8. kapitola - Přijetí

13. srpna 2011 v 0:27 | Ar-lee |  A přece se točí...

Na téhle kapitole jsme se zasekla...nějak mi nešlo vyřešit, kdo s Weasleyů bude na školu chodit a kdo už ne. :-D


Debbie se protáhla a rozhlédla po Velké síni. Konečně skončil ten týden oslav před zápasem Nebelvíru a Zmijozelu, ve kterém těsně vyhrál Zmijozel. Albusovo snažení se nakonec vyplatilo. To, co následovalo po zápase, se však nedalo nazvat přátelská gratulace. Z nějakého zvráceného důvodu se nebelvírští rozčílili tak, až napadli zmijozelský tým. Deborah se zamračila, když na tohle vzpomínala a brk, kterým psala dopis domů, se zastavil. Nelíbilo se jí, co dokázali její spolužáci udělat. Ze svého místa na tribuně viděla, jak se vrhají na hráče. Zešíleli tak, že si ani nevzpomněli na hůlky. Debbie věděla, že to má za následek nedorozumnění, které nastalo chvilku před koncem zápasu. Katty se srazila s jedním ze zmijozelských hráčů a spadla z koštěte. Naštěstí jí Albus zachytil, než dopadla na zem. I přes to se nebelvířané naštvali. A teď si chtěli vybít zlost. Trvalo jenom chvilku, než se Deborah rozhodla. Stačilo vidět, jak se James a Andrew postavili vedle Albuse, aby mu pomohli bránit. Vedle Lesterové se najednou objevil Elliot s koštětem v ruce. Nasedl na něj a natáhl k ní ruku,
"Pojď, je čas ukázat, ke komu patříš." Debbie přesně jeho slova nechápala, ale byla pronesena takovým tonem, že nešlo odmítnout. Chytila se ho pevně kolem pasu a zavřela oči, když kolem nich začal šlehat vítr. Pak byli na zemi vedle přátel. Ale dřív, než se tyto dvě skupiny mohli střetnout, vstoupili do děje učitelé. Pod jejich vedením se rozdivočelý dav rychle uklidnil. Debbie jen vyděšeně zírala a byla si vědoma, že Potterové a Harrison jsou na tom stejně. Jen Chase vypadal jakoby bez zájmu. Debs si všimla, že svůj pohled upírá na několik zmijiozelských studentů, kteří stáli opodál a všechno až moc nadšeně pozorovali. Lesterovou by ani omylem nenapadlo je z něčeho podezřívat, ale Elliotův postoj byl jasný. Měli s tím něco společného. A on hodlal zjistit co.

***

Byla sobota po večeři a Debbie nervozně seděla ve společenské místnosti. Zanedlouho se měla poprvé vydat na schůzi Proeliatorů. Nevěděla přesně co čekat, i když jí Al i James ujišťovali, že o nic nejde. Zjistí, kdo jsou ostatní Proeliatoři a bude oficiálně představena. Přesto cítila, jak jí studí v žalůdku. Sraz měli mít až za půl hodiny a tak se rozhodla rozebrat trošku ten první večer oslav. Na párty si připadala spíš jako na seznamovačce s příbuznými Potterů. Byla tam jejich sestra Lily, která studovala v Havraspáru a každá její věta začínala slovy: Pearl říkala…, pak všechny sestřenice a bratranci, a že jich bylo. Několik z nich chodilo do Nebelvíru, ale povětšinou byli rozšířeni po všech kolejí. Mimo Zmijozelu. Ten navštěvoval pouze Albus a svěřil se Debbie, že je za to rád. Debs mu zcela rozumněla. Nikdo z jeho příbuzných nebypadal, že by to tam zvládnul. Podle prvního dojmu byli až moc přátelští. Louis Wesley se sice tvářil tvrdě, ale nakonec se rozpovídal o svých starších sourozencích a návštěvě Francie, rodné země jeho matky, kam se hodlal příští rok po dokončení školy přestěhovat. Fred a Roxie si ho dobírali, ale nakonec se shodli, že za ním přijedou na návštěvu, až se trochu zabydlí.
James Debbie pošeptal, že tahle dvojčata se podle jeho otce velice podobají jejich otci a jeho dvojčeti, když ještě byli na škole. Deborah chápala, proč na sobě tak lpí, i ona měla doma bratra - dvojče. Při pohledu na tyhle dva se jí po něm silně zastesklo a těšila se na Vánoční prázdniny, které měly za pár týdnů přijít.
Naproti tomu Rosie a Hugo se moc jako milující sourozenci nechovali. Možná za to mohl fakt, že Havraspál vždy tak trochu opovrhoval Mrzimorem.
Z přemýšlení jí vyrušila ruka, která jí přístála na rameni. Rychle se otočila a už sahala po hůlce, když si uvědomila, že to je jenom James.
"Procitla jsi, Šípková Růženko, když tě tvůj princ políbil?" smál se.
"Měl by ses vzdělat v sexuální výchově, Jamesi, tohle fakt nebyl polibek," zašklebila se na něj Debs a pozdravila se s Drewem a Elliotem, který stál trochu stranou. Pak se za běžného hovoru o ničem a o všem vydali na místo schůze. Lesterovou velice zajímalo, kde to může být. Věděla, že z každé koleje přijdou čtyři proeliatoři a Minos, tedy Albus. To bylo sedmnáct lidí. Dost velká skupinka, aby se někam nepozorovaně vešla. Andrew se usmál jejímu pátravému pohledu, kterým prozkoumávala okolí.
"Je málo míst, kam bysme se mohli schovat, aby tam bylo všechno potřebný. Chvíli se hledalo, až Dominique, starší brácha Louise, jednou narazil na Komnatu nevyšší potřeby, jak nám později bylo řečeno. Dom byl Minos před Alem. Předtím jsme se střídavě scházeli v učebnách," vysvětlil jí. Debbie sice nevěděla, co patří do těch "potřebných věcí", ale nechtěla se vyptávat. Už takhle si vůči mladšímu Elliotovi méněceně. Drew se zase vrátil ke svému rozhovoru s Jamesem a Debs nezbylo, než potichu jít vedle mlčícího Chase.

James před ní se zastavil tak najednou, že do něj málem narazila. Zašklebil se na ní dozadu a levou rukou pohladil stěnu před sebou v nějakém zvláštním obrazci. Hned nato se stěna rozestoupila a odhalila tmavou chodbu. Potter do ní vkročil bez zaváhání následovaný Andrewem. Elliot Debbie pokynul, aby šla před ním. Byla ráda, protože se nechtěla po cestě ztratit. Takhle věděla, že za ní jde někdo, kdo touto chodbou už procházel a zná cestu. Snad. Po chvilce přímé cesty následovalo točité schodiště vedoucí vzhůru. Debs překvapilo, že předtím nezamířili ke schodišti a spíš se od něj vzdalovali, teď již to chápala.
"Proč tudy?" šeptla Chaseovi. Poté jí došlo, že on jí s největší pravděpodobností neodpoví. Nemluvil s nikým. Proč by se měl zajímat o její hloupé otázky?
"Je to bezpečnější. Nikdo by nás neměl sledovat," vysvětlil jí tichým klidným hlasem bez emocí. Takovým mluvil většinou. Zbytek cesty proběhl v tichosti a Lesterová byla ráda, kdych schody skončili a ona vylezla v jednom z výklenku za brněním v sedmém patře těsně vedle hlavního schodiště. Andrew jí naznačil, aby byla potichu, chytil jí za ruku a obezřetně provedl ke dveřím, které se objevili tak, kde dřív nic nebylo. Vyťukal nějaké rytmické znamení a jen co se otevřely dveře, vtáhl jí za sebou dovnitř. Těsne za nimi vešel Elliot, ale to Debbie moc nevnímala. Zírala před sebe a měla co dělat, aby udržela pusu zavřenou.

Přímo před ní uprostřed kruhové místnosti stála socha z černého mramoru. Znázorňovala bojovnici, která měla přes bílou řízu navlečené hrudní brnění, z pod tmavé římské přilbice jí povlávaly světlé vlasy. Stála rozkročená a typickém římském bojovém voze. V jedné ruce držela dlouhý oštěp a té druhé ožeře od dvojspřeží bujných vraníků, kteří vyhazovali kopyty, měli vykulené oči a obnažené zuby. Ženě ze zad vyrůstala bílá křídla.
"To je…" začal Andrew, ale byl přerušen.
"Niké, bohyně vítězství a ochránkyně bojovníků," zašeptala Debbie. Až když došla k mistrovskému dílu, zjistila, že socha měří dva metry a je do detailů vypracovaná. Niké měla tvrdý odhodlaný výraz. "Nádhera," šeptla si pro sebe.
"Kvůli tomu druhému se stala naším znakem," objasnil Lesterové přítomnost sochy Albus. Debbie se po něm ohlédla a konečně začala vnímat zbytek místnosti. Al seběl na jakémsi trůnu tak, že měl bohyni přímo za zády ve znamení podpory. Naproti němu byly čtyři lavice označené barvou. Rudá, modrá, žlutá a zelená. Skoro všechny už byly obsazeny. Havraspárští si jí zkoumavě prohlíželi, zatímco Mrzimorští se přátelsky usmívali. Deborah byla ráda, že zde nejsou Zmijozelští. Před nimi by se cítila ještě víc trapně, než teď. A pochybovala, že by to šlo. Než mohla dokončit svojí úvahu, znovu se otevřely dveře a dovnitř vpochodoval Parker v závěsu se zbytkem jejich skupinky. Jack pokývl na pozdrav Albusovi a bez zdržování se posadil. Naproti tomu Sters si dal záležet, aby prošel co nejblíže Lesterové a cestou jí do ucha zasyčel nadávku. Debs se tedy rychle odebrala ke svým. James jí udělal místo vedle sebe. Projednou byla Debbie ráda, že se může mezi Potterem a Harrisonem ztratit.

"Nyní, když jsme tu všichni, zahajuji schůzy Proeliatorů!" Tato slavnostní slova jakoby úplně změnila atmosféru. Deborah přímo cítila, jak se jí narovnala záda a vstoupila do ní hrdost nad tím, že zde může být. Podobný efekt zpozorovala také na všech ostatní. I Elliotovi se trochu uvolnily svaly v obličeji.
"Než začneme řešit nezbytné, je něco, co by se mělo říct." Albus pokývl na Zmijozelské, kteří sedeli po jeho pravé straně. Parker povstal a udělalněkolik kroků vpřed až stál jen metr a půl před Alem.
"Minos." uklonil se směrem k Albusovi, "Proeliatoři." Následovala mírnější úklona do prostoru, kde seděli ostatní. "Dovolte, abych vám představil nového člena, Marcuse Sterse." Po těchto slovech Sters vstal a poklekl na jedno koleno. Lesterová to trochu zděšeně sledovala.
"Prostě ho napodob," pošeptal jí Andrew a povzbudivě jí stiskl ruku. Než stihla odpovědět, povstal James. Následoval ten samý obřad jako poprvé, až Debbie trochu neohrabaně poklekla. Kámenná podlaha jí studila i přes punčochy. Klečela jen metr od Sterse a zběsile přemítala, co bude dál. Najednou na hlavě ucítila něcí ruku. A uslyšela hlas, který odzpívával latinskou litanii. Rozpoznala, co říká. Slib bojovníka. Už věděla, co se od ní očekává. A poznala i hlas. Až Minos dospěje k té pravé části, musí přísahat. Zavázat se, že bude hlídat klid v Bradavicích. Přislíbit, že od teď již navždy bude bránit právo a podporovat své spolubojovníky ať už z kterékoli koleje. Nyní se z nich všech stala rodina.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Charcee Charcee | 13. srpna 2011 v 22:57 | Reagovat

Tahle kapitola mě dostala! Připadá mi, že se do příběhu konečně dostává pořádná akce! Tím, že tu bitvu po zápase způsobili zmijozešltí s nějakým úmyslem je podle mě dobrá příležitost k vytvoření napínavé a silné zápletky. Líbil se mi popis příbuzných Potterových. Lily mě fakt pobavila. Pearl říkala... :D:D Jen si teď nejsem jistá, ty jména sis vymyslela, nebo je to podle toho rodokmenu, co uveřejnila Rowlingová?
Mělas pravdu, Niké se mi fakt líbila! Byla přímo ohromující, přímo jsem ji viděla před sebou. A Ala, který sedí na trůnu s Niké za zády. Wow, ta představa mě fakt dostala.
A teď ty nepříjemnější věci - máš tam spoustu překlepů, některý byly celkem rušivý. Taky mě překvapilo, že jsi o Niké nejdřív mluvila jako o bojovnici a pak jí nazvala dívkou. Jasně, možná je mladá, něco jako Athéna, ale podle mě oslovení dívka působí trochu něžně. A... no, to je asi všechno. Už mě nic nenapadá :D

2 Charcee Charcee | 13. srpna 2011 v 22:59 | Reagovat

Jo a ještě mě napadlo - víc Eliota! On jak je nemluvnej, tak čtenář (já) vůbec nemá možnost ho pořádně poznat! Chci, aby s Debbs víc komunikoval!

3 Ar-lee Ar-lee | 13. srpna 2011 v 23:09 | Reagovat

Díky, díky.
To byl nick z bejvalýho chatu. :-D
Zpět k Debbie - překlepy vyřeším, dívku pozměním. :-D
A tohle byl takovej prolog k Elliotovi. :-D Vždyť víš, že to on si všiml těch zmijozeláků. :-P

4 Charcee Charcee | 13. srpna 2011 v 23:11 | Reagovat

Všimla :) Doufám, že se do toho vyšetřování pustí s Debbie :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama