Setkání - Epilog

3. června 2008 v 19:36 | Ar-lee |  Dies irae
Tenhle týden jsem na Vás nějak hodná.:-D
Přidávám Epilog. Původně jsme myslela, že by mohlo být i pokračování, ale....Nevím.
Tak si to užijte. Doufám, že se Vám to bude líbit.

Později u večeře si dívka svého otce prohlížela.
"Co se děje?" nevydržel to.
"Co? Nic, tati. Co by se mělo dít?"
Tak proč se na mě tak díváš?"
"Já jen…Harry mi vyprávěl o Zachovi." Ve Snapeově očích se bleskla nevole.
"Bell byl jenom obyčejném kluk, kterej utekl, když ho Potter potřeboval."
"On šel zachránit Zoe. Neutekl," stála si na svém. Severu jen něco zavrčel. Chvíli bylo ticho.
"Jak tě zachránil, tati?" Muž jen pozvedl levé obočí. Pak vzdych. Najednou vypadal téměř lidsky.
"Pojď si sednou ke krbu." Když se usadili začal vyprávět. Zezačátku pomalu.
"Bylo to pár dní předtím, než utekl od Pána. Jeden ze Smrtijedů měl za úkol zjistit, kdo je zrádce. Nevím, jak se mu to povedlo, ale přišle na mě. Právě mě chtěl předvést před Pána, když se tam Bell odjevil. Zabil Rastoota a beze slov odešel. Pak zmizel."
"Tak proč ho nenávidíš?"
"Bylo mu šestnáct!"
"No a? Co je na tom špatného?"
"Mě, Mistrovi lektvarů, zachránil život šestnáctiletém fracek," pohrdavě si odfrkl. Amy se na něj podívala pohrdavým pohledem. Vstala a odešla do svého pokoje.
***
"Harry! Tak ráda tě vidím. Čmuchale, pejsku," přiřítila se za schodů dívka a vthla se na příchozího muže. Objala jeho a potom psa. Ani jednou při tom nezavadila pohledem o postavu, která stála ve dveřích salónku.
"Krásné narozeniny, Amy," usmál se Potter. "Snažil jsme se Čmucha nějak zkulturnit, ale nepovedlo se." Amy nad tím jenom mávla rukou a už táhla tu velkou černou kouli na zahradu. Harry popošel blíž ke Snapeovi.
"Stalo se něco?" zeptal se. Snape se na něj podíval chladným pohledem.
"Nic, co by vás mělo zajímat, Pottere," zavrčel a přibouchl mu dveře před obličejem. Muž vzdychl. Vzal krabici, se kterou přišel a vydal se do zahrady.
"Amy, vy jste se pohádali?" Sedl si do trávy vedle dívky.
"Nepohádali jsme se…vypravoval mi, jak mu Zach zachránil život…On ho nenávidí jenom proto, že to udělal, když mu bylo šestnáct! No chápeš to? " vykřikla rozhořčeně. Harry v gestu bezmoci zavrtěl hlavou.
"Popravdě to chápu, Amy. Žil tak dlouho sám a věřil jen sobě. Zach otřásl jeho světem. Ale pojď, musíme připravit oslavu," usmál se na dívku. Ta jeho úsměv oplatila.
"Proč se Čmuchal dobývá do tý bedny?" Zase to byla ta stará zvědavá Amy - Lee.
"Ježiš, já na to zapomněl," vyhrkl Harry a začal krabici otevírat. "Víš, ono se ukázalo, že Čmuchal je…" Vytáhl z krabice dvě štěňata. "Čmuchalka."
"Jé, ty jsou nádherný!"
***
Za pár hodin už byla zahrada k nepoznání. Všude byla rozvěšená světla a uprostřed stál velký stůl, který se prohýbal pod jídlem. Okolo stolu seděli Weasleyovi, Lupin s Tonkinovou a pár Amyiných kamarádek za školy. Všichni se smáli a radovali. Jen dvě osoby ne. Severu Snape seděl s kamenným výrazem a pohrdavě si všechny měřil. Harry Potter seděl dál, ve stínu jednoho ze stromů. Vzpomínal, jak slavili dívčiny první narozeniny. Stýskal ose mu po Zachovi. Čmuchalka mu ležela u nohou se svýma štěňatama. Ona, ho nikdy neopustí. To věděl. Najednou někdo zazvonil. Ten zvuk ho vyděsil. I teď, po jedenácti letech, stál připravený všechny bránit. Zmateně se rozhlédl a všiml si, že se všichni dívají na jeho hůlku a obrané pozici. Koutkem oka zahlédl, jak Snape tu svojí nepozorovaně schoval do hábitu.
"Dojdu otevřít," zamumlal a snažil se co nejrychleji odejít. V hale se na chvíli zastavil, aby se vydýchal. Válka na něm zanechala stopy. Přešel ke dveří a otevřel je…Zůstal překvapeně stát.
"Ahoj, Harry," usmál se muž, který stál před dveřmi. Ten úsměv byl nejistý. Upřel na Pottera své modré oči a nervózně pohodil svými hnědými vlasy.
"Zachu…"
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tlouie Tlouie | 3. června 2008 v 21:03 | Reagovat

týýýjo, teď mi to došlo, Nym fušuje Sib do řemesla... Ona předpovídá budoucnost!!!!!!!:D

2 Ar-lee Ar-lee | 3. června 2008 v 21:56 | Reagovat

Tlouie: Ty jsi pakouš :-D

3 werusenka werusenka | 15. června 2008 v 9:55 | Reagovat

moc se mi tato povídka líbla, bylo tam zapleteno mnoho osudů hlavních hrdinů a to se mi líbí. při čtení je člověk zvědavý jak se dál příběh vyvíjí. ten tvůj se vyvíjel chvílemi nečekaně a chvíliemi opravdu zajímavě. jsi skvělá autorka jen tak dál piš

4 thessaloniki thessaloniki | Web | 18. června 2008 v 21:30 | Reagovat

tyyyyjo to bylo super ale chtělo by to aj nějaky maly pokračovaní protože se mi to opravdu mooooooc libilo jen tak dal hezky pišete obě dvě :-)

5 avlako avlako | Web | 4. července 2008 v 21:18 | Reagovat

super a nádhera

6 Višnu Višnu | Web | 4. května 2009 v 20:01 | Reagovat

Tak tahle povídka se mi moc líbila. (Je první, kterou od tebe čtu). Je zajímavě zpracovaná, taky jsem se nasmála,...
Prostě odemě dostáváš 1* :o)

7 Vina Vina | Web | 31. října 2010 v 22:55 | Reagovat

Teda moc pěkné, to téma a vše okolo, něco nového zajímavého. klidně by to mohlo mít pokračování nebo i delší. Moc se mi to líbilo.
Jsem zvědavá na další tvé povídky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama