Kapitola padesátá třetí - Uvědomění si

15. května 2011 v 0:19 | Ar-lee |  Jackiina hvězda
Je to tady, dámy a pánové. Další Jackie. Někde mezi učením na zkoušku z matematiky a zápočet z PVH, jsem si našla čas. :-)

K Cooperovým nikdo nechodil. Nikdo, kromě Briana. On jediný znal adresu a Jackie to naprosto vyhovovalo. Momentálně nebyl nikdo, koho by chtěla vidět raději.
Jacob chodil v přestojení do školy, ale zdálo se, že už po nich nikdo nebaží tak, jako předtím. Vypadalo to, jakoby to byl jen rozmar nudícího se Pána zla. Ale Jacks tomu odmítala uvěřit. Věděla, že ta věc měla něco společného s Regulusem a viteály. Ale teď už bylo pozdě. Brumbál o nich věděl. To bylo vše, co po ní její milovaný chtěl.
Cooperová si připadala prázdná. Nějak ztratila smysl toho, proč byla spojena se světem kouzel. James, jehož přítel měla být, zemřel. Harry jí nebyl souzen a ona ho nechtěla přebrat svému bratru. Remus byl očividně zmatený tím vším, co se dělo. Momentálně si připadala užitečná jedině s Brianem. Chodil kn om každý druhý den na večeři. Mnohdy se stávalo, že tam byli jen oni dva, protože Jacob někam vyšel. Konečně, ke konci kurzu, si našel přátele. Také nechtěl zanedbávat Billa a ostatní Weasleyovi. Už několikrát je byl navštívit a u nich doma si se všemi velive rozumněl. Kdyby Jackie nevěděl, jak silné pouto mezi jí a jejím bratrem je, žárlila by. Celé dny trávila výrobou nových originálních špeků, procházkami po přírodě a připomínáním si minulosti. Nějakou dobu jí trvalo, než babiččin hrob uvedlo do dobrého stavu a teď tam chodila ob den zalévat květiny.
Ztřepala hlavou, aby se vrátila do přítomnosti. Jen tak tak stihla sundat pánvičku z vařiče, aby se nepřipálila cibule. Zase vařila na večer. Brian měl znovu přijít a ona si všimla, že jeho slabinou jsou ryby. Koho by to napadlo. Sama pro sebe se usmála. Viděla tu změnu, která se s ním udála a doufala, že si jí všimli i ostatní. Snad nebyli zcela zaslepeni. Chápala, proč se k němu tak chovali, ale přesto s tím nemohla souhlasit. Člověk si nevybírá rodinu.
Trhla sebou leknutím, když se vedle ní ozvalo tiché PUF, ale věděla, že jen jedna bytost se sem může přenést. Jediná, na která zcela nepůsobila kouzla.
"Ahoj, Kráturo," pozdravila skřítka. Ten se mírně uklonil a zůstal na ní koukat. Jackie věděla, že nemá cenu ho nutit do řeči. Zdálo se, že mu naprosto vyhovuje pouhá její přítomnost. V tomto ohledu na tom byli stejně. Neměli si moc, co říct. Nemluvili. A když, tak jen pár slov. Spojovala je láska k Regulusovi. V tichosti přijala, že jí začal pomáhat s vařením. Nejdřív jí nechtěl dovolit nic dělat. On byl přece služebník. Nakonec se jí povedlo ho přemluvit. Ale nikdy nedokázal jen stát a dívat se.
Bylo obtížné získat povolení, aby opstit dům k její návštěvě. Harry ho opravdu neměl rád. Cooperová věděla, že se tím zhoršil Potterův pohled na ní, ale to nebylo důležité.

***
Brian si povzdechl. Zase se konala schůze a on zmešká možnost navštívit matku a Sarah. Měl v plánu zase zaskočit k Jackie. Věděl, že bude mít připravenou večeři a uvnitř se dokonce i těšil. Jedno se té mudle přiznat muselo. Vařila výborně.Ashworthův zrak se přesunul k Lupinovi, který ho provrtával zlým pohledem. Už se doslechl o Fideliově zaklínadle a nehodlal Brianovi odpustit, že se Strážcem stal právě on. Někde uvnitř si určitě vyčítal, jak se ke Cooperové zachoval, ale to Briana nezajímalo. Trochu posměšně vlkodlakovi kývl na pozdrav a s uspokojením zaznamenal, že se Remus otočil a vší silou vůle se držel na místě.
"Je potřeba, aby je někdo varoval." Zachytil poslední Brumbálova slova.
"Nemůžou tam jít kouzelnící. Zaprvé je to tam plné smrtijedů a zadruhé tam skřítka nikoho s magiií nepustí," zavrčel Patorek.
"Nemůžeme tam poslat jen tak někoho. A ani naše sovy se tam nedostanou. Natož patron," mumlal si pro sebe pan Weasley. Brian se trochu zamračil. Jeho pohled se setkal se Snapeovým. Oba mysleli na to samé. Byl to bláznivý nápad, ale mohlo by se to povést.
"Cooperová," vyslovil své myšlenky Ashworth. Všichni v místnosti se na něj překvapeně podívali.
"Pitomej nápad," zavrčel Remus. "Jackie je mudla."
"O to jde," přisvědčil Snape. Tohle bylo ještě překvapivější. Tihle dva spolu nikdy nesouhlasili.
"Jak to myslíte?" zeptal se jich Brumbál. Brian pokrčil ledabyle rameny.
"Kouzelníci jako záloha. Ona není jen mudla. Ale ta skřítka by jí neměla vycítit. Dostane se tam." Bylo to přece jasné. Och, čtyři věty. Zlepšoval se. Ředitel se na něj zkoumavě díval. Přemýšlel.
"To je bláznivost, Albusi. Jackie tohle nesmí!" vykřikl Lupin a naštvaně rozhodil rukama. Byl ignorován. Naprosto.
"Bude souhlasit?" zeptal se Brumbál.
"Optám se," ujistil ho Brian a začal se zvedat.
"Jdu s tebou," zastavil ho Remus u dvěří. Ashworth se otočil a prohlédl si ho od hlavy k patě. Lupin stál v mírném předklonu a rukama se opíral o stůl.
"Nemáš právo," odpověděl mu a zmizel dřív, než mohl slyšet reakci. Neměl náladu poslouchat ukňouraného křížence. Věděl, že jeho chování by se Jackie nelíbilo, ale ona tady nebyla.
Vzhledem k tomu, že odešel dřív by možná ještě stihl zaskočit na hroby, ale nechtěl přijít pozdě. Sarah ho vždy učila dochvilnosti a Brian poznal, jak byla Jackie nervozní, když se neobjevil včas. Navíc na ní měl prosbu. Byl si na devadesát procent jistý, že to udělá. Přesto se cítil trochu nesvůj, když se přemístil do lesa nedaleko domu Cooperových. Ani nevnímal kudy cestu a najednou se objevil před domem a zvonil. Sice dostal klíče, ale přišlo mu špatné, chodit dovnitř, jakoby mu to patřilo. Dveře mu otevřel Krátura. Ani se nedivil, co tady ten skřítek dělá. Trávil tady víc času než na ústředí, ale nikomu to nepřišlo divné. Nikdo se o něj nezajímal. A zdálo se, že si nikdo nevšímal změny, která se s ním děla. Byl klidnější. Už sebou netrhla při každé příležitosti a nenadával tolik. Překvapivé. Brian by nikdy neřekl, co dokáže jedna správná osoba.
"Ach, Briane, už jste tady. To je dobře." Jacks se objevila ve dveřích, které vedli do kuchyně. Usmívala se. Jako vždy. "Pomůžete mi prostřít? Krátura se nabídl, že ohlídá jídlo v troubě." Ashworth jenom přikývl. Takhle to bylo vždy. Líbil se mu ten stereotyp. Vždy mu otveřel Krátura. Pak spolu s Cooperovou připravovali stůl, zatímco skřítek dodělával jídlo. Potom oni dva pojedli. Někdy se přidal Jacob, ale to se moc často nestávalo. Krátura vždy zmizel a vrátil se, až když bylo vše snědeno. Uvařil kávu. Po ní šla Jackie mýt nádobí. Brian ho utíral. A skřítek uklízel. Ashworth zjistil, že tahle malá manuální prácě mu přináší radost. Nikdy by si to nemyslel. Ve svém domě dělal vše kouzli. A dřív to měla na starost Sarah. Vždy se jí divil, proč domácí práce dělá obyčejně. Nechápal to. Ale teď. Začínal tomu přicházet na chuť. Několikrát se doma přistihl, že místo, aby jen mávl hůlkou, uklidil normálně. Jako mudla. Až ho překvapilo, jak je to uvolňující.
Teď seděl u stolu a jedl výborně připraveného candáta. Miloval, když Jacks uvařila rybu. Tolik to připomínalo Sarah. Přesto byl mírně nesvůj.
"Briane, co se děje?" vytrhl ho z přemýšlení hlas Cooperové.
"Nic zvláštního," odpověděl automaticky, ale pak se zarazil. Odložil vidličku a napil se vína, které přinesl z vlastní zásoby. "Vlastně mám na vás prosbu, Jackie," odhodlal se nakonec. Cooperová se na něj upřeně zadívala a Brian byl najednou klidný. Zvláštní.
"Jde o to, že bysme od vás něco potřebovali. My, Řád. Uch, sakra." Nikdy nezdtratil slova. Nebyl na to zvyklý.
"V pořádku, Briana. Toho jídla je moc, takže se nebojte, že bych vás vyhodila předtím, než dojíte," pobídla ho Cooperová a také se napila ze své skleničky.
"Fajn, takže. Máme menší problém s jednou rodinou. Je tam žena - moták s manželem a jejich přespříliš ochranářská skřítka. Nepustí k nim nikoho z kouzelníků. A její ochrana je opravdu silná. Potřebovali bychom, abyste tam začla, Jackie. Z vás neucítí kouzla. A také jste momentálně jediná, kdo se tam dostane. Necheme kompromitovat někoho dalšího." Ashworth si oddechl. Měl to za sebou.
"Je to pod dohledem smrtijedů, že?" zeptala se Jackie. Její společník přikývl. "Chci tam mít jako zálohu vás, Briane. A Moodyho. Nikoho dalšího," pokračovala. Ashworth byl překvapen. Ne natolik, aby se mu to odrazilo ve tváři, ale přesto byl překvapen. Neměl být. Udělala z něj Strážce svého tajemství. Vložila mu do rukou život svůj i jejího bratra. Tak proč ho vždycky překvapila důvěra, kterou k němu měla? Možná proto, že jí nedal důvod. Nikdy neudělal nic, co by si zasloužilo její víru. A nikdy jí nedal nic na oplátku. Přesto byl při něm. A několikrát mu naznačila, že bude na jeho straně. Jediný další člověk, který kdy něco takového udělal, byla Sarah. Všichni ostatní chtěli nějakou protislužbu. Proto se jim odnaučil důvěřovat. Čím víc se s Cooperovou stýkal, tím víc poznával, že je jako jeho nevlastní matka. Čím víc jí oznával, tím víc si začínal vážit života. Jak svého, tak ostatních. Už mu nepřišlo, že něčí život je zbytečný. Teď si vyčítal, že dřív bojoval jen, když mu to něco vynášelo. Začínal chápat ty, kteří věřili a bojovali za něco víc, než jen své přežití.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Charcee Charcee | 15. května 2011 v 21:39 | Reagovat

Skvělá kapitola! Jsem ráda, že se tam schyluje k nějaké akci, na to se strašně těším! A jak blízko má Brian k Jackie... to je tak hezký! PS: Taky jsem dostala chuť na rybu.

2 Ar-lee Ar-lee | 15. května 2011 v 22:32 | Reagovat

Děkuju. Jo, tohle budu akce a pak bude další akce...a pak konec. Snad už. :-D
Já doufám, že opravdu platí to, že jeden člověk dokáže takhle někomu změnit život. Pohled na svět. Ale myslím, že je to možný. Tak jsem to prostě musela použít. :-D

3 Robin Robin | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 9:20 | Reagovat

Dobrej blog

4 Elvis Elvis | E-mail | Web | 16. dubna 2012 v 12:16 | Reagovat

Tady je to velmi zajímavé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama