Sice nevim, co znamená dělat mrtvýho brouka, ale ne, tak to nebylo. Teď, když jsem se sem dostal, jsem si vybavil takové útržky vzpomínek…"
"Panebože," vyhrkla překvapeně.
"Hmm… myslim, že Jessie postačí," zakřenil se.
"Hej, co to má bejt?"
"Co jako?"
"Ty si udělal vtip!!!"
"A co je na tom špatného?"
"Nic, jen je to nečekaný."
"No, snad jsi mě nepovažovala za nějakého suchara…"
"Nooo, vlastně jo."
"Jak tě něco takového mohlo jen napadnout?" Zatvářil se naoko naštvaně. Susannah vyprskla smíchy a hodila po něm nejbližší polštář.
***
Dívka společně s chlapcem došli ke dveřím ředitelny a Suze s úsměvem zaklepala. Za dveřmi se ozvalo mrzuté: "Dále." Nejdříve vešla samotná dívka a přítele nechala čekat na chodbě.
"Dobrý den, otče Dome," pozdravila zvesela a posadila se do křesla naproti němu: "Jak se dneska máte?"
"Dobře, ale co že ty máš tak dobrou náladu? Něco mi uniklo?"
"No, možná trochu," odtušila. "Otče D., potřebovala bych od vás laskavost. Mohl byste tady na nějakou dobu ubytovat mýho… no řekněme starýho známýho? Bylo by to jen, než si něco najde sám."
"Myslím, že to bych mohl a kdo to je?" Pozvedl tázavě jedno obočí.
"On čeká za dveřmi, já vám ho představím," mrkla na něj šibalsky. Došla ke dveřím a za ruku vtáhla dovnitř vysokého ani 20ti letého chlapce s černými vlasy, které mu spadaly do jeho černých očí. Měl na sobě poměrně upnuté ryfle a vytahané triku, které nejspíš patřilo jednomu ze Suziiných bratrů. Chlapec se mile usmál. "Dobrý den otče Dominiku."
"Jessie,"vydechl překvapeně, "Jak…? Kdy…?"
"Za to můžu já," vysvětlila Susannah a převyprávěla mu, co se jí během posledních dní stalo.
"Děvče, neměla jsi tam chodit, vždyť ty jsi uplně změnila historii," řekl, když to celé vyslechl.
"Ale otče D., já tady bez něj nemůžu žít, je to, jako by část mě chyběla."
"Ale co Paul? Pokud je pravda, že to nějak zařídil on, aby se zbavil Jessieho, tak jak to udělal, aniž by si toho někdo z nás povšimnul? A až zjistí, že je Jessie zde, nejspíš se ho pokusí opět zbavit, nemyslíte?"
"Nevím, jak to udělal, ale už to znova nezkusí," oznámila dívka nenávistně.
"Ne!" ozvalo se tak nahlas, že s sebou Suze i otec D. překvapeně škubly.
"To já se postarám o Paula, ty máš svých starostí dost, querida," řekl hebce a stiskl jí ruku. V tu chvíli jí připadalo, jako by byli opravdový pár a nic zlého se jim nemohlo stát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí naše povídky?

Jo, jsou dobré 58% (105)
Nejsou špatné, ale tolik mě nezaujali 26.5% (48)
Hrůza, smažte to! 15.5% (28)

Komentáře

1 Appy Appy | Web | 7. května 2008 v 19:37 | Reagovat

hezký, honem další:-D

2 Ar-lee Ar-lee | 7. května 2008 v 22:46 | Reagovat

Bezvadný, Tlouie. :-P

3 Jonah Jonah | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 18:46 | Reagovat

Pěknej blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama