Co by bylo, kdyby...

19. února 2012 v 0:28 | Ar-lee |  Jednorázové

Slovní spojení: "co by bylo, kdyby…" je hojně používané, ale zároveň je i aktuální. Vždy bylo a vždy bude.

Každý člověk se alespoň jednou za život zamyslí nad tím, co by bylo, kdyby se ta určitá událost nestala. Nebo kdyby se to událo trochu jinak.




"Mami, tak já běžím!" zakřičela do hlubin domu a bez čekání na odezvu vyběhla ven. Na příjezdové cestě se ještě otočila a zamávala, protože věděla, že matka bude čekat u jednoho z oken. Pak už běžela na nejbližší zastávku autobusu. Čekala ji cesta k její nejlepší kamarádce a pak dlouho očekávaný koncert. Nemohla se dočkat, až JE uvidí. Tak dlouho prosila rodiče, až ji to nakonec dovolili. I když to nebylo zas tak těžké. Poslední dobou se maminka s tatínkem hodně hádali. Jeyne se snažila nedávat najevo, že je slyší. Nechtěli by to. Čím dýl to trvalo, tím víc ji bylo jasné, že se jejich rodina blíží ke konci. Udělala by cokoli, aby tomu zabránila. Jenže s tím nemohla nic dělat. Zavrtěla hlavou, aby si z hlavy dostala ponuré myšlenky a nastoupila do autobusu, který právě přijel. Posadila se dozadu a rozhlížela po lidech. Ráda pozorovala ostatní. Naproti ní seděla žena tak ke třiceti, zuřivě gestikulovala rukama a s někým telefonovala. Jeyne se rozhola nevšímat si jí. Místo toho se usmála na babičku, která nastoupila na další zastávce a vzhledem k tomu, že jinak byla všechna místa na sezení zabrána, uvolnila ji to svoje.

"Děkuju, děvčátko," zamumlala stařenka a ztěžka se posadila. Autobus se znovu rozjel. Jeyne se pevně chytla madla a podívala se z okna. Právě míjeli velkou budovu místního muzea, když do nich něco z boku tvrdě narazilo. Autobus se začal otáčet, až skončil na střeše. Jeyne náraz vyhodil do vzduchu, ale ruka, která se stále tvrdošíjně držela madla, ji stáhla zpět. Ucítila v rameni tah a pak už vnímala jenom bolest. A po chvíli už ani to.

***

Jeyne něco šimralo na tváři. Chtěla zvednout pravou ruku a otřít si to, ale neposlouchala ji. Opatrně otevřela oči a první, co viděla, byla něčí bezvládná ruka. Okamžitě si na všechno vzpomněla. Rozkřičela se.

***

Jeyne se znovu probudila. Ani pořádně nevěděla, kdy omdlela. Pevně sevřela oči a posunula hlavu napravo. Nakonec několikrát rychle mrkla. Díky bohu neviděla nic špatného. Oddechla si a rozhodla se, že prozkoumá rozsah svých zranění. Ne nadarmo absolvovala kurz první pomoci. Už věděla, že pravou rukou nepohně. Typovala to na vykloubené rameno. Byla si jistá, že sama ho zpátky nedá. Na to neměla odvahu. Levačkou si přejela přes hlavu. Měla dvě houle, ale jinak nic. Přesunula svoje zkoumání na krk, který také vyvázl bez zranění. Pak níž, kam až dosáhla. Nic nenahmatala. Ale vnitřně cítila, že je něco špatně. Zhluboka se nadechla. A zabloudila rukou na záda.

"Ach bože," zašeptala. Něco měla zaražené do bederní části zad a triko měla celé vlhké. Nemusela si ověřovat, aby věděla, že to je krev. Pak zjistila, co dalšího je špatně. Necítila nohy.

***

Jeyne nevěděla, jak dlouho už ležela, když k ní dolehl hluk. Znělo to, jako by se někdo probojovával až k nim. Už delší dobu přemýšlela, co se vlastně stalo, a došla k názoru, že se musela zřítit nějaká budova. Proč jinak by okolo bylo tolik sutin. Byla zesláblá a krk měla v jednom ohni. Přesto si byla jistá, že záchranářům musí nějak dát vědět, že žije. Kousek od ní a povaloval kus cihly. Natáhla levou ruku a konečky prstů se jí dotkla. Zahýbala jimi a po chvilce se povedlo poposunou cihlu tak, že ji vzala do ruky. Okamžitě s ní začala mlátit do madla, které bylo kousek od ní.

***

Jeyne otevřela a oči a musela několikrát zamrkat, když ji oslnilo bílé světlo. Seděla v pohodlném křesle u malého stolečku. Před ní byl šálek s čajem, z kterého se linula příjemná vůně bylin. Místno, ve které byla, vypadala jako babiččin obývák. Ovšem to nedávalo smysl. Její babička byla již několik let po smrti. Rychle zalétla pohledem ke křeslu naproti sobě a otevřela pusu překvapením.

"Babičko," zašeptala stále v šoku. Seděla tam šedesátiletá žena oblečená v zelených bavlněných šatech. Ty měla babička nejraději, jak si Jeyne pamatovala.

"Tak takhle mě vidíš?" promluvila žena. "Bohužel tě musím zklamat, Jeyne. Nejsem tvoje babička."

"To není možný. Vypadáte jako ona," zavrtěla dívka hlavou.

"Protože tak mě chceš vidět. Tady každý vidí to, co chce," odpověděla žena.

"Kde teda jste?" Jeyne byla nezvykle klidná. Něco ji nedovolovalo být nervózní.

"Vlastně nikdo. Thanatos a Hádes mě ustanovili poslem."

"Bůh smrti a bůh podsvětí. Takže…jsem mrtvá?" Ani tohle zjištění na Jeyne nijak nezapůsobilo.

"Ne. Ležíš v nemocnici v komatu. A teď je jen na tobě, co bude dál."

"Prosím? Myslela jsem, že smrt si nevybírá." Dívka byla překvapená. Nečekala by, že si bude moc vybrat.

"Ale ty jsi na kraji, Jeyne. Nejsi ani zcela mrtvá ani zcela živá," vysvětlila bytost sedící ji naprosti.

"Jak vám mám teda říkat, když nejste babička?" Jeyne věděla, že se ptá úplně mimo téma, ale potřebovala trochu času, aby všechno vstřebala.

"Myslím, že v minulosti jsem se jmenovala Vesna. Alespoň mě tak Thanatos oslovuje."

"Takže jste byla člověk?"

"Ano," přikývla Vesna, "ale je to už hodně dávno. Teď bychom se, ale měli vrátit k tobě, Jeyne. Na tobě je rozhodnutí, jeslti budeš lpět na svém těle nebo půjdeš dál."

"Takže já se už neprobudím?" Žena si povzdechla.

"Probudíš. Za patnáct let. Pokud tě do té doby rodiče neodpojí od přístrojů. Vše záleží na rozhodnutí člověka. A každé rozhodnutí má důsledky." Dívka se zamyslela. Vzala do rukou šálek a napila se čaje. Chutnal stejně, jako si pamatovala ten babiččin.

"Vesno, co by se stalo, kdybych se rozhodla zůstat se svým tělem?" optala se nakonec. Vesna zavřela oči.

"Povím ti jenom přímou linii tvých rozhodnutí. Pokud zůstaneš ve svém těle, tvý rodiče budou rozervaní. Pár let spolu vydrží, protože si budou říkat, že tak by sis to přála. Ale budou nešťastní. Nakonec se stejně rozejdou. Ovšam dají se zase dohromady. Poté, co se probudíš. Tvoje kamarátka, Eliz, si bude vyčítat, že na tebe tak naléhala. Začne být lehkomyslná. Každý týden se bude trýznit tím, že s tvým tělem stráví den. Nakonec začne brát drogy. Její rodiče to neunesou a vyhodí ji z domu. Po pár letech ji těhotenství donutí přestat fetovat, ale tělo bude mít už poškozené. Tvůj přítel, Derek, bude truchlit a dva roky na to si najde přítelkyni. A ty. Budeš slyšet všechno, co se kolem tebe děje. Budeš vědět, co ti ostatní říkají. A oni se budou svěřovat i s tím nejhorším. Ale nebudeš s tím moc ni dělat. Patnácz let budeš uzavřená v těle, které bude stárnout, ale ty osobně ne. A pak se probudíš. Abys dva týdny na to zemřela na selhání srdce."

Jeyne byla otřesená. Eliz, ta usměvavá veselá Eliz, bude brát drogy? To přece není možné. Byla ráda, že alespoň Derek bude dál žít. A její rodiče. Z dětšství si pamatovala, že bez sebe nikdy nevydrželi moc dlouho. A teď by je čekalo patnáct let odloučení. Nevěděla, jeslti chce zjistit, co se stane po druhé volbě, ale musela se zeptat.

"A co by bylo, kdybych se rozhodla odejít?" zašeptala. Vesna se trochu pousmála stále se zavřenýma očima.

"Odejdeš, aby ses znovu narodila. Tvoje teta ještě nemá děti, ale moc se s manželem snaží. Budou mít holčičku. Její druhé jméno bude stejné jako tvoje. Jeyne. Jejich radost nakopne tvoje rodiče. Začnou chodit na terapie a do poradny. Nakonec se jim povede vše urovnat. Sice se vyskytne pár zaškobrtnutí, ale to společnýma silama překonají. Za několik let se jim narodí syn. A adoptují holčičku. Eliz se bude trápit. Na pohřbu potká Dereka. Stanou se z nich přátelé, protože je bude spojovat láska k tobě. Až oba dokončí vysokou, zjistí, že láska k tobě přerostla v jejich společnou lásku. Vezmou se a budou mít celkem čtyři děti."

"To mi nedáváte moc na vybranou, Vesno," zašeptala Jeyne. "Pokud budou všichni šťastní, když zemřu, jakou jinou mám možnost?"

"Nebudou šťastní, Jeyne. Budou hluboce truchlit. Ve všech se vytvoří jistý psychický blok. Budou se bát. Tvoji rodiče toho, že by mohli někoho dalšího ztratit. Eliz už nikdy nenastoupí do autobusu a nedovolí to ani svým dětem. Derek se bude natolik bát znovu zamilovat, že až do svatby s Eliz nebude mít vztah. A i potom bude muset bojovat sám se sebou, aby se neodtahoval od svých vlastních dětí. I přesto, ža nakonec oba dopadnou dobře, bude mít Eliz problémy s drogami. A Derek se uchýlí k alkoholu. Oba toho však nakonec nechají. Eliz poté, co zemře na předávkovní jedna její známá. A Derek, když si na každoročním setkání k tvé památce vzpomene, jak moc jsi odsuzovala alkoholiky."

Jeyne se zamyslela. Ve výsledku všechno bude podobné. Nakonec budou všichni šťastní. Jen ona by se trápila. A stejně by poté zemřela. Tak proč to prodlužovat?


-----------------


Každé rozhodnutí, každý čin má své důsledky. A je jen na nás, jak jim budeme čelit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andy Andy | Web | 19. února 2012 v 9:40 | Reagovat

fuj!!!! ta padající budova mi připomněla Olomouc, blééé :D no hele, depresivní, morbidní, takže dávám za jedna samozřejmě :D ne opravdu je to hodně dobře napsaný, radši tu nebudu popisovat reakce, jaký jsme měla, když jsem to četla, trubko jedna, todle se dělá??? :D tak příští týden další téma ne?

2 Ar-lee Ar-lee | Web | 19. února 2012 v 13:02 | Reagovat

To si piš, že jo. :-D

3 snehulka snehulka | Web | 22. února 2012 v 10:55 | Reagovat

wow wow wow ... kde na tyhle nápady chodíš? super napsaný! zrovna teďka mi tato povídka dosti pomohla, že může být i hůř a že jsem na tom ještě dobře :-)

4 Ar-lee Ar-lee | Web | 23. února 2012 v 0:33 | Reagovat

Moc děkuju. Moje motto je: Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř. A řekla bych, že tohle je jedna z možných realizací.

5 Donaldusand Donaldusand | E-mail | 9. srpna 2017 v 23:42 | Reagovat

Кому нужна скидка на тдску кейтаро keitarotds.ru
- вот промо код R2U7-WFFY-GFAT
Для тех, кто в танке - кейтаро нужен для упрощения работы и увеличения заработка в несколько раз.
Допустим у вас есть свой сайт или страница в соц.сетях, где можно оставить ссылку, по которой будут переходить пользователи.
Но чтобы выжать из всех переходов 100% прибыли, нужно каждой аудитории показывать свою страницу, например мобильных пользователей отправлять на одну страницу, дектоп на другую, пользователей из России на третью, из буржа на четвертую и т.д. Фильтров множество и настроить их можно за пять минут. Но самое главное, можно всех отправлять на одну ссылку, а кейтаро сам распределит кого куда по вашему желанию. Конверт возрастает в 2 раза. Пользуйтесь на здоровье!

6 Assolusand Assolusand | E-mail | 21. srpna 2017 v 22:49 | Reagovat

Хай! Зовут меня Ассоль. Хочу познакомиться.
Моя подробная анкета указана в профиле http://forum.interznak.ru/profile.php?action=show&member=1791 - тут

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama