Kapitola padesátá druhá - Strážce

10. dubna 2011 v 0:22 | Ar-lee |  Jackiina hvězda
Troufám si říct, že Vaše komentáře by mě motivovaly. :-) Pěkné čtení.

Jackie čekala na chodbě, až se připraví Jacob. Brumbál slíbil, že pošle někoho, kdo je dovede na místo. Měl tam na ně čekat a provést poslední kouzlo. Fideliovo zaklínadlo. S tím souviseli i starosti, které teďka měla. Nevěděla, koho si zvolit jako Strážně. Nějaká představa se jí rísovala, ale musela se ještě optat. Neměla v úmyslu požádat Lupina. Už takhle toho na něj bylo hodně. Ostatní moc neznala, ale rozhodla se spoléhat na svůj instinkt.
Uslyšela hluk na schodech. To se Jacob snažil stáhnout dolů svá zavazadla. Nikdy se nenaučil zabalit tak, aby zabral co nejméně místa. Nakonec mu musel pomoc Bill. Ten se na Cooperovou díval velice zvláštním pohledem. Jackie bylo jasné, že nikdo z této početné a laskavé rudovlasé rodiny nebude její dobrý přítel. Zato Jacobovím ano, to jí těšilo.
Z kuchyně se ozval zvuk tříštění nádobí. Jacks a Bill se tam okamžitě rozběhli a uviděli Lupina, jak talíři hází o zeď.
"Přestaň!" rozkázala mu Cooperová. Věděla, že na něj platí jedině tohle.
"Oh, ty jsi ještě tady," zavrčel zle až sebou Weasley trhnul a Jackie měla namále. Ale mlčela. Na tohle nebyla odpověď. "Jistě se ti špatně loučí s tvým pelechem, co? Kde všude jsi s ním šukala, hm? Celý by se to tady mělo spálit!" Nebezpečně pomalým krokem se k Jacks přiblížil. Nasál vzduch. Zdálo se, že mu atmosféra vyhovuje. Usmál se jako vlk lákající svou kořist.
"Teď mi něco došlo. Ty jsi chrápala se Smrtijedem. Takže se nabízí jedna věc. Donášela jsi na nás. Vetřela ses do naší blízkosti a vyzvídala. Ty špinavá děvko!" Bylo vidět, že se drží, aby se na ní nevhrl. Bill se nevzmohl ani na slovo, jen na vlkodlaka zíral a snažil to, co před sebou viděl nějak spojit s obrazy z nedávné minulosti. Remus vždy zářil, když byl s Jackie. Nechápal, co se stalo. Jackie si podvědomně uvědomila, že tahle slova jí u Weasleyho nepomůžou. Tělem jí začal lomcovat vztek. Proto jenom zavrtěla hlavou a rozhodla se odejít. Nechtěla říct něco, čeho by litovala. Než mohla udělat krok, Lupin jí pevně chytil za ruku. V tu chvíli se vztek probudil zcela. Trochu přimhouřila oči a podívala se do těch Remusových se žlutým nádechem.
"Pusť!" zašeptala, ale v hlase se odrazila její síla. Vlkodlak se jí nebezpečně zazubil do obličeje a mírně zavrčel. Když neuhnula pohledem ani sebou netrhla, pustil jí. Otočila se ke dveřím a zjistila, že v nich stojí Brian. Na tváři měl nečitelný výraz jako vždy. Cooperová byla překvapená jeho přítomností a nelibě nesla, že slyšel i jen kousek toho, co Lupin říkal.
Ashwort se Jackie podíval do očí a ona měla pocit, že jí celou přečetl v jedné vteřině. Následně přenesl pohledna vlkodlaka a v očích se mu objevil vztek a znechucení.
"A říkáš si přítel," konstatoval ledovým hlasem Severuse Snapea. Pokynul Jackie, aby ho následovala a v chodbě vytáhl přenašedlo. Cooperovi se ho chytili a v uších jim zněli Lupinovi nadávky na Jackiinu a Brianovu adresu.
***
Přistály v lese, který se Cooperové zdál povědomý. I za všechny ty roky, co byla pryč.
"Zbytek dojdeme," vysvětlil Ashworth a vyrazil po pěšině. Cooperovi ho následovali. Jacob se rozhlížel všude kolem. Neznal to tady a byl přímo fascinován.
"Velice vám děkuji za doprovod, Briane," promluvila po chvíli Jackie.
"Příkazu se neodporuje," odpověděl, aby se vyjasnilo. Někdo jiný by se mohl urazit, ale Jacks ho prokoukla. Pokud by se mu úkol opravdu příčil, odmítl by. Ať by to stálo cokoli.
"Chtěla bych vás o něco požádat, Briane." Důležitost, vkládaná na tuto jedinou větu, donutila Ashwortha, aby se na Jackie podíval. Ta sledovala cestu a zdálo se, že přemýšlí, jak nejlíp nadnést otázku. Pak pokračovala: "Přála bych si, abyste se stal naším Strážcem."
Brian byl šokovaný. Někdo s menší sebekontrolou by zůstal stát a vyvalil na Cooperovou oči. Takhle se mu jen málem zastavilo srdce.
"Prosím?" dostal ze sebe.
"Ach, jistě, jste překvapen," vyhrkla, "ale přemýšlejte o tom, prosím. Byla bych vám velice vděčná." Jackie nechala Ashwortha jeho myšlenkám a přesunula se k bratrovi. Okolí jí už bylo známe a tak vyprávěla, co zde zažila. Popisovala lidi, kteří žili v okolních domech, a vyprávěla o babičce. Opravdu jí chyběla.
Brian se mezitím vzpamatoval a nadával si za svou šokovanost. Copak nebyl učen nikdy neztratit řeč? A teď ho k tomu dohnala mudla. Zděšeně si uvědomil, že to poslední slovo nepronášel se znechucením, ale spíš posměchem určeným sobě. Přistihl se, že ženu před sebou začíná mít rád, ba jí i obdivovat. Nemožné. Raději začal přemýšlet o návrhu, který mu podala. Měl se stát Strážcem? Ano, bylo by to nečekané. Lhal by, kdyby si nepřiznal, že ho důvěra do něj vložená potěšila. Přesto si nemyslel, že je ten pravý na Strážce.
***
Nedlouho na to, došli až k určenému domu. Vypadal stejně, jako předtím. Malý jednopatrový domček. V přízemí měl tří místnosti, stejně jako v patře. A okolo velká zahrada. V obývacím pokoji se svítilo a dveře byly otevřené. Jackie bylo jasné, že vevnitř je ředitel Bradavic. Nikdo jiný by se tam nedostal. Vešla dovnitř a nadechla se. Vybavení chodby bylo staré. Stavitelé opravili střechu a další věci ohrožující stabilitu domu, ale interier byl na Cooperové. Tak si to přála. Všechno, co zde bylo, patřilo babičce a ona nechtěla vyhodit ani kousek.
Na pohovce v obýváku seděl Brumbál a popíjel čaj z porcelánové soupravy a usmíval se.
"Jackie, dovolil jsem se obsloužit. Doufám, že to nevadí."
"Vůbec ne, pane Brumbále. To já bych vám měla poděkovat za laskavosti, které nám prokazujete," Jackie se pousmála, ale všimla si zlého záblesku v Brianových očích.
"Je to jen služba pro vaši babičku, Jackie, Jacobe. Byla to dobrá žena. Mnohokrát mi pomohla urovnat si myšlenky. Ale teď již musíme postoupit. Rozhodla jste se, koho chcete za Strážce, Jackie? Ovšemže bych vám rád nabídl i svou osobu." Jacob se na Brumbála díval. Bylo mu vysvětleno, co to Fideliovo zaklínadlo je, ale nedovedl si představit toho muže před sebou jako jejich Strážce. Byl moc na ráně. Co by se stalo, kdyby ho zabili? A oni se o to snažili. Chtělo to někoho méně významného. Věděl, že Jackie vybere dobře. Byla přece jeho starší sestra.
"Bylo by nám velkou ctí, pane Brumbále, ale nemyslím se, že by to bylo potřeba. Určitě máte hodně věcí na práci a nechtěla bych vám přidělávat i tyto starosti. Rozhodla jsem a požádala jsem jednu osobu, které velice věřím a doufám, že bude souhlasit. Bohužel se zatím nevyjádřila." Jackie pečlivě volila svola. Nechtěla, aby kdokoli věděl, jak moc já záleží na tom, aby se Strážce mstal právě Brian. Přemýšlela nad tím dlouho. Byl odsunutý. Nevěřili mu a podezírali ho z toho nejhoršího. Vždyť oni zvěda u Voldemorta mají, proč by ho nemohl mít i on u nich? Cítila, jak se Brian vzdaluje. Nepřidal by se ke zlu. Ale mohl by ho ignorovat. A k tomuto stavu už moc nechybělo. Nikdo nedokáže žít jen v nedůvěře a nenávisti. Doufala, že pokud se jí povede připoutat Briana k sobě v postavě Strážce, bude na něm moci pracovat a přivede ho zpět. Někde uvnitř chápala lidi v Řádě, ale stejně jako je chápala je i nenáviděla. Jak mohli někoho posusovat pouze podle rodičů? Kazilo to charakter dítěte. Jeho možnou budoucnost a většinou z nj ostatní udělali to, čím ho viděli.
"Je mi líto, Jackie, ale je potřeba, aby zde Remus byl už teď. Musím provést kouzlo." Brumbál nepochopil. Nechtěl pochopit nebo měl něco v úmyslu. Mohl by prokouknout její plán? Jackie nevěděla, ale cítila povinnost oznámit starému muži, že Remus se momentálně nedá počítat mezi kandidáty.
"Udělám to," ozvalo se od okna, kde stál Ashworth. Jednal naprosto impulzivně. Jakmile bylo zmíněno jméno toho vlkodlaka vzplál. Nemohl dovolit, aby se takhle neovladatelný člověk ocitl v blízkosti této ženy. Stávala se pro něj důležitá. Nepostřehl zajiskření v Blumbálových očích a bezeslovné porozumnění mezi ním a Jackie.
***
Bylo dokouzleno. Brumbál se omluvil hned a nedlouho poté odešeli Ashworth. Jacob pozoroval sestru, jak sklízí porcelán a přemítal. Dům se m líbil. Všechno mu přišlo tak povědomně známé. Přesto mu na mysl stále přicházela jedna myšlenka. Co se stalo mezi jeho sestrou a Remusem Lupinem? Od té doby, co se potkali se chovali jako nejlepší přátelé. Každý večer se scházeli a vášnivě debatovali. Lupin dokázal utišit část smutku, který byl v Jackiine srdci. A dnes zasel nový. Jacob nenáviděl, když svojí sestru viděl trpět. Nebylo to poznat na první pohled. V zastírání pravých emocí a ukazování jiných byla Jacks mistrem. Jeho mistrem. Postupně se to od ní naučil a již několikrát to využil. Jackie možná vypadala v pořádku, šťastná, že je v domě babičky, s jejími věcmi. Přestože se usmívala její tvář i oči, nebyla rozzářená. Tak správně, jak měla být. Její pohyby byli pomalé. Někdy se skoro neznatelně zadrhla. Kdyby Jacob měl sílu a možnost, roztrhal by Remuse Lupina na kusy.
"Copak je, Jay?" Jackie se pousmála, ale srdce se jí málem rozpadlo na kousky, když viděla bratrův výraz. Vlastně to ani nebyl výraz. Jen naprosto klidná maska nenávisti. Nikdy nic takového neviděla. Nikdy.
"Přemýšlím, sestřičko. Měla bys mě ráda, i kdybych někoho zabil?" V Hacobově tváři se nepohnul ani sval. Jackie svěsila ruce a zkoumavě se na něj podívala. Takže přece jenom jí uměl prokouknout, pomyslela si. V příští chvíli stála vedle bratra a objímala ho.
"Samozřejmě, že měla. Jsi můj bratr. Znám tě. Miluju tě. Nedělej si kvůli dnešku starosti. Nebylo to nic, co bych nedokázala přejít."
"Někdy si říkám, že máš až moc laskavé srdce, sestřičko," zašeptal Jacob do jejího ramene. "Nedokázal bych mu odpustit."
"Ztratila jsem tři přátele, rodiče, babičku a muže, kterého jsem milovala. Nemůžu si dovolit ztratit i někoho dalšího, Jacobe. Nevím, co všechno ještě zvládnu." Jackie se posadila na gauč a složila hlavu do dlaní. Cítila, jak si k ní bratr přisedl a obejmu jí. "Musíš se ho snažit pochopit, bratříčku. Od malička je vlkodlak, člověk vyděděný na okraj společnosti. Celou školu to skrýval. Jediní přátele, které měl, se kvůli němu stali zvěromági. A pak dva z nich zemřeli. Třináct let žil s vědomím, že jeden jeho přítel je zradil a díky té zradě zabili Jamese a Lily. A pak i Petra. Po letech se znovu setkal s jediným zbývajícím, aby ho znovu ztratil. Nemá práci. Lidé v něm vidí zrůdu. A zamilovala se do něj dívka. Remus s tím nemá zkušenosti. Nikdy ho žádná nemilovala. Nebo o to nedala najevo. Odešla jsem bez jediného slova. Dala jsem přednost někomu, kým všichni opovrhovali před nimi. A pak se vrátím, jakoby se nic nestalo. Remus je plný jedu. Aby se ho zbavil, musí plivat. Jsem ochotná přijmout všechen jed, abych ho osvobodila, Jacobe. Jen to bylo překvapující." Jackie si najednou uvědomila, že jí po tvářích tečou slzy. Snažila se je nenápadně otřít, ale Jacob věděl své.
"Chápu ho," ujistil jí po chvilce. "Ale nikdy mu neodpustím, že tě rozplakal."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Charcee Charcee | 10. dubna 2011 v 0:33 | Reagovat

Remus je totálně mimo svůj charakter. Nelíbí se mi to, ale chápu, že to je pro příběh důležité. Líbí se mi vztah mezi Jacks a Brianem, bylo skvělý pozorovat Jackiiny myšlenky, když o Brianovy přemýšlela a naopak. A ta poslední část byla přímo fascinující, ten Jackiiny popis (jak ji viděl Jacob) byl super. Rychle zamakej na další kapitole, ať už se Remus nechová jako kokot :D

2 Ar-lee Ar-lee | 10. dubna 2011 v 0:35 | Reagovat

To bude těžký. Remus není kokot jenom v slashi...a to pouze v některém. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama