4. Kapitola

14. června 2008 v 13:48 | Ar-lee |  Čas návratu a shledání
Tak Ar-lee už je sice někde fuč, ale než odjela, dala mi na přepsání tuto kapitolu. Sice není nijak zásadně dlouhá, ale já se pokusim napsat další co nejdřívm

"Argo, no tak, neblbni," zasmál se Denzel a odstrčil velkého chundelatého psa. Ten mi okamžitě přestal olizovat obličej. Uraženě se posadil a díval se na chlapce velkýma tmavýma očima.
"Ale ale, pejsánek se nám urazil," zašišlal Denz a pohladil hafana mezi ušima. "Tak pojď, Argo. Mamka čeká!" Vstal a vydal se k domovu. Pes ho po chvíli následoval.
Doma se Denz svlékl, ale překvapilo ho ticho. Jeho mamka si většinou u vaření zpívala, ale teď bylo vypnuté rádio. Potichu přešel ke kuchyni se psem v závěsu.
"Mami?" Zavolal do ticha. Černá šmouha se mu pletla mezi nohama a spojovými dveřmi vběhl do malé jídelny. Chlapec ho následoval. Na židli tam seděla Dylen a četla si dopis. Jednou rukou roztržitě hladila Arga po hlavě. Denz k ní pomalu přišel a položil jí ruku na rameno, aby upoutal její pozornost. Když žena ucítila dotek, prudce se otočila.
"Mami, co se stalo?" Zeptal se Denz a ukázal na dopis.
"Z ministerstva se na mě vzpomněli. Mám jít svědčit proti Gonzálovi," odpověděla. Odložila dopis a přešla k plotně. Tam už bylo skoro hotové jídlo.
"To je ten, co tě mlátil?"
"Ty víš moc dobře, kdo to je Denzi. Přišlo jim anonymní oznámení oznámení… po vypůjčený sově. Prý to poslal mladý chlapec s hodně světle hnědýma očima," zamračila se.
"No jo, mami, ale on prostě nechápal, že už ho nechceš. Musel jsem to nějak udělat…"
"Dobře. Ale teď už pojď jíst. A nezapomeň dát jíst tomu mlsounovi!" Křikla na něj ještě. Pak se podívala na psa u svých nohou.
"Tak co, obludo, už je to lepší, hm? Už se asi nikdy nepůjdeš koukat do hořícího baráku, viď?" Podrbala hafana za uchem a šla nandávat večeři. Chundeláč naklonil hlavu na levou stranu a vynikli tak ohořelé chlupy na pravé straně tváře.
***
Druhý den ráno se Dylen rozloučil se synem a dala mu tisíc rad, jak se má chovat v její nepřítomnosti. Zhluboka se nadechla a přemístila se do átria ministerstva. Tam už na ní čekal zaměstnanec ministerstva. Tam už za ní čekal zaměstnanec. Dovedl jí do malé místnůstky, kde jí okamžitě začala vyslíchat. Do soudní síně se dostala za čtyři hodiny. Nakonec promarnila celý den a Gonzála stejně neodsoudili. Moc vlivní rodiče. Po deseti hodinách se konečně vydala na cestu domů.
"Blakeová, tohle mi zaplatíš!" Zasyčel na ní Gonzálo. Prudce se otočila.
"Já? Tak to ne Gonzalo, já ti za nic platit nebudu! Ty si můžeš za všechno, co se ti děje," odpověděla a se zvednutou hlavou kolem něj prošla. Pevně jí chytl za nadloktí. Mlčky se na něho podívala. Když si všiml, co má v očích, okamžitě jí pustil a zděšeně o krok ustoupil. Ještě chvíli se na něho dívala, ale pak už se přemístila.
"Ahoj mami!" Přiběhl k ní Dnez v závěsu s Argem. Jakmile jí uviděl, poznal, že se něco stalo.
"Pustili ho. Vyhrožoval mil." Řekla jen a potichu zuřila.
"Mami, pojď, udělám kafe a přinesu čokoládu," zatáhl jí syn do jídelny a odběhl do kuchyně. Argo zůstal s ženou. S kňučením k ní přišel a díval se na ni tmavýma psíma očima.
"No co, obludo," zachraptěla. "Pojď sem." Pes k ní přiběhl, a když ho drbala za uchem tak začal mručet.
***
"Do háje!" Zašeptal muž. Stál přikrčený u okna v kuchyni. Na sobě měl potrhané šaty a jeho tvář byla nerovnoměrně zarostlá. Na pravé straně jako byli vousy ohořelé. Vedle něj ležela povalená židle. Stál tiše a poslouchal, jestli někoho neprobudil. Když nic neslyšel, pokračoval v cestě do lednice. Avšak nepočítal s tím, že někdo, kdo v tomto domě bydlel skoro sedmnáct let, se dokáže pohybovat tak neslyšně. Od dveří ho pozorovaly dvě světle hnědé oči. Denz rychle zmáčkl malé tlačítko vedle vypínače. Pak rozsvítil. Muž se okamžitě otočil a vyděšeně se na chlapce podíval. Ten na něj mířil svou hůlkou.
"Co tady chcete!" Zeptal se mrazivým hlasem.
"No… ehm… o-ou" začal nervozně. V tu chvíli vešla Dylen. V levé ruce měla připravenou hůlku. Byla zamračená a z očí jí šlehaly blesky. Pak se neznámému podívala do očí. Zalapala po dechu a musela se zachytit stěny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 thessaloniki thessaloniki | Web | 18. června 2008 v 18:34 | Reagovat

tyyyyjo vypada to dobře a už se těším na další kapitolku jen tak dál :-D

2 Ar-lee Ar-lee | 21. června 2008 v 20:48 | Reagovat

No jo, tak není dlouhá... Ale pokud dáváte pozor, tak víte, že tuhle kapitolu měla psát Tlouie!! Já jsme k tomu byla přinucena!! Ale nebojte. Někdy si to zase vyberu...:-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama