10. kapitola

18. února 2012 v 1:13 | Ar-lee |  A přece se točí...
Tak a je tady další kapitola. :-D Tenhle týden je celkem plodný, nemyslíte? Přeji pěkné čtení.

Od toho osudného setkání proeliatorů uběhlo několik klidných dní. Byla středa odpoledne a Debbie odcházela z hodiny lektvarů jako poslední. Povedlo se jí rozházet zbytek přísad do lektvarů a tak je musela uklidit pod ostřížím dohledem madame LaCourt. Tahle francouzka patřila dle Andrewa k průměru v lekvarové společnosti, ale uměla studenty naučit. Věděla, jak co vysvětlit a vždy nějak odhadla, kdy se studen chystal vhodit do kotlíku špatnou přísadu. Byla spravedlivá. Avšak pedant. Ale který profesor, a navíc lekvarů, nebyl. Právě kvůli tomuto zdržení již nebyl v dohledu nikdo z ostatních studentů, když se Carterová vydala na cestu sklepením. Právě přemýšlela nad Elliotem, který byl poslední dobou jen těžko k zahlédnutí. Věděla, že se nějak snaží rozluštit, co se děje. Nebyl o to požádán, ale ani nechtěl nechat zmijozelské jen tomu, co samy zjistí. Měl lepší přístup k lidem. Z rozmýšlení ji vyrušily hlasy, které se hádaly kousek od ní. Zněly hodně rozčileně a tak se přitiskla ke zdi a přesunula se k rohu, zpoza kterého vycházely.
"Co chceč říct tím, že končíš?" vyštekl ženský hlas.
"To, co to znamená. Sheilo, já už jim nechci ubližovat," zamumlal mužský. "Už jsme se jim pomstili dost. Nechci, aby to došlo moc daleko." Debbie se poposunula o kousek blíž k rohu. Zhluboka se nadechla, aby vykoukla a zjistila, kdo se tam hádá. Najednou jí někdo chytil za rameno a smýkl jí zpátka. Druhá ruka přistála na jejích ústach a umlčela tak výkřik, který se ji rodil v hrdle. Chtěla se se svým věznitelem začít prát, ale než mohla udělat byť jen jeden úder, promluvil: "Klid, Debs. Jenom klid. Za chvilku tě pustím," zašeptal ji potichu do ucha Elliot a uvolnil stisk. Otočila se, aby se ujistila, že to je on a přikývla na srozumněnou, když si všimla, že si ukazováček přitiskl na rty. Nic z toho hádající se dvojci nevyrušilo, ale Deborah se už nepokoušela podívat, kdo to tam je. Chase to zřejmě věděl, takže se ho na to zeptá později. Pro teď se znovu začala věnovat hádce.
"Nejsem žádnej tvůj pěšák," zavrčel mužský hlas. Zřejmě se během té chvíle, kdy byla zaměstnaná Elliotem, posunuli dál.
"Co jinýho můžeš být, Luku? Poslouchát pěkně na slovo," žena, spíš starší dívka, se zasmála.
"Celou dobu jsi mě využívala, že jo."
"Ale no tak, drahoužku," zapředla, "přece by ses neurážel. Neříkej, že sis to neužil. Pojď, budeme pokračovat, kde jsme přestali." Mladík, chtěl protestovat, ale další, co bylo slyšet, byly zvuky, tolik připomínající líbání a lehké vzdechy. Elliot jí vzal za ruku a začal pomalu couvat. Přidala se, nic jiného nemohla dělat. Ze sklepení vyšli potichu a nepromluvili ani, dokud nedošli ke shodišti. Pak ji zatáhl do jedné z místností pro scházení studentů z různých kolejí. Vypadala hodně jako společenská místnost, jen barvy byly neutrální. Zřídit je byl nápad ninější ředitelky, Minervy McGonagallové, poté, co se nevraživost mezi kolejemi, zmírnila. Někdo trvdil, že to byl nápad prvního z Minos, ale pravdu nikdo nevěděl. Místnost, ve které se ocitli, byla nejmenší ze všech a proto ji nikdo moc nepoužívat. To v tuto chvíli bylo ideální.
"Kdo to byl?" vyhrkla Debs. Chace se trochu zamračil a pokynul ji, aby si sedla. Pak zakouzlil pár kouzel soukromí, které se i ona naučila od Jamese. Ten tvrdil, že to je rodinné dědictví, které se přesunulo na dědictví proeliatorů v Nebelvíru.
"Zřejmě Lucas Millton a Sheila Nějaká. Sledoval jsem Milltona z Bílé místnosti," vysvětlil Elliot. Každá ze společných místností se studenty nějak přezdívala. Většinou podle barvy stěn. Celkem bylo místností pět. Bílá, Žlutá, Fialová, Růžová a Hnědá. Poslední sice byla vymalovaná bíle, ale dominantní v ní byl tmavě hnědý nábytek. Carterová a Chase se právě nacházeli v Řůžové. Už i podle svého jména byla neoblíbená. Hlavně chlapci.
"A dole se sešel se Sheilou?" upřesnila si informace Deborah.
"Ano. Musím zjistit, která to je. Ten jejich rozhovor…možná nemá nic společného s tím, co se děje, ale to není jisté."
"Je fakt, že nejdřív to tak vypadalo. Jenže se nechceme splést, že jo."
"Nechceme?" podivil se Elliot.
"No jistě. Nechceme. Ty si snad myslíš, že po tom, co jsem slyšela, to nechám jen tak bejt?"
"Bylo by to nejlepší. Nemyslím si, že by havrasparským dělalo problém přibrat do oblasti zájmou jednu nebelvířanku."
"Chasei, porazila jsem jednoho z bojovníků jen svýma vlastníma silama. Nějací civilisti mě nemůžou rozházet!"
"Technicky jsi ho neporazila," nasouhlasil.
"Kdyby nepřišli učitelé, tak by se mi to povedlo," odporovala Debbie.
"Roznesl by tě na kopytech a ani by se nezadýchal," zamumlal Chase. Dokud se na něj Deborah nepodívala, nevěděla, že si ji jen dobýrá. Vážně se obávala, že podceňuje její schopnosti. Ale Elliotův úsměv, i když nepatrný, její obavy rozptýlil.
"Tse, nepodceňuj, dokud jsi neozkoušel!" zavrčela z legrace.
"To má být výzva, Carterová?" zeptal se a zahýbal obočí. To už Debbie nevydržela a rozesmála se. Dokonce i Elliot si dovolil prohloubit úsměv.
"Ber to, jak chceš. Ale až mi vypovíš, co všechno jsi zatím zjistil."
"Teda, člověk ti podá prst a ty mu urveš celou ruku," zabrblal, ale dal se do vyprávění.

***

Debbie zamyšleně sledovala havraspárský stůl. Seděla sama, protože bylo brzy ráno a v sobotu málokdo vstával před devátou. Ovšem ona si přivstala a pokusila se nevzbudit své spolubydlící, protože jí bylo jasné, že by nebyly nadšené. Už tady seděla snad hodiny. Sem tam něco snědla a snažila se svoje pozorování schovat za knížku, kterou si přinesla, aby mohla odůvodnit svou přítomnost. Většinou si o víkendu také ráda přispala, ale potřebovala zjistit, kdo je Sheila. Za celé dva dny ani ona, ani Elliot nic dalšího neviděli ani neslyšeli. Chase ji sice nenechal, aby sledovala Milltona, ale přesto ji říkal, co zjistil. Snažila se mu pomáhat novými nápady, o co by mohlo jít, ale věděla, že to nestačí. Proto tady už dvě hodiny seděla, co nejblíže k havraspárskému stolu, a poslouchala. Věděla, že hlas by poznala. Byla tak zabraná do poslouchání, že si nevšimla lidí, kteří si k ní přisedli.
"Ty jsi ještě tady?" zeptala se zvědavě Elisabeth. Debbie sebou trhla, až rozlila sklenici s dýňovou šťávou, kterou držela v ruce.
"Kde bych asi tak měla bejt?" zavrčela v odpověď a za smíchu svých spolubydlících se snažila napravit škodu, kterou způsobila. Najednou všechna rozlitá šťáva zmizela. Carterová se usmála na Caru, která odkládala hůlku.
"Jen je to divný, když jsi vstávala v sedm, že jsi ještě tady," pokrčila Katty a naložila si slaninu na talíř.
"Aha, no…začetla jsem se," vysvětlila chabě a nalila si pro změnu čaj.
"Co čteš?" zeptala se Bethany, jakoby ji uvěřila, ale vědoucně se usmívala.
"Učebnici do formulí. Nějak jsem nepochopila poslední učivo." Cara se trošku zamračila, ale Beth jenom zavrtěla hlavou. Debbie se rozhodla dělat, že si toho nevšimla. Kdo ví, co si dívky myslí. Vzala do dlaní hrníček a začala do něj foukat, aby vychladl. Ostatní se začaly o něčem povídat a Carterová je poslouchala s mírným úsměvem. Než přišla do Bradavic, nikdy se moc nebavila s dívkami. Mohl za to fakt, že vyrůstala se třemi bratry. Musela si vše vybojovat. To tehdejší děvčata - sousedky nechápaly. Raději trávila čas s maminkou v útulku pro osiřelá zvířeta, který paní Carterová vedla jen o dvě ulice dál od jejich domu. Ze vzpomínek ji vyrušil zrovna ten hlas, na který čekala. Vzhlédla a uviděla vysokou tmavou brunetu dívku s hnědýma očima. Právě se smála něčemu, co ji řekla jedna z kamarádek. Debbie se rozhodla trošku zariskovat.
"Eliz, kdo je ta vysoká havraspárka?" zeptala se. Elisabeth se otočila, ale viděla, koho má na mysli. Pak se na ní s mírným zamračením otočila.
"Sheila Chaseová."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andy Andy | Web | 18. února 2012 v 9:18 | Reagovat

Šprtééééé ty ses rozjela, ty jo měla bych začít ty tvoje věci číst, ať ti to můžu zkritizovat :D

2 Ar-lee Ar-lee | Web | 18. února 2012 v 20:22 | Reagovat

Ty je nečteš? No tak to koukej začít. :-D Kritiku vždy ráda uslyším. :-p

3 Assolusand Assolusand | E-mail | 22. srpna 2017 v 6:46 | Reagovat

Салют! Меня зовут Ассоль. Хочу познакомиться с мужчиной.
Фотографии меня можно посмотреть тут http://forum.interznak.ru/profile.php?action=show&member=1791 - тута

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama