Smutná nevěsta

24. srpna 2009 v 17:50 | Ar-lee |  Jednorázové
Tak mám tady pro vás jednu jednorázovku. Je na motiv stejnojmené písně od skupiny Katapult, pokud jste o ní někdy slyšeli. :-P Tahle skupina je velice oblíbená u mých rodičů, takže jsem se nedokázala ubránit. Jedna z jejich písní je od jisté doby něco jako moje hymna.

Tady vám dám adresu na originál písničky:


Co ti chybí, holka co ti je
Nikde možná hezčí nežije
Život ti dnes velikou chvíli přichystal
Jsi však trochu smutná nevěsta

Stála v místnosti a nechala se všemi obletovat. Nevšímala si ničeho kolem a jenom pozorovala svůj odraz v zrcadle. Byla nádherná. Věděla to, teď v tuto chvíli byla nádherná. Dlouhé bílé šaty s vlečkou, která postupně přecházela ze světle modré do tmavší. Vlasy měla rozpuštěné, spadaly jí na ramena a dál až do půli zad. Ale jediné, co doopravdy vnímala byli její oči. Ty smutné modré oči. Každou chvíli musela mrknout, aby zahnala slzy. Nemohla si dovolit dnes brečet, byl přece její den.

Co ti chybí, v duchu se tě ptám
V houfu stojíš a já stojím sám
Připadáš mi z povzdálí mírně nejistá
Obílená smutná nevěsta


Konečně její matka uznala, že je všechno připravené a tak, jak má být. Naposledy políbila svou dceru na tvář a společně s družičkami a dívčinou švagrovou odešla za dveře, aby nevěstě nechali několik posledních chvil o samotě. V budoucnu již sama nebude. Po jejím boku bude stát milující muž, který sdílející s ní všechny starosti, obavy i radost ze společných chvil. Nevěsta se opatrně posadila na židli. Nepotřebovala k tomu všemu ještě pomačkané šaty. Ale pak pro ní přišel otec a ta chvíle už nešla oddalovat. S povzdechem a nejistým úsměvem směřovaným k otci přijala rámě a nechala se odvést do hloučku, který čekal před síní. Stála tam matka, dvě družičky a netrpělivě jí očekávali. A byl tam také On.

Nepovídej že ti chybím já
Nevzpomínej, to se nedělá
To, co bylo, už je pryč, někde na cestách
Jsem nepozvaný svědek a ty smutná nevěsta

Na chvíli musela zavřít oči. Věděla, že když je otevře, už tam nebude. Také měla pravdu. Zároveň se připravila na nával vzpomínek, který musel zákonitě přijít. Vzpomínek na společné ukradené chvilky, kdy se milovali, povídali si nebo jen vedle sebe leželi, drželi se za ruce a pozorovali hvězdy. Tolik jí chyběl. On a jeho zvláštní náhled na svět společně s dokonalým uměním jí rozesmát. Když skončili školu, měli tolik společných plánů. Chtěli cestovat a užívat si život, ale nastaly komplikace. Takové, které se nedaly předvídat a zmařily všechno. Zatřepala hlavou, aby zahnala obrazy, které jí v tuto chvíli způsobovaly jenom bolest. Někdy později na ně určitě bude myslet s nostalgií a radostí. Jenže teď byla její chvíle. Její velký den.

Co ti chybí, když máš oslavu
Co to hledáš, koukáš do davu
Já se z něho vytrácím, není o co stát
Když se vdává smutná nevěsta

Obřad přešel bez komplikací. Vždyť proč by nevěsta nemohla plakat? Štěstí dokáže být velké a ne každý ho unese bez projevů. Vždyť i ženich se nepřetržitě usmíval a mohl na své ženě oči nechat. Nemohl uvěřit, že má takové štěstí a dostal za manželku někoho, jako je ona. Nevšiml si chvíle zděšení a zároveň radosti v očích své ženy. Ale ona Ho zahlédla. Byl tady, podruhé jí přece zrak šálit nemůže. Stál ve stínu jednoho ze sloupů, daleko od veškerého dění a pozoroval hemžení kolem sebe. Tolik netečný pro okolní svět, jak si ho pamatovala. Jen ona věděla, co teď prožívá. Věděla, co znamená ztráta lásky, sama jí zažila a právě teď zažívá. Nechala se uvést na parket a s úsměvem zatančila se svým manželem první tanec. Poté putovala z náruče do náruče, až se zákonitě musela dostat do té jedné, tolik známe a tolik vytoužené. Jediné, co projevovalo jeho emoce a především bolest, byl pevný stisk ruky, kterou jí držel kolem pasu. Netečné oči a kamenná tvář shlížely na tu zvláštní dívku v jeho objetí. Snažil se zapamatovat si každičkou linii jejího obličeje. A přesto ho nejvíce přitahovaly ty smutné modré oči.
"Hodně štěstí," zašeptal.
"Nikdy nezapomenu," odpověděla a srdce se jí zatetelilo radostí, když ucítila tu známou vůni.
"Máš nový život. Tohle je naposledy, co se vidíme." Chytl její tvář do dlaní a ona pocítila bláznivé očekávání polibku. Mírně se usmál, jakoby cítil stejné pocity, ale nakone jí jen políbil na čelo, podtočil pod rukou a když se po něm v příští chvíli rozhlédla, nebyl tam.

Nepovídej že ti chybím já
Nevzpomínej, to se nedělá
To, co bylo, už je pryč, někde na cestách
Jsem nepozvaný svědek a ty smutná nevěst

Zůstala stát na místě a nevnímala okolo tančící páry. Viděla nesouhlasné pohledy matky a zamračené oči svého manžela. Přesto si nemohla pomoci. Zavřela oči a vybavila si všechny polibky, které od Něj dostávala. V každém z nich bylo tolik lásky, vášně a touhy, že se jí málem podlomila kolena. Ani nevěděla jak se ocitla na zahradě, dál od tance, hudby a všech lidí. Seděla na lavičce a před ní stál její bratr. Smutně se na ní usmál, pohladil jí po tváři a odešel. Věděl, jak se cítí a raději se rozhodl pomoci svým sourozencům udržet svého švagra na nějakou dobu dál od jeho manželky. Na dobu nezbytně nutnou, k jejímu vzchopení. Nesměl jí vidět, jak pláče pro jiného muže.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ceana Ceana | E-mail | 24. srpna 2009 v 21:57 | Reagovat

Nádherný! Moc se mi líbí některé slovní obraty, sloh a pád celého textu. Bylo to i příjemně nostalgické. Pět hvězdiček.

2 alexeja alexeja | Web | 25. srpna 2009 v 10:09 | Reagovat

Krása..Já jsem byla teďkom na svatbě a tam to naštěstí vypadalo jinak :D
PS-promiň že neodepisuju na mail, ztratil se mi papírek s novým heslem (jsem trotl, já vím) až ho najdu hned odepíšu!!

3 Andy Andy | 30. srpna 2009 v 8:27 | Reagovat

Fakt moc pěkný, ty jo málem jsi mě dohnala k slzám, měla jsem fakt na krajíčku... to se přece nedělá! :D jen mám jedinou výhradu a to k první větě. Asi jsi jí měla původně napsanou jinak a opravila jsi jí docela nesmislně: Stála v místnosti se nechala se všemi obletovat.
Jinak fakt bezvadný, ale to sme vždycky všichni věděli, že píšeš bezvadně

4 Andy Andy | 30. srpna 2009 v 8:28 | Reagovat

tak jo přečetla jsem si po sobě tu poslední větu a musím uznat, že bych měla začít zase psát, abych nenechávala v komentářích takovýdle hrůzy :D

5 Lucy-y Lucy-y | Web | 31. srpna 2009 v 17:50 | Reagovat

ách,to bylo tak nádherné a tak smutné,úžasně jsi vystihla všechny pocity,opavdu tleskám :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama