Kapitola padesátá čtvrtá - Setkání

22. května 2011 v 20:56 | Ar-lee |  Jackiina hvězda
Juhů! Máme bouřku a dávám kapitolu. :-D Plus jsem přidala postavičku Andrewa z A přece se točí...tak se podívejte. :-P

Jackie zamkla dům a zhluboka se nadechla. Čekala jí práce pro Řád. Trochu se jí svíral žaludek. Vždyť přece neměla dělat nic zvláštního, jen navštívit jednu rodinu. U vrátek ze zahrady na ní čekal Brian. Jeho klidný výraz jí trochu uklidnil. Kdyby se mělo dít něco špatného, věděla, že se o ní postará. Nebo o Jacoba. Když pomyslela na bratra, poskočilo jí srdce. Včera se ošklivě pohádali, protože chtěl mermomocí jít s ní. To mu nemohla dovolit. Cokoli se mohlo zvrtnout. Byli tam Smrtijedi. Až moc nebezpečné, pro jejího bratra. Jako vždy ho chtěla chránit, to byla její povinnost. Jacob s tím nesouhlasil. Chtěl ji být oporou. Zálohou. Nevěřil kouzelníkům, ne úplně.
Na ulici se Jackie ohlédla. Dříve jí Jacob vždy mával. Dnes se jenom trochu hýbla záclona v druhém patře. Cooperová si povzdychla a srovnala krok s Ashworthem. Dovedl jí na kraj lesa, tam jí chytil za ruku a přemístil je. Za celou dobu neprohodili ani slovo. S Moodym se pozdravili jenom kývnutím. Alastor jim nabídl přenašedlo a v okamžiku se ocitli v zaprášené temné uličce. Moody jim naznačil, aby zůstali potichu a vydal se prozkoumat okolí. Nemusel se ani hnout, protože mu stačilo jeho kouzelné oko, které se nezastavilo. Po chvilce přikývl a všichni tři se vydali pryč. Netrvalo dlouho a došli k domu, který se ničím nelišil od sousedních. Přesto si Jackie všimla, že jí najednou nikdo nenásleduje. Oba kouzelníci zůstali stát dva kroky za ní. Zdálo se, jakoby narazili na průhlednou zeď.
"Konec doprovodu," prohodil potichu Brian. "Běžte dál sama. Žádný kouzelník vás teď neohrozí," ujistil jí a pokývl hlavou směrem k domu. Jackie přikývla, obrnila se a vydala se k budově. Ještě k ní ani nestačila dojít a už se otevíraly dveře. Za nimi stála bytost velice podobná Kráturovi. Uklonila se jí a pozvala dovnitř. Beze slov. Odebrala jí sako a uvedla do obývacího pokoje. Tam pokývla ke kouřícímu šálku čaje. A zmizela. Cooperová se trochu bezradně posadila a napila se do křesla. Rozhodla se počkat, až přijde někdo sdílnější. Zanedlouho Jackie slyšela kroky. A do místnosti vstoupil někdo, o kom si myslela, že ho už nikdo neuvidí.

***
Brian neklidně pošlapoval na místě. Znervozňovalo ho, že neví, co se v domě děje, ale sledovací kouzlo, které na Cooperovou nasadil, nefungovalo. Mohl jenom čekat a doufat, že se nic nestane. Moody vedle něj si klidně zapálil dýmku a vyfoukl kouř. Jeho kozelné oko se stále otáčelo a sledovalo okolí, takže zbytek těla mohl být v klidu. Ani Ashworth se nemusel strachovat. Moodyho oko vydalo za oba. Přesto se rozhlížel a hledal nějaké problémy. Nejraději by si s někým dal souboj, ale, bohužel, neviděl žádného nepřítele. Zastavil se a v duchu si začal nadávat. Co se má co strachovat? Cooperová to zvládne. Nikomu se nepovedlo probourat ochranná kouzla skřítky a domu. Proč by se to mělo podařit Smrtijedům právě dnes? Protože dnes tam byla Jackie. Vztekle nakopl povalující kamínek a ignoroval významný pohled od svého společníka. Nechtěl vědět, co si o něm vysloužilý bystrozor myslí. O něm a jeho strachu o hloupou mudlu.

***
Jacob seděl u sebe v pokoji a nemohl se na nic soustředit. Sice měl do zítřka napsat několik seminárních prací, které si jako vždy nechal na poslední chvíli, ale ani si na ně nevzpomněl. Momentálně mu dělala největší starosti jeho sestra. Nevěděl přesně, proč nechtěla, aby šel s ní. Mohl jí pomoc. Věděl, jak jednat s lidmi a pokud byla tak akce tak bezpečná, jak mu Jackie tvrdila, pak neměl nastat žádný problém. Jedinný důvod, který by Jacks měla, aby ho nechala doma bylo, že přece jenom nebylo všechno v pořádku. A čím víc o tom přemýšlel, tím víc se mu to zdálo pravděpodobné. Nechápal, proč po jeho sestře Řád něco chce. Vždyť tam bylo plno výborných kouzelíků. Co mohli chtít po někom, kdo neuměl kouzlit? To byla jedna z věcí, která se mu nelíbila. Vztekle vstal a zavřel okno, kterým až do teď proudil do pokoje letní vzduch. Nelíbilo se mu, že mu sestra lhala. Přesto chápal, že ho chtěla chránit. Ale on už nepotřeboval její ochranu. Byl skoro dospělý. Teď mělo přejít břímě chránit na něj.

***
Rabastan Lestrange se zle usmál. Z pokoje mudlovského hotelu sledoval svého syna, jak ve společnosti starého blázna přešlapuje před barierou. Nevěděl, co Pán Zla potřebuje od této rodiny a ani se neptal. Nezajímalo ho to. Věděl jen, že mají za úkol zabránit jim, aby opustili dům. A dnes byl na řadě on, aby si hrál na hlídače. Byl rád, že tomu tak je. Měl několik věcí, které chtěl se synem probrat. Velice bolestivě probrat. Jedním dobře mířeným kopancem probudil nováčka, který vedle něj usnul a zalitoval, že zde s ním není někdo zkušenější. Někdo, kdo by se dokázal postarat o Moodyho. Nakonec nad tím jenom mávl rukou. Bude se muset spokojit s tím, co právě má. Tak jako vždy. Podle minulých zkušeností věděl, že Brian bojuje jen tak, aby se jemu samotnému nic nestalo. V tom byl podobný Rabastanovi. A teď se mu to mělo vymstít. Počkal, až se skupinka pěti nováčku, přidělená pod jeho vedení, připraví a pomalu vyšel z pokoje. Musel dát pozor, aby nevzbudil Moodyho pozornost. Jeho čarodějné oko jim byl čart dlužen.

***
Brian byl ještě víc nesvůj, než kdykoli předtím. Věděl, že se něco chystá. Někde uvnitř hlavy to cítil. Trocha nejistoty pramenila i z toho, že nevěděl, proč Moody souhlasil s tím, že bude dělat Jackie zálohu. Bylo tolik misí, kde by se jeho oko hodilo víc, než tady. Ale nechtěl se ptát. To by bylo nechtěné vměšování. Zpozorněl, když se Alastorovo kouzelné oko zastavilo a on se trochu zadrhnul, při pozvedání dýmku k ústů. Než jí sevřel mezi zuby, zašeptal: "Šest na šesti."
Brianovi chvilku trvalo, než se zorientoval, ale pak se skoro neznatelně napnul. Mohlo mu být jasné, že se Smrtijedi objeví zrovna dnes. Zákon schválnosti zapracoval. Jen doufal, že Jackie nevyjde z domu dřív, než s nimi skončí. Ať to dopadne jakkoli, Cooperová byla za barierou v bezpečí. A pokud se do dvou hodin nevrátí, měl je někdo přijít zkontrolovat. V duchu si vynadal, že myslí na Jackie. On byl teď v nebezpečí. Bylo mu jasné, že mu příbuzenství s jedním ze Smrtijedů nezajistí bezpečí. Spíš naopak. Věděl, že jeden z jejich protivníků musí být jeho otec. Neviděl jiný důvod, proč by na ně útočili. Teď.
Rozhodl se spolehnout na Moodyho skrývací kouzlo, aby je nespatřili mudlové. Byl moc mimo sebe, než aby ho zvládl.

***
"Jackie," pozdravil jí příchozí bloňďatý muž a hrnul se k ní, aby jí objal. "Tak dlouho jsme se neviděli!" Cooperová jeho objetí oplatila a snažila se přiřadit jeho obličej k tomu, který znala před více jak osmnácti lety.
"Jo, už nějakou dobu to bude," usmála se. "Ale co tady děláš? Myslela jsem, že tady bydlí motáci a narazím na tebe!"
"To víš, oženil jsem se," zasmál se muž. "A nakonec z mojí Carolyn vypadlo, že je moták. No věřila bys tomu? Všechny ty věci ohledně kouzelníků. Je to až fascinující." Můž kývl na skřítku, aby přinesla bábovku. "Ale teď se vede trochu hůř. O tom si s tebou nechci povídat. Za chvilku přijde Carol. Tikky nám řekla, že prý jsi posel od kouzelníků."
"Jo, Fenixův Řád mě požádal, abych vám předala jejich prosbu. Díky skřítce se sem nemohly dostat," odpověděla Jacks, ale pořád byla vyvedená z míry. Opravdu nečekala, že Jareda Cartera potká zrovna tady.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Charcee Charcee | 25. května 2011 v 21:32 | Reagovat

To si děláš prdel!!! Jared?!?! Jared?!? Wow!!! To jsem fakt zvědavá, co se z toho vyvrbí!! Tahle kapitola je skvělá! Neuvěřitelně napínavá! Píšeš doopravdy kapitolu od kapitoly líp a líp!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama