Zrcadlo 1/2

6. března 2012 v 0:12 | Ar-lee |  Jednorázové
Konečně přidávám článek na téma minulého týdne. Trvalo mi dlouho to napsat. Mělo to být krátké, ale najednou se to zkomplikovalo. Obávám se, že pro vás to nebude mít ten samý význam jako pro mě. Asi se mi nepovedlo vypsat všechny moje pocity. Přesto jsem s tímto příběhem spokojena.


Její pohled upoutal třpytící se střípek zapadlý mezi naváté listí. Sklonila se, aby ho zvedla a tak zjistila, že v ruce drží kousek zrcadla. Okamžitě se podívala na jedinou stěnu, která stála. Mezi dvěma prázdnými otvory na okna visel vytlučený rám zrcadla. Nebyl nijak moc honosný, jen vyřezávaný ze dřeva a ozdobený několika složitými obrazci. Přistoupila k němu blíž a lehce ho pohladila levou rukou. Zrovna přejížděla prsty po složité spirále, když zafoukal studený vítr. Přinesl do polorozbořené místnosti víc listí a chlad. Kaireen se zachvěla. Najednou jí bylo úzko. Rychle se rozhlédla. Okolo nebylo nic, než ruiny a velký košatý kaštan vyrůstájící hned vedle zbytků krbu. Jeho listí zežloutlo a zčervenalo a pomalu přikrývalo vzpomínky na oheň. Za pár let nikoho ani nepadne, že zde propukl hrůzný požár, který přinesl zkázu i nový svět. Vždyť právě tento strom vyrostl z popelu. Ale nebyl to jen oheň, co poničilo velkolepé sídlo, které zde po staletí stálo. Podepsal se na něm i čas a úpadek společnosti. Kaireenin rod odtud odjel na počátku Války a nechal vše napospas rebelům, když jí byly čtři roky. Byl to jediný možný způsob, jak přežít. Ale přesto se Kaireen nikdy nikde jinde necítila doma. A teď, když se konečně vrátila, zjistila, že ani zde již nemůže žít. Dřepla si na zem a opřela se o zeď. Nechala hlavou prolouvat vzpomínky na pokoj, ve kterém teď byla. Vždycky milovala knihy. Jejich vůni a zvuk. Tento pokoj byl její ráj. Také byl spojen se vzpomínkami na otce. Na otce, který před dvěma lety zemřel. Nebylo v tom nic nezvyklého. Prožil dlouhý a spokojený život. Málokdo se dožije vitálních devadesáti let. Zplodil několik potomků a dědiců. A když všechno rozdělil, na Kaireen zbyla tato ruina. Omlouval se jí za to, ale ona věděla, že i když jí odkázal jen kusy toho, co byvalo dřív, dal jí to nejcenější, co měl. I pro něj představovala tato usedlost domov. Jediný pravý domov. Narodil se zde stejně jako jeho otec a jeho otec a jeho otec a dál až k prvnímu z rodu. Dědil se z potomka na potomka. Chvílemi vzkvétal a upadal, ale nikdy zcela nezanikl. A žádný z těch majitelů nikdy nebyl vlastníkem. Byl pouze správcem, pověřený předky, s povinností předat sídlo v co nejlepším stavu dál. Kaireen věděla, že jejího otce trápí to, co se se sídlem stalo. Nenáviděla proto všehny konflikty. Ještě předtím, než zemřel, mu přes jeho protesty slíbila, že vynaloží veškerý svůj čas, finance a dovednosti k tomu, aby obnovila bývalou slávu sídla. Až když sem přišla, zjistila, proč to otec nechtěl. Z celé honosné budovy zůstala stát jen jedna stěna. Příroda si prodrala cestu přes kameny, cihly a štěrk, který sem navezli lidé.

***

"Bohužel, slečno von Larko, naše banka vám nemůže půjčit." Kaireen si povzdechla. Tato slova slyšela již tolikrát. Pravdou však bylo, že neměla čím ručit a nikdo z její rozlehlé milující rodiny ji nahodlal pomoci. Právě si užívali nově nabyté dědictví. Její otec něco takového tušil. Věděl, že rodina se rozkládá. Již nic nebylo jako dřív. Došla do hotelového baru a objednala si láhev vína. Podřebovala se odreagovat po týdnu běhání z banky do banky a snažení se vyprosit půjčku, aby mohla začít s opravami. Hodlala splnit svůj sen. Jen zatím nevěděla jak. A to byl ten největší problém. Ale prozatím se rozhodla odpočinout se. Se vším může zase začít v pondělí. Naštěstí se jí povedlo prodat poslední knihu celkem dobře. Poslední dobou nikdo moc cestopisy nekupoval. A peníze mizeli rychle. Bohužel. Rozhlédla se po okolních hostech baru a pousmála se. Pořád ti samí. Sundala si sako a pod stolem si vyzula lodičky. Byla zvyklá oblíkat se tak, jak to požadovalo její postavení sestry barona von Larko. Ale i to bylo někdy unavující. V téhle zemi její příbuznost nic neznamenala, proto se stala slečnou von Larko. Napila se vína a slastně přivřela oči. Po tomhle fakt toužila celou tu dobu, co seděla v dusné kanceláři a snažila se ukázat všem přítomným plusy půjčky. Nepovedlo se. Opět. Z přemýšlení ji vyrušilo zakašlání. Otevřela oči a spatřila před sebou muže středního věku. Přímo z něj vyzařovalo, že se narodil, aby sloužil.

"Omlouvám se, slečno von Larko, ale můj pán by s vámi rád mluvil." Znovu si povzdechla.

"A kdo se mnou chce tak naléhavě mluvit, pane?" zeptala se a znovu upila vína. Nejraději by odmítla a odešla spát, ale byla vychovávána k slušnosti.

"Nejsem oprávněn vyzrazovat jeho totožnost, slečno. Byl jsem pouze pověřen tím, abych předal jeho vzkaz baronce von Larko a, pokud bude souhlasit, dovedl ji do salónku." Kaireen se trochu zarazila. Nikdo tady nepoužíval její titul. I když nebyl tak úplně její. Rozhodla se, že se s tím mužem setká a nechala se odvést do zarezervované místnosti. U stolu tam seděl působivý muž. Tmavé polodlouhé vlasy měl na skráních lehce prošedivělé a sčesané dozadu. Tvář neměl nijak výraznou. Nikdy by si ho nebyla všimla, kdyby neviděla jeho oči. Měly typickou hnědou barvu, ale bylo na nich něco víc. Nad horním rtem měl malou jizvu. Když Kaireen vstoupila, vstal a mírně sklonil hlavu. Neposadil se, dokud neseděla naproti němu. Nepromluvil, dokud jeho sluha oběma nenalil čistou sklenici vína, i když on před sebou už jednu poloplnou měl. I pak počkal, dokud muž neodešel. Poté pozvedl skleničku a naznačil přiťuknutí. Oba se napili.

"Kaireen von Larko. Dcera starého barona von Larco a sestra mladého. Již to budou čtyři dekády, co jste se narodila a stále jste svobodná. Váš otec vás odmítl provdat a odkázal vám ruiny. Asi jste nebyla jeho oblíbenec." Mluvil tichým nezaujatým hlasem.

"Mýlíte se, pane. Odmítl sňatky, které jsem nechtěla. A odkázal mi to největší bohatství, které měl." Nehodlala ho nechat, aby pomlouval jejího otce.

"Nemyslím si, že by s tím vaši sourozenci souhlasili. Dost si oddechli, když zjistili, že ta zřícenina nepřipadně nikomu z nich."

"Jen klidně mluvte dál, pane. Máte čas, dokud nevypiji víno. Nebudu mrhat něčím tak lahodným. Stejně jako nenechám svého otce uražet někým, kdo nemá ani dost slušnosti k tomu, aby se představil." Aby podpořila svá slova, napila se vína. Stále z něj však nespouštěla oči. Proto přesně viděla, kdy se rozhodl, že se začně smát.

"Máte naprostou pravdu, slečno von Larko. Velice se omlouvám za svou neomalenost. Mé jméno je Frederik Lykke. Nebudu vás obtěžovat všemy tituly. Avšak myslím, že bych měl jít rovnou k věci. Abych mohl dědit po svém drahém strýci, musím mít manželku. Z vyššího rodu. Vy zase potřebujete peníze na obnovu sídla. Pojďme sepsat dohodu. Bude to oboustraně výhodné." Kaireen měla co dělat, aby nevybuchla. Nějaká malá racionální část v ní však věděla, že tato nabídka se nebude opakovat.

"Samozřejmě vám dám čas na rozmyšlenou, slečno. V tomto hotelu budu do zítřejšího večera. Do té doby mi, prosím, dejte vědět," dodal a s pokývnutím hlavy na rozloučenou odešel. Kaireen byla zmatená. Dopila víno a chvíli uvažovala, jestli zde má nechat zbytek láhve, ale nakonec se rozhodla neplýtvat, jak již předem řekla, lahodným vínem. Odnesla si ho nahoru do pokoje, napustila vanu, zapálila svíčky a pustila si Mozarta. Odpočívala v teplé vodě a upíjela ze skleničky. Musela si všechno pořádně rozmyslet. Nechtěla jednat moc unáhleně a tak zničit jedinou reálnou možnost jak zachránit dědictví. Hluboko, hluboko uvnitř věděla, jak se rozhodne. Měla povinnost, kterou musela splnit. Povzdechla si a vylezla z vany. Nechtěla, aby si Lykke myslel, že se do tohoto manželství hrne. Odpoví mu až v sobotu večer.

***

Tentokrát ona rozhodla, kdy se sejdou. Bylo to více než spravedlivé. Vybrala si malou luxusní rodinnou restauraci nedaleko od centra města. Přišel na minutu přesně. A neztrácel čas.

"Mohu slyšet vaše rozhodnutí, šlečno von Larko?" Kaireen pokynula servírce, aby donesla láhev archivního vína. Počkala, dokud neměli nalito a poté pozvedla sklenici k přípitku.

"Můžeme si připít na uskutečněný obchod, Frederiku. Rozhodla jsem se vaší nabídku přijmout. Zajisté nebudete nic namítat proti podepsání smlouvy." Lykke se pousmál.

"Předmanželská smlouva se všemy náležitostmy je samozřejmostí." Přiťuknuli si a svou dohodu potvrdili úsměvem.

***

"Nemůžu uvěřit, že se vdáváš, Kaireen. Ty, stará panna." Kaireen se na sestru povinně usmála. Nenáviděla ji, ale byla to rodina.

"Je to oboustraně výhodný obchod, Caitlyn," připomněla jí znovu.

"Ale stejně. No řekni, zlato, že bys to taky nečekala!" Carolyn, druhá nejstarší sestra jenom zavrtěla hlavou a poupravila Kaireen závoj.

"Nevrť sebou, Kai. Musíš vypadat výborně, jsi přece von Larko," zamumlala. Ani jeden z jejích sourozenců nebyl nadšený z jejího sňatku. Ať byl jakýkoli. Věděla, že její bratr baron bude muset vyplatit celé jmění jako věno. Cítila se tím potěšena. Zvlášť proto, že byl takový škrt. Přesto se Kaireen zdálo, že v jeho nechuti je i něco víc, než zlost pro ztracené peníze. Jen nevěděla co. Z přemýšlení ji vyrušilo jemné zaklepání na dveře. Caitlyn došla ke dveřím a pootevřela je.

"Pane Lykke, vidět nevěstu před svatbou přináší neštěstí!" vyjekla a chtěla přibouchnout dveře.

"Nech toho bláznění, Cait, a pusť ho dovnitř," zasykla Carolyn. Z nich tří byla nejvíc dbalá etiky. A pokud si budoucí manžel a bohatý muž jako Frederik Lykke přál vidět svou budoucí ženu, kdo by mu mohl bránit?

"Velice se omlouvám, dámy, ale potřeboval bych si promluvit s Kaireen." Obě sestry přikývly a začaly uklízet věci, které předtím používaly na přípravu. Lykke pohlédl na Kai a pozvedl obočí.

"Sestřičky, mohly byste se prosím podívat po Lucasovi? Nevím jistě, kde je a víte, že jako nejstarší, mě povede k oltáři." Bylo to zcela jasné vybídnut, které Carolyn nemohla ignorovat, i když Caitlyn chtěla. Nakonec obě dvě opustily místnostnost.

"Takže, Frederiku, čemu vděčím za vaší náštěvu?" Lykke vytáhl desky.

"Naše smlouvá, má drahá." Přešel ke stolu a odhalil smlouvu, kvůli které tu všichni byli. "Chcete si jí přečíst? Předtím, než zavolám svědky a notáře?" Kaireen zavrtěla hlavou. Ale jedno jí stále vrtalo hlavou. Věděla, že to není ve smlouvě, byla při jejím sestavování.

"Ale na jedno bych se chtěla zeptat…drahý," dodala nakonec a musela se pousmát výrazu, který se Frederikovi objevil v očích. Nikdy moc nedal znát, co si myslí, ale ona měla cvik poznat pohnutky podle očí. Tak to ostatně musela dělat i se svým otcem.

"Jen do toho, má milá." Lykke se posadil do jediného křesla v místnosti, a s úsměvem jí pozoroval. Možná by to nemuselo být zas tak špatné soužití, napadlo ji.

"Ve smlouvě se jedná jen o právní stránku manželství. Beru to tak, že tím vše končí." Cítila, jak jí hoří tváře. Nebyla puritánka. Ale Frederika skoro neznala.

"To se hluboce mýliš, drahoušku." Najednou byl jeho hlas tichý a svůdně nebezpečný. "Naše manželství nebude jen papírové. Oba budeme ostře sledováni a já nehodlám zavdat pochybnosti ohledně legitimity. Očekávám dědice, drahá. A nejen jednoho."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andy Andy | Web | 11. března 2012 v 16:13 | Reagovat

Hej, ona je čorka!!! takhle si odnýst to víno k sobě do pokoje :D

2 Donaldusand Donaldusand | E-mail | 3. srpna 2017 v 22:07 | Reagovat

Кому нужна скидка на тдску кейтаро keitarotds.ru
- вот промо код R2U7-WFFY-GFAT
Для тех, кто в танке - кейтаро нужен для упрощения работы и увеличения заработка в несколько раз.
Допустим у вас есть свой сайт или страница в соц.сетях, где можно оставить ссылку, по которой будут переходить пользователи.
Но чтобы выжать из всех переходов 100% прибыли, нужно каждой аудитории показывать свою страницу, например мобильных пользователей отправлять на одну страницу, дектоп на другую, пользователей из России на третью, из буржа на четвертую и т.д. Фильтров множество и настроить их можно за пять минут. Но самое главное, можно всех отправлять на одну ссылку, а кейтаро сам распределит кого куда по вашему желанию. Конверт возрастает в 2 раза. Пользуйтесь на здоровье!

3 Kinomanusand Kinomanusand | E-mail | Web | 16. srpna 2017 v 0:48 | Reagovat

На днях зырил http://www.lokomotiva.zaridi.to/profile.php?lookup=11045. Да лучше бы пиво попил, на моей странице фильм.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama