4. kapitola - Proeliator

11. května 2010 v 23:05 | Ar-lee |  A přece se točí...
Halelůja!

"Debs, vstávej, takhle tady nemůžeš spát," probouzel Deborah z krásného snu jemný hlas. Pootevřela levé oko a spatřila před sebou Alův obličej.
"Co je?" zamumlala ještě v polospánku.
"Budou tě bolet záda," vysvětlil jí Albus a pomohl jí vstát.
"Už je pozdě," zamumlala. "Jsem příšerně unavená."
"Vem si na pár dní dovolenou, Debbie. Od rána do večera jsi v práci. A Annie není zrovna nejhodnější dítě."
"To nejde, Ale. Všude je teďka cítit napětí. Několik bystrozorů posledních pár týdnů nepodává hlášení a všichni jsou z toho nervózní. Starší kolegové toho moc neudělaj, takže to je na mě a Lokim. Všechno papírování a tak."
"Chudinko. Tak utíkej spát. Zítra je pátek, tak se potom snad vyspíš."
"Dobře, Alí. Moc děkuju." Deborah se usmála a zavřela za sebou dveře do pokoje. Tam už se jenom svalila na postel a spala.
***
Debbie s hrůzou zjistila, že čas ubíhá mnohem rychleji, než si představovala. Než si všechno pořádně uvědomila, byla půlka listopadu. Většinu svého času trávila s Potterovci. Až do té doby, než se spřátelila s Albusem si neuvědomovala, kolik hodin mají společných se Zmijozelem. V první chvíli vzbudila velký rozruch, když se po menším zaváhání posadila k Alovi. Celá třída byla rozdělená na zelenou a červenou. Jen u nich se tyto dvě barvy míchaly. Další šok pro ostatní nastal, když začala pravidelně obědvat s Jamesem a jeho přáteli. Hodně dívek jí závidělo. Nejenom možnost mluvit s Pottery ale i fakt, že s ní sem tam prohodil nějaké slovo i Andrew, Jamesův nejlepší přítel.
Byla sobota a Debbie pomalu snídala. Takový luxus si v normálním tempu nemohla dovolit. Až moc ráda si přispala.
"Bré, Debs," ozval se Andrew a posadil se vedle ní.
"Ahoj Drewe," odpověděla a zvědavě se podívala na koště, které bylo položeno na stole.
"Co s tím hodláš dělat?" zeptala se.
"James se rozhodl pro další trénink. Akorát s nim nechce nikdo z týmu hrát, takže zaúkoloval nás, chudáky," odpověděl a namazal si chleba marmeládou. Pak na chvíli zvedl hlavu a pousmál se. "Možná by ses měla rychle pakovat. Vypadá to, že Jamesovi chybí jeden hráč." Než Lesterová stihla nějak zareagovat, už jí objímal Potter kolem krku.
"Tebe mi poslalo samo nebe, Debbie!" vykřikl radostí.
"Nebudu hrát, Jammie."
"Ale no tak, kamarádko! Přece bys neposlouchala tady tohohle kecku," ukázal hlavou na Andrewa. "Vůbec nikoho nenutím!"
***
"Nechápu, jak jsem se mohla nechat přemluvit. Takhle tady šaškovat," brblala si pro sebe Deborah, když šla s Andrewem směrem k famfrpálovému hřišti. Její společník jí nadšeně přikyvoval i přes fakt, že on, stejně jako oba Potterovi, byl ve famfrpálovém týmu. Hrál na postu střelce a jen málokdy se netrefil. Nepovedlo se mu to jedině, když ho Albus trefil Potloukem. Pro všechny bylo překvapením zjištění, že ani jeden z Potterů se nepotatil. Albus hrál jako odrážeč a James našel svoje místo mezi střelci. Zajímavé bylo, že od té chvíle, co se z nich obou stali kapitáni, se v žádném zápase Nebelvír versus Zmijozel nefaulovalo. Překvapivě.
Debbie byle přiřazena k Albusovi. Bylo to zdůvodněno tím, že jelikož se nehraje s potlouky, bude se Alův um vyrovnávat s neumem Debbiiným. Většinu hry Deborah strávila zvykáním si na létání. Od prváku nesáhla na koště. Ani doma natož v Bradavicích.
"Tak fajn, tohle už zvládám," zamumlala si pro sebe a sebrala míč protihráčům. Naprosto všechny ohromila, když v příští chvíli bez problémů proměnila gól. Jenom se na ně usmála. Od té chvíle byl zápas o něčem jiném. Nahrávky byli rafinovanější, prudší a rychlejší.
Celé klání bylo dynamičtější.
***
"Je ti doufám jasný, Debs, že od teď hraješ za tým?" zeptal se James.
"Ani omylem," zavrtěla Lesterová radikálně hlavou.
"Jsi talent," prohodil Andrew.
"To možná jo, ale na koště už mě nedostanete," oznámila vyrovnaně.
"Nebyla by to škoda, Debs?" vložil se do počínající debaty Albus.
"Heleďte, vy to asi nechápete." Brunetka pohodila trochu naštvaně hlavou a odsunula od sebe talíř s jídlem. "Možná mám talent, ale ne chuť. Nechci lítat. Nebojím se, toho jste si všimli, ale není to pro mě přirozené."
"Ty ses neviděla, Debbie. Když jsi útočila, byla jsi naprosto přirozená!" trval si na svém James.
"Přirozená ano, ale ne v pohodě. Pro vás není přirozené jezdit v autě, autobusem nebo vlakem. Já jsem s tím vyrostla. Vy jste se narodili na košťatech. Já s volantem v ruce." Drew se na ní podíval s uličnickým úsměvem. Všichni čtyři se jako na povel začali smát.
"Fajn, uznávám, že to znělo trochu…divně," přiznala Debbie potom, co se dosmála a vyšli společně z Velké síně. "Ale je to pravda."
"Dobře, James tě nebude nutit," svolil nakonec Al a nakopl bratra, který se už připravoval na protesty. Nebelvírský Potter se chvíli mračil, ale poté přikývl. "Ale ty si s námi někdy zahraješ," dokončil myšlenku Zmijozel.
"Jasně, když mě necháte vyhrát!"
"Ha, tak to ani omylem, budeš si vítězství muset vybojovat!" zasmál se James, ale ihned se mu ztratil úsměv z tváře. Díval se někam za Deborah a mračil se.
"Ale, ale, kohopak to tu máme?"
"Co chceš, Parkere?" zavrčel James na příchozího i jeho doprovod.
"Co by? Tady vaše malá kamarádka bojovala, Pottere, s jedným z našich Proeliatorů. A ty víš, jakej je za to trest." Al se trochu ošil, ale potom se svému spolužákovi podíval zpříma do očí.
"Netušil jsem, že Sters patří k nám." Albusův hlas byl najednou jakoby nezúčastněný.
"Jistě, chtěl jsem ti to říct, ale pamatuješ si ne? Měl jsi naspěch. Neposlouchal jsi mě."
"To na věci nic nemění, Parkere," zavrčel James. "Kdybys nedělal naschvály a řekl nám to, nikdy by jsme Debbie nedovolili s ním bojovat, to víš."
"Jistě, že to vím, Pottere. Ale tohle není omluva a to víš zase ty." Nebelvířan už skoro vytáhl hůlku, ale Andrew ho zastavil.
"Nevím, o čem se tady hádáte," prohodil naprosto klidným hlasem. "Pokud si dobře pamatuji, Jamesi, už před tím incidentem jsme se rozhodli, že k nám příjmene Debbie. Zapomněl jsi?"
"Ne, ale ještě jsme neměli čas s ní o tom mluvit," odpověděl Jammie.
"To, co teď prohlašujete jí nezachrání. Ten prohřešek se stal ještě předtím."
"Podle pravidel musí s přijetím nového člena souhlasit většina Proeliatorů
z té určité koleje i bez vědomí kandidáta. Tak se i stalo. Neoznámili jsme to na Radě, jelikož od té doby se žádná neuskutečnila." Drew se spokojeně usmál na Zmijozele. Lesterová si připadala jako na tenisovém zápase. Nechápala, o co jde, ale docela jí to zajímalo. Přece jen byla řeč o ní. Jenomže kdykoli se chtěla něco říct, někdo jí umlčel nebo jí neposlouchali.
"Jak otravné," zamumlala si pro sebe, zavrtěla nad nimi hlavou a opřela se o stěnu. Tohle bude dlouhé a ona přece jenom chtěla vědět, o čem přesně mluví. Nikdy o žádných Proeliatorech neslyšela. A proč se připravit o šanci objasnit záhadu?
"Neříkej mi, že jim věříš, Pottere." Parker se obrátil na Abuse, který mlčel a přemýšlel.
"Pokud vím, nikdo nijak neporušil pravidla. Je pravdou, že Jack mi něco takového říkal a omlouvám se, v té chvíli jsem nebyl pravý Minos. Přesto Purpureus Proeliatorům věřím," rozhodl se nakonec. Pak se podíval na Parkera. "I ty přece Andrewa znáš."
Zmijozel se zamračil, ale poté jenom pokýval hlavou.
"Znám, Minos. Nezbývá mi nic, než přijmout tvůj soud." Jack mírně uklonil hlavu a pak i se svými přáteli odešel. Zbylí nebelvířané s Albusem se vydali do jedné z místností, které bylo dovoleno používat těm, kteří spolu nesdíleli kolej. Debbie je následovala, protože tušila, že tam se konečně něco dozví. Albus se na ostatní chlapce podíval a jeho obličej nevyjadřoval nic, než mírnou podezřívavost.
"Opravdu jste o tom mluvili, Drew?" zeptal se a Debs v jeho hlase poznala obavu.
"Ano. Přísahám, Minos." Andrew stejně jako předtím zmijozelové, mírně sklonil hlavu. Al se opřel o opěradlo křesla a jeho obličej se naprosto změnil. Uvolnil se a vypadal stejně přátelsky jako dřív.
"Když už jste si všechno vyříkali," promluvila Deborah, "tak byste mi mohli vysvětlit, o co tam šlo." Všechny tři si pozorně prohlédla.
"No, myslím, že půjdu." Andrew se zvedl, ale zadržela ho Debiina ruka, která ho chytila za zápěstí.
"Nikam. Víš o co jde, tak tady zůstaneš," zavrčela. Oba Potterovi se na sebe trochu zděšeně podívali.
"Odkdy jsi tam panovačná, Debs, když něco chceš?" zeptal se trochu zmateně James.
"Mám tři bratry," odpověděla Lesterová a usmála se, jakoby to všechno vysvětlovalo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Charcee Charcee | Web | 25. června 2010 v 22:47 | Reagovat

Já to nechápu a chci okamžité vysvětlení!!! Hned! To je jako nějaká tajná skupina v Bradavicích?? Ale jinak ten jejich zápas mě fakt pobavil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama