Kapitola padesátá sedmá - Sbohem

23. října 2012 v 0:31 | Ar-lee |  Jackiina hvězda

Neskutečně se stydím. Hezké čtení.

Brian stál sám v temné uličce a pořád nemoh uvěřit tomu, co se před pár hodinami odehrálo na schůzi Řádu. Tušil, že v některé z okolních uliček hlídal Moody, ale nevěděl kde. Trochu mu to vrtalo hlavou. Byl to totiž právě on, kdo se postaral o pozdvižení. Protože kdo by od bývalého bystrozora přímo posedlého hledáním špehů a skrytých Smrtijedů čekal, že se zastane syna jednoho ze svých úhlavní nepřátel? Kdo by si pomyslel, že ho vezme pod svá ochranná křídla a prokáže mu, pravda vcelku drsně, uznání? Znovu se vrátil o těch několik hodin později.

"Pokud jsme dořešili tento problém, je potřeba, aby někdo z vás šel na hlídku na stanovičtě Alfa." Brumbál poslední slovo vyslovil pobaveně a všichni si vzpomněli, jak Pošuk prosazoval, aby se používala krycí hesla. Přece by nebylo dobré, kdyby někdo cizí slyšel, co Řád hlídá.
"Já to vezmu," zavrčel Moody. Bylo vidět, jak si všichni ostatní oddychli. Nikdo nebyl příliš natěšený, když musel hlídat tak nudné místo. Ale na ministerstvu měli podezření, že se zde děje něco špatného, než to b\lo z vyšších míst zamítnuto. A Řád zde byl od toho, aby dělal věci, které bystrozorové nemohli.
"Ashworthe, zvedej se." Po těch slovech se všichni ztváříli více či méně šokovaně. Do doby, než spolu před týden byli jako ochranka Jackie, s Ashworthem neprohodil ani slovo. Ale zřejmě se teď vše změnilo.
"Alastore, nemyslím si…" začal Remus, ale byl hrubě přesušen. Avšak Pošuk mluvil přímo na ředitele.
"Brumbále, umí víc kouzel než většina lidí tady. Necháváte ho hnít tady a zabývat se podřadnejma úkolama. Mrháte jeho schopnostma, kterým se hodně lidí jeho věků nemůže rovnat. Myslíte si o mně, že jsem paranoidní blázen. Možná to tak je, ale nejsem takovej blázen jako vy. Nenechám utíct dobrou příležitost, když ji vidím." Kývl na Briana. Ten se v rychlosti zvedl a vyšel z kuchyně. Byla to příjemná změna, být do něčeho zapojen a nehodlal tu šanci propást. I když by rád věděl, jak budou reagovat, až on i Moody odejdou.
"Jackie měla pravdu. Všichni ste děsně zaslepení," zavrčel ještě Pošuk.
Brian měl za tu dobu už několikrát chuť vyhledat ho a zeptat se proč. A co těmi posledními slovy myslel. Ale nakonec se rozhodl, že se raději zeptá Jackie. Podle všeho v tom měla prsty. Poslední dobou se mu zdálo, že má prsty ve všem. Taková malá všetečka.

***

Krátura trochu poklidil v kuchyni. Krátura by to neměl dělat, ale Krátura byl domácí skřítek. Domácí skřítci uklízejí. Dlužil to krvezrádci Potterovi za to, že mu dovolil starat se o ženu pana Reguluse. A žena pana Reguluse byla šťastná, když u ní byl Krátura. Před dvěma týdny se žena pana Reguluse vystavila nebezpečí. Krátura s tím nesouhlasil, ale kdo byl, aby do toho mohl mluvit. Alespoň se ujistil, že se o ní Tikky dozví. A postará se o ni. Krátura právě mířil do svého doupětě, když si před něj stoupl Remus Lupin. Krátura neměl Remuse Lupina rád. Remus Lupin nebyl hodný na ženu pana Reguluse.
"Zaveď mě k ní!" přikázal Lupin. Krátura se na něho zpříma podíval. "Říkám, abys mě odvedl k Jackie, skřítku."
"Krátura nemůže," zabrblal skřítek a uhladil si hadr, kterým byl zakrytý.
"Mě je to jedno, prostě mě k němu zavedeš a hotovo." Z hlasu Remuse Lupina bylo vidět, že je rozzuřený. A to si opravu myslel, že by Krátura vystavil ženu pana Reguluse takovému nebezpečí? Rozzuřený vlkodlak je nejlepší mrtvý. Pak neublíží. Krátura zavrtěl hlavou a chtěl pokračovat ve své cestě. To mu ale Lupin nedovolil. Vytáhl hůlku a namířil na něj.
"Okamžitě mě k ní přemístíš," zasyčel. Žena pana Reguluse Kráturovi říkala, že pokud se bude cítit ohrožený, má se bránit. A teď v ohrožení byl. Možná. Ale byla tam hůlka. A Krátura si pamatoval, co kouzelníci dovedou s hůlkou. Proto se rozhodl. V příští chvíli ležel vlkodlak odzbrojený a v bezvědomí na zemi. Naneštěstí hluk, který nadělalo jeho tělo, přilákal ostatní krvezrádce v domě. Krátura věděl, že pro ně udělal něco špatně. Proto zmizel. A jediné místo, kam mohl zmizet, bylo k ženě pana Reguluse.

***
Jackie právě upravovala záhonky na zimu, když z domu pocítila malou vlnku magie. Věděla, že je to skřítčí přemístění. Byla trochu překvapená, co zde dělá Krátura tak brzy, ale věděla, že by nezanedbal svou práci. Nikdy. Skoro. Vstala a oprášila si kolena od hlíny. Stejně potřebovala přestávku a teď má alespoň výmluvu. S úsměvem došla do komůrky, kam se obvykle skřítek přemisťoval, ale když uvivěla, jak se tváří, polekala se. Na Kráturově tváři byla pýcha, zmatení, radost a strach. Až moc protichůdné na to, aby ty emoce znamenaly něco dobrého.
"Kráturo, co se stalo?" zeptala se ho a snažila se, aby její panika nebyla slyšet.
"Žena pana Reguluse přece Kráturovi říkala, že se má bránit. Krátura se bránil. Prašivec vytáhl hůlku. Hůlka je nebezpečná. A Krátura se bránil," mumlal si skřítek a odmítal se Jackie podívat do očí. Nakonec vzala jeho bradu do dlaní a donutila ho zvednout hlavu.
"Řekni mi, co se stalo? Hned," přikázala. Skřítek vždycky poslouchal.

***
Cooperová naštvaně vyběhla schody do prvního patra. Jestli si Remus myslí, že bude na Kráturu zlý, tak se mýlí. Když se přiblížila k pokoji, který se obvykle používal pro zraněné, uslyšela vzrušené hlasy a přece jenom se začala trochu o přítele bát. Zhluboka se nadechla a vešla.
Na posteli ležel v bezvědomí Lupin. Okolo stála paní Weasleyová, Tonksová, Pastorek a pár dalších lidí. Všichni sledovali madam Pomfreyovou, která na vlkodlakovi prováděla diagnotikující kouzla.
"Opravdu s tímhle nic neudělám," pronesla ošetřovatelka a sklonila hůlku. "Tajemství skřítčí magie není zcela prozkoumáno. Nebudu si zahrávat s něčím neznámým. Obávám se, že budeme muset zavolat Kráturu a požádat ho, aby vzal svá kouzla zpátky."
"Skřítci se nežádají, rozkazuje se jim," pronesl jeden z přítomných, bohužel Jackie neviděla kdo.
"Znovu opakuji, pane Ferstone, že skřítčí magie je neprozkoumaná. Ovšem víme o ní alespoň to, že nelze sejmout pod nátlakem." Jacks si povzdechla a protlačila se k posteli. Ostatní si jí zřejmě všimli až teď. Sedla si na pelest a zavolala na skřítka. Po její žádost se Krátura dvakrát ujistil, že opravdu myslí to, co říká vážně. Nakonec pokývl hlavou a lusknutím prstů bezvědomí zrušil. V příští chvíli se ocitl natisknutý na zdi rozzuřeným vlkodlakem.
"Okamžitě ho pusť, Remusi," vyštěkla Jackie. Lupin se na ní podíval a ona v jeho očích viděla vztek.
"Zaútočil na mě," zavrčel.
"Ano, ale ty jsi začal. Krátura jenom poslouchal moje rozkazy." Jackiino prohlášení donutilo všechny zalapat po vzduchu. Vlkodlak pustil nebohého skřítka a otočil se k ženě.
"Ty jsi mu nařídila, aby na mě zaútočil?" Rozčilením se mu třásl hlas.
"Ovšemže ne," ohradila se dotčeně.
"Tak co to potom mělo znamenat?"
"Donutila jsem ho, aby mi slíbit, že pokud ho někdo bude ohrožovat, bude se bránit."
"A řekl ti tvůj drahý přítel, že jsem se k tobě jenom pokoušel dostat?" Lupin se přece jenom trochu uklidnil, když zjistil, že Jackie nechtěla, aby na něj skřítek útočil.
"Jistě. Ale myslela jsem, že pochopíš, do jak choulostivé situace jsi ho dostal. Můj dům je pod Fideilovým zaklínadlem. I kdyby nakrásně chtěl, nemohl by tě tam přenést, to jistě víš."
"Ashwort," Lupin vyplyvnul to jméno, "určitě napsal několik lístečků s adresou. Pro bezpečí."
"Ne, Remusi, požádala jsem ho, aby to nedělal. Mojí adresu zná jenom on a tak to i zůstane. Nebudu Jaye vystavovat dalšímu nebezpečí," Cooperová zavrtěla hlavou, aby zdůraznila, co řekla. Pak se podívala na ostatní a přímo cítila, jak jí visí na rtech a hltají každé slovo."Mohli byste nás nechat o samotě? Prosím?" zavrčela a neznělo to jako žádost.
Všichni se začali pomalu trousit ven. Za celou dobu ani jeden z nich nepromluvil.
"Takže podle tebe jsem hrozba?" zamručel Lupin a v očích mu žhnulo.
"Podívej se, co jsi udělal Kráturovi. Remus, kterého jsem znala, by to neudělal."
"Remus, kterého jsi znala, už neexistuje."
"Stejně jako Jackie, kterou jsi znal ty." Opět nastalo ticho.
"Je samozřejmé, že jsme se změnili. Jsme jiní. Neviděli jsme se osmnáct let. Už nikdy nemůžeme navázat tak, kde jsme skončili, Remusi. Není to možné. Víš, jak to dopadlo, když jsme se snažili. Nechci přijít o ty krásné vzpomínky, které na tebe mám, Náměsíčníku," zašeptala a smutně se pousmála, když ho oslovovala. Reus sklopil oči. Věděl, ja kto myslí, ale nechtěl si to přiznat.
"Chtěl jsem, abys byla jako předtím, Jackie. Ale ty ses rozohdla, že se budeš věnovat Ashworthovi."
"Sám jsi ho litoval," podotkla Cooperová.
"Jo. Ale nemyslel jsem si, že mi tě ukradne," zamručel a posadil se na postel.
"Neukradl mě," zavrtěla Jackie hlavou. "Neukradl, prtože jsi mě neměl, Remusi. Po těch letech mimo, jsme se měli znovu poznávat. Začít od začátku. Ale oba jsme na to šli špatně. Nemůžeme brát z minulosti. Je pro ná oba už moc daleko. Je mi to líto." Lupin se ji podíval do očí. Pak ji objal. Přitiskli se k sobě a chvilku se oba cítili znovu jako sedmnáctiletí.
"Já vím, Jacks," zašeptal. "Já vím." Pak ji pustil a bez dalších slov
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ZdenekX ZdenekX | E-mail | 17. ledna 2017 v 18:10 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na impomea.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

2 Assolusand Assolusand | E-mail | 22. srpna 2017 v 6:28 | Reagovat

Привет! Если интересно, то зовут меня Ассоль. Очень хочется познакомиться.
Если хотите увидеть меня, здесь ссыль на фотки http://forum.interznak.ru/profile.php?action=show&member=1791 - здесь

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama