12. Kapitola

23. května 2008 v 21:14 | Tlouie |  Dáno osudem
Tak, konečně sem to přepsala. Tudle kapitolu bych chtěla věnovat Appy, za to, že tak netrpělivě čekala na další kapču:D

Bylo pět hodin odpoledne. Mladá dívka se válela na posteli a všude okolo sebe měla poházené různé časopisy, které právě prohlížel. Zrovna si četla zajímavý příběh o dívce, která byla alergická na vodu, když v tu chvíli někdo zazvonil u domovních dveří. Na chvíli zpozorněla, ale pak si uvědomila, že jí nenapadá nikdo, kdo by za ní přišel a tak se znovu začetla.
"Suzie, pojď dolů, máš tady návštěvu," ozvala se pod schodištěm její matka.
Líně se tady protáhla a vyšla z pokoje. Čekala, že tam bude Cee cee nebo Adam, možná dokonce oba společně. Když ale došla ke schodišti a koukla dolů, kdo tam je, srdce se jí zběsile rozbušilo, až měla pocit, že jí z hrudníku vyskočí ven.
Pod schody stál Jessie. Jeho černé vlasy spadalo do očí a tak, když mluvil s Paní Acermanovou, se je neúspěšně snažil odhrnout z obličeje pryč. Právě dole vysvětloval ženě, která stála naproti němu, že by rád v příštím roce nastoupil na universitu.
"A co byste chtěl studovat?" Optala se nadšeně.
"No vlastně mým snem už od dětství je, mým snem stát se lékařem, takže bych rád zkusil medicínu." Objasnil a otočil se k místu, kde stála jeho dívka a udiveně na ně zírala.
"Ahoj," pozdravil jí.
"Ahoj Jessie…" odpověděla stále zaskočeně a seběhla schody dolů. Vpíjeli se jeden druhému do očí a nevšímali si okolí.
"No děti, já půjdu…" Oznámila matka, i když jí ani jeden nevěnoval pozornost. Jen co zašla za roh, udělal jessie krok blíž, přitáhl si jí k sobě a do ucha jí zašeptal: "Ahoj querida, jaký jsi měla den?" U toho ji pevně držel za boky a užíval si její blízkosti.
"No vlastně dost zvláštní…" odvětila a přitiskla se k němu blíž. Ruce mu obtočila okolo krku a na chvíli se přisála svými rty na ty jeho. Poté se od něj odtáhla, usmála se na něj a za ruku ho odvedla do obývacího pokoje, kde se usadili na gauč. Dal jí ruku kolem ramen a lehce si jí k sobě přitáhl. Chtěl ji mít co nejblíž u sebe, cítit její tělo, cítit vůni jejích vlasů…
"A co se stalo tak zvláštního?"
"No tak především jsem se seznámila s Paulovými rodiči, kteří pro něj dneska přijeli, aby ho odvedli s sebou do Evropy."
"To je dobře, ne? Alespoň už tě nebude obtěžovat."
"Hele, nedělej neviňátko, že si jim zavolal ty?" Zeptal se na rovinu. Pobaveně se na ní usmál. Tušil, že jí hned dojde, kdo to mohl udělat a byl rád, alespoň si mohl připsat zásluhy.
"No možná, copak je na tom něco špatného?"
"Jessie de Silvo, ty se mi podobáš den ode dne víc."
"Nejspíš jsi mě zkazila querida," zhodnotil situaci a u toho si pohrával s jejími vlasy.
"Zkazila? Já?" Vyhrkla naoko naštvaně.
"No vždyť se na mě podívej, než jsem tě poznal, byl jsem naprosto slušný muž, který by na nic takového ani nepomyslel." Zatvářil se svatoušsky.
"Hmm a nebylo to spíš tím, že tenkrát telefony nebyli?" Dloubla ho do žeber a sladce se usmála.
"No nazdar," ozvalo se ode dveří, kde stál dvanáctiletý pihovatý zrzek s lehce odstávajícíma ušima. Zatvářil se lehce zhnuseně a dodal: "No já půjdu nahoru, abych váš tu nerušil v no… vy víte v čem."
Oba obyvatelé obýváku se rozesmáli na celé kolo a Prófa na ně ze dveří jenom překvapeně koukal.
"Ne Davide, pojď se, musim se tě na něco zeptat." Zarazila mladšího bratra Susannah. Počkala, až se usadí do křesla a pak spustila…
"Hele, neříká se někomu od vás ze třídy D.?" Všimla si, že jen co se zeptala, chlapec v křesle se začal trochu ošívat. V obličeji celý zčervenala a překvapeně vykulil oči: " No, vlastně se tak říká mě."
"Tobě??? Ty seš D.?" Vyhrkla trochu hlasitěji, než chtěla.
"Pšššt, nemusíš to tak vykřikovat." Rozhlédl se nejistě po místnosti, jestli tam někde nejsou jeho starší bratrové.
"Jo, promiň… hele tak to pro tebe mám takovej vzkaz. Znal si Sheron? Tu brunetu ze šestýho ročníku?" Jessie na ní překvapeně koukal, protože moc dobře věděl, o kterou dívku jde. Vždyť to on jí za svou přítelkyní poslal, ale zdálo se mu to už tak dávno, díky všem událostem v poslední době.
"Jasně, že sem, jí znal," pronesl posmutněle a u toho si prohlížel špičky svých bot.
"No, víš, ona tě měla moc ráda, chtěla, abych ti to vyřídila." Prófa se na svou sestru rozzářeně podíval. Věděl něco málo o jejím tajemství, nikdy s ním o tom sice nechtěla mluvit, ale uměl si dát dvě a dvě dohromady. Zvedls e z křesla a celý šťastný odešel do svého pokoje.
"Takže to bylo to, co jí tady drželo?" Přerušil nastalé ticho Jessie.
"Jo, asi jo."
Přemýšlela nad tím, co jí ráno řekl Paul. Jak spolu souviselo to, že tady Jessieho duch zůstal 150 let s jejím otcem?
"Querida, na co myslíš?" pohladil jí jemně po tváři. Řekla mu vše, co jí řekl Paul a co se dělo, když viděla naposledy tátu. Vyprávěla mu i to, jak už se její táta neobjevil, ani když ho volala.
"Možná ho tady drželo špatné svědomí, že ti nikdy neřekl, jak tě má rád a teď už přešel dál," přemýšlel nahlas.
"Ale jak to souvisí s tebou?"
"Myslím, že mým úkolem bylo, abys byla úplně šťastná, což jsi byla po rozhovoru se svým otcem."
"Takže ty myslíš, že to Paul tátovi poradil?"
"Je to více než pravděpodobné." Usmál se na ni. "Ale teď už nic takového neudělá." Políbil jí jemně na čelo a začal si opět hrát s jejímy vlasy.
Do místnosti vešel její nevlastní táta. Překvapeně se podíval na dvojici na gauči, pak jen pokrčil rameny a došel k nim.
"Já jsem Andy Acerman," natáhl ruku k chlapci, ten se ihned vyšvihl na nohy: "Jessie de Silva, velice mě těší, že vás poznávám. Už jsem toho o vás moc slyšel.
Andy si ho změřil pohledem a pak se usmál, nejspíš se mu zalíbil, pomyslela si Susannah.
"Nechtěl byste s námi zůstat na večeři?"
Jo!!! Jásala v duchu dívka, věděla moc dobře, že její táta nepozval na večeři jen tak někoho. Znamenalo to, že je mu Jessie sympatický.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí naše povídky?

Jo, jsou dobré 58% (105)
Nejsou špatné, ale tolik mě nezaujali 26.5% (48)
Hrůza, smažte to! 15.5% (28)

Komentáře

1 Appy Appy | Web | 23. května 2008 v 23:23 | Reagovat

ježiš děkuju!!!! To je poprvé kdy někdo věnoval kapitolku jenom mě! Děkuju si zlato... obě!!!!! :-* du si to přečíst, ale už předem můžu napsat že to bude určitě krásné:-D

2 Appy Appy | Web | 23. května 2008 v 23:26 | Reagovat

hej děcka..... nechci vám kazit zábavu ale tohle není kapitola k zakázanému ovoci, je to Dáno osudem ne????:-D

3 Tlouie Tlouie | 23. května 2008 v 23:37 | Reagovat

huh, jhééžiš, já to blbě zařadila, sem pakouš... ale ty si psala, že chceš osud ne??? teda doufám, ptž na ovoce teď nemám čas...

4 Appy Appy | Web | 24. května 2008 v 14:43 | Reagovat

:-) to je jedno já ráda všechny vaše povídky:-)

5 Tlouie Tlouie | 24. května 2008 v 15:00 | Reagovat

Appy: jééé tak to děkujem:D

6 Tereza Tereza | Web | 27. května 2008 v 19:58 | Reagovat

máte suprový povídky.moc se mi líbí. nechtěli by jste se spřátelit. písněte mi na blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama